Mzda za strach

V roce 1977 předvedl režisér William Friedkin perfektní ukázku toho, jak má vypadat správný remake klasického díla, který si sebevědomě vykračuje svou vlastní cestou. O několik dekád později přišel s další verzí toho samého francouzský mistr podprůměrnosti Julien Leclercq. Výsledek dopadl podobně, jako drtivá většina současných remaků. Změna prostředí je fajn stejně tak zapojení něžného pohlaví, ale co z toho, když scénář recykluje verbální vatu z nejhlubších vrstev filmového smetiště? Nehledě na fakt, že technická stránka věci je stejnou měrou smutná jako směšná. Záleží na Vašich preferencích. Jednu hvězdu za několik pěkných záběrů a exteriéry. Ruce pryč! (02.04.2024)

Na Netflix dorazila nová Mzda strachu. Konzervy ji budou hejtit už z principu, protože si někdo dovolil předělat jejich milovanou klasiku. Další se budou upalovat na protest proti tomu, že se v původně čistě chlapském týmu poprvé objevuje žena. Nic z toho mi žíly netrhá - klidně bych si napálil i verzi s kompletně ženskou posádkou, třeba s Evou Green, Elizabeth Moss, Jennifer Lawrence a Annou Taylor Joy. A když tak nad tím přemýšlím, proč nepřidat ještě jeden náklaďák s nitroglycerinem, ve kterém by jela Anna de Armas se Zendayou, že jo. A určitě by se tam vmáčkla i Julia Garner. OK, problém je jinde. Clouzotova první filmová verze (1953) Arnaudova románu (1950) byla dramatická/thrillerová pecka, která se opírala o parádní práci s postavami, skvělé herecké výkony a mistrovsky budované napětí. Friedkinova verze (1977) byla podle mě výrazně slabší, ať už šlo o postavy nebo napínavost, ale pořád měla výbornou kameru, výpravu, herce a hudbu od Tangerine Dream. Tahle třetí verze - natočená opět žabožrouty - je po všech stránkách průměrným akčním thrillerem. Nevýrazné postavy nevýrazně zahrané nevýraznými herci snímanými nevýraznou kamerou se za doprovodu nevýrazné hudby a provázené řadou digitálních výbuchů projedou, prostřílí a nevýrazně podialogují pouští - a to bez výraznějšího napětí. Výsledkem je zbytečný film, jehož existence mě sice nerozčiluje, ale ani netěší. (29.03.2024)

Odpadů je tady spousty. Ale to bych pak vůbec nedokázal najít hodnocení pro některý sračky. Dvě hvězdy jsou tak trefným hodnocením tohodle filmu. Přešlapů v ději je tam celá řada. Friedkinova Mzda strachu byla hodně napínavá. Záchodovu Mzdu jsem neviděl, a ani nechci. Tuhle za hodinu zapomenu. A víte co nesnáším. Když se někdo za zvuků obludný hudby obětuje. 40%. (30.03.2024)

S originálom našťastie nemôžem porovnať, ale nastal tu určite netflixovský posun, pretože v hlavnej úlohe je aj silná žena bez ženskosti a tvrďáckymi slovami v papuľke a tiež je tu múdry černoch, takže misia splnená. Aj keď človek nakoniec fandí tomu nitroglycerínu. Predsa len, ako liečivo na znižovanie krvného tlaku a liečbu srdcových arytmií dáva väčší úžitok než táto skupinka drsných ksichtov a fejkových Vin Dieselov. (06.04.2024)

Francouzi si po víc jak sedmdesáti letech vzali opět do parády osvědčený příběh a i když měli k dispozici možnosti o kterých se mohlo Clouzotovi v padesátých letech (a koneckonců i Friedkinovi v sedmdesátých) jen zdát, dopadlo to naprosto katastrofálně. V pohodě bych zvládnul odpustit laciný vizuál i sterilní výkony béčkových hvězdiček, ale rozhodně nezvládnu nevidět že Mzda za strach nemá ani náznak at atmosféry a napínavá je stejně asi jako předpověď počasí. Takhle domatlat osvědčenou látku jejíž sedmdesát let stará adaptace dokáže i dnes slušně napínat vyžaduje řadnou dávku neumětelství…10% (29.03.2024)