Milion mil daleko

Rádoby motivující příběh, který ukazuje, že když se nevzdáte a půjdete za svým snem, tak vás i po jedenácti odmítnutích na podvanácté nakonec přijmou. Hrdinů, jimž se tohle stalo, bylo pochopitelně několik, ale José Hernández bohužel není natolik zajímavou figurou, aby se o něm vyprávělo. Byl to syn chudého farmáře, který mu pomáhal s prací, stal se inženýrem a nakonec se dostal až do NASA k úspěšné vesmírné misi... která nebyla ničím přelomová, pokud nepočítáme fakt, že se na ní vydal první hispánec. Samotný akt ve vesmíru je vlastně akorát epilogem a většinu příběhu o astronautovi strávíte jeho rodinným životem a cestou plnou neúspěchů. Film měl i pár silných momentů, ale ona nudná vata a bezvýznamný (byť inspirující) příběh táhnou film dolů. Hodnocení: 60 % (19.10.2023)

Príbeh založený na skutočnosti, ktorý povznesie hlavne nositeľov sombreros, hlavne tých, ktorým sa ten plot už podarilo preliezť. Pretože nie každý musí slúžiť kartelom, pištoľníkovať pri kaktusoch alebo dílovať narkotiká. Niektorý môže siahnuť až na hviezdy a nemyslím tým teraz Taylor Swift. Výsledný film mi ale prišiel vzhľadom k stopáži trochu povrchný, hoci sa odohráva aj v stave mimo gravitácie, no nie už mimo gravidity, ktorej tu svedkom takisto budeme. Nemá v sebe emotívnosť, nechytá za srdce, je len o inšpirácii sa snom a vytrvalosti. (19.09.2023)

José Hernández už jako malý kluk snil o tom, že poletí do vesmíru. Ale jako dítě mexických imigrantů znal pouze těžkou práci. Přesto se nechtěl svého snu zdát. Studoval a celý svůj život šel odhodlaně dál a dál. Až se nakonec dostal ke hvězdám. Jak se povedlo filmové zpracování téhle životní etapy José Morena Hernándeze? ***** Milion mil daleko působí jako film, který si ve svém vyprávění ukousl moc. A délka stopáže ten pocit ještě víc prohlubuje. Abych to vysvětlila. Sledovat život Josého od malého kluka až po jeho pobyt ve vesmíru, bylo místy namáhavé. Vyprávění je rozmáchlé a dost nevyvážené v rámci životních cílů a pěti bodového listu, kterým se José řídí už od dětství. Od základní školy, po studium, poznání budoucí manželky, snahy dostat se do programu, tolik následných odmítnutích a splnění jeho velkého snu. Jako kdyby scénář chtěl mít úplně všechno a nevěděl, jak to převést. A já jsem prostě necítila žádné emoce. Nikde. Vlastně se po shlédnutí filmu cítím sama dost emočně prázdně. A přenést sem do textu jakoukoliv emoci, je pro mě dost náročné. Což je škoda, protože po technické stránce není Milion mil daleko špatně natočený snímek. ***** Bohužel je Milion mil daleko jako film taková miloučká a slaďoučká cukrová vata, až působí trochu nereálně a naivně. Odvážné tvrzení u životopisného filmu? Mě by taky nikdy nenapadlo, že se k této myšlence někdy dostanu. A ještě vzhledem k tématu, které zpracovává a myšlence, kterou chce sdělit. "Jdi za svým snem, dři a ono to vyjde." Jenže tím by se měl řídit každý, ne pouze menšiny. Pokud je tohle důvod k vybraní zrovna Hernándeze a jeho cesty. Protože jiný důvod k vybraní zrovna jeho osoby mě nenapadá. Což jde spíš za zpracováním, které mi ten důvod neprodalo, než za tím, že jeho život ten důvod nemá. Z filmu totiž nejde cítit žádná naléhavost ani klasické házení klacků pod nohy životem. Je to sice naznačeno a dost si toho člověk domyslí, protože "to tak většinou je", ale reálně to z filmu není cítit. Všechno je tak trochu pohádka pro děti (film je od sedmi let), s kterými se kouknou jejich rodiče. Chápu, o co se režisérka Alejandra Marquez Abella snažila. Michael Peña je ve své roli skvělý. Ale třeba Rosa Salazar, která hraje Josého manželku Adelu, se ve své roli úplně ztrácí. Což je škoda. Už jenom vzhledem k tomu, že kvůli snu svého muže obětovala ten svůj. ***** Viděla jsem film, který ve mě zanechal pocit zmatení. Možná je na první pohled povedený, ale ve svých sděleních povrchně zpracovaný, a prázdný. A přitom to mohlo být mnohem lepší! Není to špatné, ale pokud bych film neviděla, o nic bych jako divák nepřišla. (29.09.2023)

Spadá pod kategorii SS, Strašná Sračka! Chápu že Latinos v USA potřebují zvednout sebevědomí zvláště po tom, co je Doník ve své 2016 prezidentské kampani všechny kolektivně nazval "Rapists and murderers", ale takhle opravdu ne! Otřesně klišovité a podle šablony všech ostatních "under dog" filmů, kde člen marginalizované minority se vyšvihne i přes všechny překážky společnosti (zde z okopávaní a sklízení polí se zeleninou) a všem to natře a ukáže jak je chytřejší a lepší a vynalézavější a pracovitější než ten ošklivý, arogantní, bílý, anglosaský, kolonizátorský  zrmd, který dostal od society vše na stříbrném podnosu! Zvláště bílí hetero chlapi v rolích v vědeckých výzkumníků NASA jsou zde vyobrazeni jako banda arogantních kokotů v kontrastu k, samozřejmě, milému, na rodinu orientovanému a  prudce inteligentnímu a vzdělanému mexikánci s úžasně podporující a fandící a obětavou Latino manželkou!  Bleh! K zblití! Protože přece musíme všem ukázat na do očí bijícím kontrastu, že Latinos z Mexika jsou mnohem lepší než ta zrůdná, neschopná, kapitalistická banda odporných, tupých, amerických white straight males, tady shodou okolností v podobě vědců z NASA! Tohle opravdu někdo žere? (18.09.2023)

Dojemná storka o tom, jak se chudý Mexičan, astronautem stal. Nijak překvapující a obyčejně i nudně vyprávěný příběh, který je primárně lidským příběhem o tom, jak se plní i ta nejnáročnější přání. Na Hallmarku by podobný příběh trochu vyčníval, ale jinak nemá absolutně co nabídnout a vypadal by stejně i kdyby chtěl být hlavní hrdina třeba fotbalistou. (17.10.2023)