Johanka z Arku

Podání Johanky z Arku, bojovnice vyvolené samotným bohem, sehrané Leelee Sobieski se mi vcelku líbil. To, co je u tohoto filmu důležité je ono boží poselství, které z něj přímo prýští. Ať už je to v bojových scénách, nebo mimo ně. Tenhle kousek se vážně povedl. Má spád, dobře zvolené herce, ale i osobní kouzlo. Přesto mi tu něco chybí. 4/5. (03.03.2014)

Leelee Sobieski zahrála sv. Janu z Arku výtečně, ale ze srovnání s Florence Delay nemůže vyjít vítězně. Nevím přesně, co ji chybělo – snad oduševnělost tváře, vnitřní klid či francouzský původ. Rozhodují drobnosti. Samotný film trpí zvláště z zpočátku snahou obsáhnout celý život světice – postavy jsou na jednom místě, vymění si několik vět a následuje další místo. Od poloviny filmu se místa naštěstí střídají už méně. Na filmu je také znát nižší rozpočet. (12.09.2013)

O poznání levnější, než Bessonova verze a přitom možná, že i lepší. nejvíc mě dostala skvělá Leelee Sobieski, která tu už ve svých tuším sedmnácti předvádí perfektní výkon a táhne film (navíc celkem i jako skutečná Johanka vypadá). Viděl jsem to sice jen jednou, ale moc jsem si to užil a fakt se mi to líbilo. Navíc to natáčeli v Čechách, takže dobrý bylo i poznávání hradů, který se tam míjely. Aspoň je vidět, co lze z televizních zpracování vymáčknout...jo a historicky to taky pojali správně. (29.12.2007)

"Anjelský chlieb sa stáva chlebom ľudí..." Táto pieseň (Panis angelicus) v podaní Walesanky Charlotte Church zaznie počas jednej pohnutej bojovej scény a je úplne príznačná pre celý tento film. Čím? Úprimnosťou, to predovšetkým. Nijaké teatrálne či afektované trápnosti, "iba" autentický a čistý príbeh. Legenda, ale nie rozprávka. Skutočná, historická Johanka ("z mäsa a krvi"), Panna, svätica, vlastenka. Naplnené posolstvo. Tvorcovia dokonca dokázali film presvietiť aj odleskom toho, čo bolo dané vidieť a počuť len Panne. Príjemný, decentný závan nadpozemskosti. A teraz: Leelee Sobieski. Čím by bol tento film bez nej? Ktovie. Každopádne, ohromujúci zjav. V čase nakrúcania nemala ešte ani 17, teda vek Panny Orleánskej na vrchole jej pozemskej slávy v roku 1429. Životná rola. Prirodzený pôvab, podmaňujúci úsmev, nebojácna duša. Bola presne tou Johankou, ktorá kedysi uchvátila všetky (nielen) francúzske srdcia. Do kategórie "výnimočné" patria bez debaty aj dialógy - vďaka nim sa mohli až do emotívnej krajnosti rozvíjať vzťahové linky Jana - otec, Jana - Jean de Metz, Jana - kráľ Karol VII., Jana - kapitán La Hire a najmä Jana - biskup Cauchon. Toho stvárnil elektrizujúcim spôsobom Peter O´Toole. Končím slovami, ktoré šepká Johanka už v ohnivom zovretí: "...ďakujem, ďakujem..." Mimoriadne dielo a zaslúžené slzy. (08.03.2015)

Samozřejmě se také nevyhnu srovnání s Bessonovou Johankou, ale asi v poněkud jiném světle. Bessonova Johanka měla řadu mínusů, bezesporu. Přesto na mne v konečném důsledku působila mnohem lepším dojmem, než toto televizní zpracování. U tohoto dílka bych ocenil příběh, který je podáván mnohem věrohodněji, bez mysteriózního balastu a pompéznosti Bessonovy verze. Já ale nechtěl vidět historicky věrohodný film, to se raději podívám do literatury nebo na dokumenty. Já chtěl vidět zfilmovanou legendu o Panně Orleánské, a to mi Besson více méně poskytnul. Co mi na tomto snímku vadí, je především jeho skromná typicky televizní výprava. Dále mi vadí české hrady, které byly pro natáčení použity. Na jednu stranu sice patriotsky hřálo, že naše hrady budou známy i v zahraničí, ale divácký prožitek to pro mne dosti sráželo. Prostě mám zafixované, že Pernstějn je jednou Pernštejn a ne nějaký Chinon. Také charakter Johanky byl bezpochyby střízlivěji uchopen, ale tím pro mne ztrácela atraktivitu, navíc Leelee je sice krásná žena, ale její herecký projev mi přišel plochý. Možná trochu nespravedlivě mne toto dílko prostě oslovilo méně. (25.05.2009)