Jádro

Katastrofické filmy jsou můj oblíbený žánr, téma ohrožení zemského jádra je jistě zajímavé a neotřelé, ale bohužel kromě hodně špatných triků je to dost velká nuda. Není to napínavé, hlavním hrdinům nefandíte a nebojíte se o ně, lidé ani neví, že jsou v ohrožení života, vtipné hlášky na odlehčení tu nejsou, ale ono není od čeho odlehčit, prostě je to sotva průměr 2,5*. (23.10.2005)

Háklivý námet - ťažká spolupráca s logikou a reálnosťou. Stretávame sa tu však s gardou príjemných hercov a slušným vizuálnym spracovaním, čo posúva túto napred odsúdenú sci-fi záležitosť nikema tesne nad priemer. Kľud - objavujúci sa v posledných scénach príjemne pohladí, a dáva dôvod k vypusteniu zmiešaných pocitov. (27.09.2009)

Hlavní otázkou u sledování roztáčení zemského jádra není, jestli se jedná o blbý film... Lepší je se zeptat o jak blbý film se jedná.:-D Hodně, ale to neznamená, že se nejedná o pekelnou zábavu... Sympatická osádka lodi trousí hlášky a hrdině pokládá život za dobro světa podle vzorce: otec rodiny, kapitán, hrdinný černoch a hlavní záporák, takže je snadné přehlédnout nijak zvlášť dobré triky a logické nesmysly jakéhokoli druhu... V souboji se Sunshine sice prohrává na celé čáře, avšak na herecké obsazení si nemůže stěžovat... Sympatický geolog Aaron Eckhart a pochybnostmi zmítaná pilotka Hillary Swank mě totiž naprosto dostali, a ačkoli mě co chvíli přepadaly záchvaty smíchu, film jsem si náramně užila... PS: Velryby prokázaly, že po myších a delfínech jsou nejchytřejší rasou:-D (08.02.2009)

Pět let po viditelně zdařilejším Armageddonu, u kterého jsem se bavil i dojímal třikrát víc, se nás několik zaoceánských producentů rozhodlo opět zachránit před zkázou. Největší hlavouni nejhrdějšího národa světa tak spojí své mozky proti hrozbě, která.. no, prostě je třeba se vydat bezprostředně k zemskému jádru a přemluvit ho, aby se opět roztočilo. Ano, The Core je absurdní film. Se vší parádou, která k tomu patří. Tak tupé dialogy jsem ve filmu, který je „střižen“ v klasickém stylu tohoto žánru a který má přinést čirou podívanou, dlouho neslyšel. Navíc herci představují tak jasně definované typy (jejich představitelé je navíc nedokázali polidštit) až z toho bolí hlava. Potěší tak několik vcelku slušivých scén (rozpadající se symbol San Francisca – Golden Gate) nebo sebestředný Stanley Tucci. Nic víc. 50%. (28.01.2008)

Jádroje stejné jako Armageddon (už slyším, jak se do mě navážejí skalní, že to není pravda, že A. je kult....). Zabrousíme-li do historie, v roce 1955 (This Island Earth) si ještě filmaři uvědomovali, že pokud budou chtít "posbírat" světovou vědeckou elitu, budou muset vytáhnout paty ze Států... Ovšem blízko třetího tisíciletí jsou již hegemony, a mají jako jediní patent na rozum a tudíž i na záchranu planety. Což vás právě u Jádra nesmí rozhodit, jinak z filmu moc mít nebudete. Nejde o námět, ani o provedení či triky, je to v tom horkém bahně patosu, v kterém se Hollywood tak rád vyžívá. Za všechny ty scény tleskajících dementů a "silné" momenty stisků rukou, když někdo dobrovolně odchází na smrt, bych dával doživotní filmařský distanct. A tak jen smutně vzpomínám na všechny ty nepovedené, béčkové a latexem a umělou hmotou čpící produkce let padesátých a šedesátých, kdy ještě svět neznal Ripleyovou ani hrdinu Bruce Willise. Jo a ještě něco, Eckhart a Swank jsou téměř na vrcholu mých neoblíbených. (17.07.2011)