31. Český lev - Ceny České filmové a televizní akademie za rok 2023

Přiznejme si to bez mučení, kdyby ta tupá neznámá čtyřicetiletá studentka nemlela takový hovna, nikdo by ani nevěděl, že něco takovýho proběhlo, nebo že ona existuje. To je jak s fackou Willa Smithe na Oscarech loni... Takovou reklamu by neměli, ani kdyby si zaplatili celý blok uprostřed Superbowlu... Z loňských českých filmů jsem viděl jen Bod obnovy, zbytek mě nezajímá. Bod obnovy byl fajn, přestože mouchy měl. Zbytek českých filmů mě nezajímá. A Ebena jako moderátora nemusím, je na mě příliš nudný, někdo jiný by řekl noblesní, ale já nazývám věci pravým jménem. (17.03.2024)

Noir úvod byl super, 1 z nejlepších za posledních pár let, navíc příjemně překvapil i návrat Ebena. Právě on zvedal úroveň galavečera, měl minimum hluchých momentů, naopak mnohokrát dokázal vykouzlit úsměv na rtech. Z předávajících pobavili „stárnoucí“ Farna, Vetchý hrající jako Eben či Bohdalová netroufající si ve svém věku radit. Z oceněných vypíchnu Nellis, takhle má totiž pěkně prosím vypadat děkovný projev…čímž se dostávám k délce řečí. Musím se tvůrců pořadu zastat, i když tuším kritiku za to, že onen kouř byl trapný, nevhodný či dokonce ponižující, ale jako by na to Eben neměl dost narážek (egosystém). Někteří by si už měli konečně uvědomit, že tenhle večer má sloužit k ocenění a krátkému poděkování, ne k dementní kritice toho, co mě zrovna štve. Soustředil jsem se na to a ti s „kouřem“ si ho po právu zasloužili, prominout se dal jen Pekové, která se díky své bezprostřednosti postarala o moment večera. I přes tuhle pachuť, za kterou ale tvůrci v podstatě nemohou, to byl oproti loňsku zase krok kupředu, k 4* toho už opravdu moc nechybělo. (09.03.2024)

Předávání bylo zvládnuto asi nejlépe za poslední dobu. Docela to odsýpalo, žádné trapné komické scénky, úvodní noir koláž se povedla, a Eben je prostě vtipný profík. Nápad s kouřem pobavil, byť moc nefungoval (pomyslel jsem si, že lepší by bylo propadlo, a Eben mi četl myšlenky a na konci to řekl nahlas). Nejhorší tak byl křečovitý projev Kaščejevové, kterou musel z pódia vyhánět režisér (i když by se dalo s obsahem souhlasit, dalo se to říct i ve třech krátkých větách). Výsledky: po úplně tragických nominacích  (paběrkování #annyismissing a TondySlávky, a naopak 15 nominací pro průměrné Bratry) začali sošky získávat vesměs akceptovatelní vítězové, takže jsem začal doufat, že Bratři půjdou domů s prázdnou, a pak bác ho - cena za Nejlepší film. Takže nejlepším filmem je film, který nemá ani nejlepší režii, ani nejlepší scénář, ani nejlepší herecké výkony, ani nejlepší kameru, ani nejlepší střih, ani nejlepší zvuk, ani nejlepší hudbu, ani nejlepší kostýmy, ani nejlepší scénografii..."akademici", potlesk! (09.03.2024)

Mám jenom pár poznámek k celému večeru. Filmové zahájení předávání cen s panem Ebenem jako detektivem hledajícím sošku lva se mi moc líbilo. Nápad s kouřem u pultíku, který měl naznačit, že děkování je dlouhé, mi přišel vtipný. A dle mého názoru určitá daná pravidla mají dodržovat všichni s ohledem na další tvůrce. O nic jiného nejde. Průběh byl jinak standardní, někdy více někdy méně vtipný či k zamyšlení. Velkou radost mi udělalo několik ocenění pro Bod obnovy. A potom ještě jedno nepochopení, jak je možné, že film, který nedostal v průběhu večera žádné ocenění, se mohl stát nejlepším filmem roku? Divné.....spontánní radost z hlavní ceny měl snad jen producent filmu Bratři. Ostatní tvůrci tohoto snímku mi nepřišli zrovna nadšeni vzhledem k průběhu slavnostního večera. No a na závěr posílám velkou gratulaci panu Smutnému! (10.03.2024)

Předávání Českých lvů bylo vždycky bizarním zážitkem. Nikdy se nestalo, aby večer proběhl jako důstojná ceremonie hodná svého významu. Nikdy to nebylo bez problémů, nikdy to nebyla čistá práce, vždycky se objevil nějaký problém. Ať už byl styl celého večera záměrně takový nebo jiný, nikdy to nebyl kladný zážitek, solidní zábava. Přesto je to vždycky sledovaná událost, svátek českého filmu (a televize). Hlavní chyba z minulých let byla sice už přehodnocena a byl odstraněn Plyšový lev, přesto průběžně vyvstávají problémy nové. Letos jako nejvýraznější disproporce vyniklo klání mezi filmovou a televizní tvorbou. A samozřejmě jedna kauza zastínila ostatní. Nedokončený proslov Darii Kashcheevy. Tato zdánlivá profesionálka, cenami ověnčená absolventka FAMU, se rozhodla, že přečte svoji řeč z mobilu. Což se nepovedlo, bylo to primárně selhání z její strany, nepochopila, že nesoutěží v žádné z hlavních kategorií a opravdu má přidělenu jen tu jednu minutu. Nevím, kde se stala chyba, jestli ztratila víru ve svou znalost češtiny, kterou má na velmi dobré úrovni (což prokázala už před lety při propagaci svého prvního filmu) a proč se těch pár vět nenaučila přednést spatra. Chtěla upozornit na podmínky práce kreativních rodičů, kterým by dle jejího názoru zřejmě prospělo zařazení dětských skupin podle skandinávského vzoru. Potud je to myšlenka v základu dobrá. Nelze se ale divit problematickému vyznění, pokud se o něj chce zasadit koktající a přetékající ze svého slotu. Jakožto bývalá cizinka, která se etablovala a dnes už reprezentuje český film a jako taková je široce respektovaná, má všechny páky na to, prosadit změny ve svém oboru, aniž by musela své přání na změnu takto devalvovat. (14.03.2024)