Odpískáno

V životě není člověk schopen některé věci ovlivnit. Musíte jen sklopit hlavu, zatnout zuby a pokusit se jít dál. Pak jsou tu ale věci, které ovlivnit lze a pokud se při závěrečném koncertu v Royal Albert Hall přistihnete, že se usmíváte, nebraňte se tomu.. Jestli se vám líbil Billy Elliott či Full Monty, musíte vidět i tento jejich sice o něco komornější, ale o to působivější předobraz. (28.01.2009)

Britská sociální (tragi)komedie má dlouhou a bohatou tradici a tohle je jeden z jejích podařených zástupců. Jak už je nepsaným zvykem, nejedná se o žádné ryze vážně míněné sugestivní popisování existenčních problémů britských dělníků (i když místy smích skutečně hořkl na rtech), ale o rozverně a s nadhledem podávaný příběh na pozadí tíživé sociální situace nezaměstnaných horníků. Režisér Mark Herman, který v současnosti boduje s originálním pohledem na holocaust v Chlapci v pruhovaném pyžamu, exponuje svůj příběh do periferní dělnické čtvrtě v Yorkshiru, kterou společně obývají horníci (a jejich dechová kapela) dlouhodobě stávkující proti uzavření dolu coby dopadu konzervativní vlády Margaret Thatcherová a jejích restrukturalizačních snah. Léta jejího vládnutí jsou dodnes nejenom v Anglii reflektovány zvláště kontroverzně - pro jedny je ztělesněním síly britského impéria (personifikované její osobou a třeba i válkou o Falklandy), pro jiné sociálně necitlivou a příliš pragmatickou političkou, za jejíž vlády razantně přibylo nezaměstnaných... 80. léta byla v Anglii jistě složitým obdobím, o čemž vypovídá i tenhle zajímavý nízkorozpočtový film. (O tom, že daná tématika je univerzální, nás Čechy stylově přesvědčil i Martin Šulík ve svém ,,ostravském" Slunečním státě...) Podobné filmy: Do naha!, Billy Elliot, Klikaři (27.01.2009)

Anglicko, nižšia spoločenská - robotnícka trieda. Filmy, ktoré sú zamerané na túto časť anglickej spoločnosti, v rukách schopného režiséra, disponujú obyčajnými, no morálne silnými a ľudskými príbehmi s drsným a tragickým ladením. Film však ladí aj hudobne, úžasná je symfonická zložka s krásnym prevedením a precítením v každom zábere kamery. Nepatrný romantický záchvev filmu absolútne neuškodí, prakticky s ním ani nepohne, pretože jeho sila je inde. A každému odporúčam zistiť kde. 80%. (28.01.2009)

Jako by Britové měli na sociálně laděné tragikomedie patent, nezdá se vám? Jinak ale příjemný film s lehce nostalgickou náladou, dobře vybranými typy postav a hodnotnou výpovědí v tradici hesla vesele o smutných věcech. Soudit film podle dostupných promo-materiálů, čekal bych určitě něco jiného. 80% (14.04.2009)

"Brassed off", neboli "Odtroubeno žesti", nebo má někdo lepší nápad na překlad?, je filmem, na který jsem se asi nejvíce připravoval: 1. Syna mám v Ostravě, i když ne zrovna u OKD. 2. Seznámil jsem se s příběhem, který se mi zamlouval. 3. Přečetl jsem si (a to rozhodlo především) komentář Slavoje Žižka: "Brassed off se zaměřuje na vztah mezi ‚skutečným‘ politickým bojem horníků proti hrozícímu uzavření šachty a ‚idealizovaným‘ symbolickým výrazem pospolitosti horníků, jejich žesťovou kapelou. Na první pohled se zdá, že jsou oba uvedené aspekty v rozporu, horníkům, kteří jsou zapojeni do boje za ekonomické přežití, se jeví vyjádřený slovy jejich starého kapelníka: „Záleží jen na hudbě!“, jako zbytečné fetišizované lpění na prázdné symbolické formě zbavené své společenské substance. Jakmile však horníci svůj politický boj prohrají, jeví se tento postoj, jejich hraní a účast v soutěži, jako skutečný čin, který potvrzuje věrnost jejich politickému zápasu… a stává se znamením věrnosti obsahu (boje proti uzavření šachty, za další pokračování způsobu jejich života). Pospolitost horníků náleží k tradici, která je odsouzena k zániku – přesto je to právě zde, kde bychom se měli vyhnout pasti, že horníky obviníme z toho, že trvají na starém, zpátečnickém, mužsko-šovinistickém dělnickém způsobu života. Princip pospolitosti, který se zde objevuje, je hoden toho, abychom za něj bojovali, a rozhodně bychom neměli připustit, aby zůstal nepříteli na pospas… Oba činy z filmů Brassed Off a The Full Monty jsou počiny zatracenců – dva způsoby, jak se vypořádat s katastrofickou ztrátou, tj. trvat na prázdné formě jako na věrnosti ztracenému obsahu („Není-li žádná naděje, jsou tu alespoň principy.".... A výsledek? Vše se potvrdilo, navíc mi u anglické dechovky ukápla i nějaká slza (jinak nepláču, při hudbě se ale často zajíkám).... Pozn: Je jedno, zda jde o Darkov, Grimley nebo Duquesne, nebo tisíce dolů, které byly zavřeny krátce či dlouho předtím. Jde o to, jak se s tím kdo vyrovná. Však i Bob Dylan zpíva: "Can't you hear that Duquesne whistle blowing? / Blowing through another no good town /The lights on my native land are glowing /I wonder if they'll know me next time 'round'." (27.04.2017)