Satanské tango

Věděl jsem do čeho jdu a že není možné, aby 450-ti minutové monstrum udrželo člověka v pozornosti po celou dobu projekce. Že to prostě není v lidských možnostech. Faktem je, že už od prvních vteřin, při postupném projetí domovské vesnice za pozorné asistence turu domácího, je jasné, jakým směrem se bude Satanské tango ubírat a že si rozhodně nebude s těmi ohranými problémy, jako je udržení napětí a zábava, dělat starost. A ani jsem to od něj nechtěl. Mou základní chybou bylo, že jsem si až příliš důkladně pročetl těch pár řádků v katalogu, které o snímku informovaly a jejichž pravdivost se v samotném sále projevila asi jako moje peníze za lístky v kapse Fera Feniče. Za prvé mluvila o dokonalém vykreslení postav, na které je prý dostatek času, což se jeví na první pohled jako zcela racionální úsudek. Ovšem už se nezmiňuje, že většina scén trvá pětkrát déle než ve Vesmírné Odysee a výsledné obsahové sdělení pak (i přes obří stopáž) není o mnoho větší, než v běžném filmu. Chci tím říct, že fakt dobře vykreslená postava je jedna (malá holka) a ucházejícím způsobem tak tři (Iremiáš, doktor a snad Futaki), ostatní pro mě znamenaly jen jména, na která do zítřka zapomenu. Druhou věcí je efektní navnadění v podobě předvečeru apocalypsy. Tam byl asi ten největší problém, jelikož mám o této situaci (ať už znamená či znázorňuje cokoliv) svou "zidealizovanou" představu, kterou se rozhodně nepodařilo naplnit. Některé střípky (v podobě deště, bláta, blesků a pobíhajících domácích zvířat) se mé představě přiblížily jen trochu; a rozhodně by byla zrealizovatelná i přes menší rozpočet. První trojhoďka (ani nevíte, co udělá takový film s vaším subjektivním vnímáním času) by mohla být zdařilou introdukcí. Již hirnlego zmiňované pasáže svítání, tanec nebo mučení kočky (mimochodem to mi přišlo odpornější, než jakékoliv umělé létající vnitřnosti, hovna nebo blitky, protože tohle prostě bylo REÁLNÉ a to mi nikdo nevymluví) byly dokonalé. Ovšem scéna "monolog Iremiáše;mrtvé dítě na stole" pro mě znamená takový předěl. Už jenom fakt, že to dítě naprosto zřetelně dýchalo, mi vrhlo na celý film a jeho práci s detaily temný stín. Samotný monolog pak byl pro mě takovým trpkým vystřízlivěním, jelikož nasměřoval děj tam, kam jsem rozhodně nechtěl a jeho patetičnost mnou trochu zacloumala, až jsem málem vzbudil lidi okolo. Film rovněž nezná pojem gradace, alespoň pokud bereme v potaz to, že se blíží něco zlého, velkého nebo důležitého. Nechápu, proč byl začátek filmu temnější, než jeho prostředek a ten zase temnější, než jeho konec. Ještě něco mám, komentář je ale bohužel limitován. Ale co hodnocení? 2 a hůř je ošklivé, protože tenhle film je prostě velký. A to nejen svou délkou, ale celým svým vyzněním. Nezaslouží si být takhle strhán. 3 - čili průměr? Pche. 4-5...vžádném případě, žádný film mi nezpůsobil takovou fyzickou a psychickou bolest. A nechat bez hodnocení? Film, kterému jsem věnoval tak 10 hodin života? A ani bych ho neměl mezi zhlédnutými? Co s tím? Současné hodnocení je tedy čistě náhodné (ale nevěřte tomu :-) ). Jo a mimochodem, režisérovy kecy o tom, že nemá smysl točit filmy o příběhu, jelikož kvalitnější příběh než zabití Kaina Ábelem, už nikdo nevymslí, je naprostý ale naprostý NESMYSL! Už jenom v té Bibli se najde spousta lepších fikcí. (25.03.2007) (méně) (více)

SÁTÁNTANGÓ (1994) Trvalo mi síce tri dni dopozerať to, ale neľutujem! Satanské Tango je najvýznamnejší film, pravdepodobne, najvýznamnejšieho Maďarského režiséra menom Béla Tarr. Snímka má 430 minút, čo je viac než sedem hodín. Veru, dlhší, jednoliaty film som od tohoto ešte nevidel a asi už ani nikdy neuvidím. Človek by si pomyslel, že dej bude mať, nesmierne veľa postáv, príbehov jednotlivých postáv, možno dokonca až priechod generácií ale nieje tomu tak. Ako je už u Tarra zvykom, jeho zábery sú pomalé, vláčne, skôr poetického zamerania, kde nejde ani tak o dej samotný ako o vizuálnu perspektívu. Hoci je obraz čiernobiely, zábery majú oveľa viac takého toho vnútorného zafarbenia ako niektoré farebné filmy. Snímka zachytáva jednu malú osadu blízko nejakého menšieho mestečka na Maďarskom vidieku. Ide o absolútne zdecimovanú oblasť ktorá po páde komunizmu absolútne stagnovala a zopár ľudí, čo tam ešte nažíva, prežíva zatratenia hodnú anómiu. Zachytenie ľudských duší a príbytkov v takto dezolátnom stave to režisér aj spisovateľ, keďže je to nakrútené podľa novely aj keď som ju zatiaľ nečítal, bolo tak silne realistické až som sám sebe neveril čo vidím. Osobne poznám z podobného kraja rovnako zruinované duše, takže to viem úplne objektívne zhodnotiť a uznať zámer tvorcov, hoci bola knižka písaná ešte v roku 1986.. Je mi strašne sympatické, že scenár písal ako režisér, tak aj samotný spisovateľ Satanského tanga, čo je úplne perfektné, pretože myšlienky písané perom boli adekvátne, a podľa predstáv, vyryté do obrazu. Ono sa mi to počas sledovania nezdalo, väčšina záberov mala viac ako 5 minút, ale snímka sa nakrúcala až 4 roky, čo je dóóósť veľa, na to, že v príbehu ide iba o pár dní. Každý charakter v osade dostane v snímke dostatočný priestor na to, aby sa prezentoval. Divák zistí, že vlastne každý z nich je nejakým spôsobom skazený. Veľa pijú, nepracujú, ale zároveň ani nemajú čas na nič poriadneho, sťažujú sa ale nič preto nespravia. Ich životnú idylku prekazí až správa, že do neďalekého mestečka prichádzajú dvaja ich bývalí obyvatelia, ktorý mali byť už dávno po smrti. Z nejakého bližšie neurčeného dôvodu im musia dať všetky svoje peniaze, čo sa nikomu z nich nepáči ale neodvážia sa im odporovať. Film je plní mystiky. Z dvoch mužov, ktorý prichádzajú je jeden veľmi inteligentný, až by som povedal, že mal v snímke metaforickú úlohu spasiteľa-filozofa. Snímka má aj mnoho sólových vstupov kde sledujeme jednu postavu, ktorá sleduje určitý dej z jej perspektívy, v ďalšej sólovej kapitole zase sledujeme inú postavu, ktorá sa pozerá na rovnakú zápletku z jej perspektívy, je to veľmi zaujímavé ale aj náročné na sledovanie. Celý soundtrack má dokopy dve skladby ale často sa nehrajú, to skôr počúvame zvuk padania dažďa, Je tam tak často, až to udiera na city. V pomalých záberoch sa často nerozpráva a keď už áno, tak ide o sedliacky Maďarský slang plný vulgarizmov, ktorý ma milo prekvapili, keďže ho dobre poznám ale často sa s ním, v posledných rokoch, do vztyku nedostávam, alebo ide o rozprávača, ktorý, podľa mňa, cituje výňatky z knihy. Je to plné básnických metafor a súvetí. Tento film rozhodne nieje jednohubka ani pre milovníkov umeleckejších filmov. Ale stojí za to. (11.11.2015) (méně) (více)