Sladká svoboda

"Kdyby se s ním nevyspala, lidi zapálej kina." Prznění historie patří k základním dovednostem hollywoodských produkcí a proto mne musí těšit snímek, ve kterém historik, v boji za záchranu zachování dějinných skutečností, neváhá tasit šavli, vytáhnout z rukávu taktiku diplomacie a v rozhodujících chvílích otočit děla proti směru natáčení. Jedná se o pohodově vtipnou záležitost, ve které je Alan Alda tradičně zábavným průvodcem, Michelle Pfeiffer hravě zvládá přechody mezi sebevědomou herečkou a postavou cudně klopící oči a Michael Caine tomu dodává charisma filmové hvězdy, která si skutečně umí užít život. Toto povedené kousnutí do hollywoodské zadnice je častým návštěvníkem mého přehrávače a bude jím i nadále. (28.09.2011)

Alda je oprávněně znám jako nevšední dramatický umělec ztělesňující svou Múzu jako obzvlášť moudrou a vzdělanou dámu, která své až nesnesitelně působící přednosti dokáže prohřívat a zlidšťovat až vichřičně uličnickým smyslem pro humor. Nemilosrdný glosátor odvrácených tváří soudobé americké skutečnosti si ve SVOBODĚ všímá povrchnosti a hlouposti továrny na sny v "Holých vodách", jak si mekku světového hraného filmu přejmenoval kdysi Jiří Voskovec. Nápaditý příběh nekonvenčního milostného čtverce z exteriérového natáčení látky z amerických dějin je zarámován do úsměvného nadhledu hned několika roztomile praštěných protagonistů. Neméně mile a vlastně až blízce působí i americké maloměsto, kterého se od našich poměrů zas tak moc neliší. Schopnost ukazovat velikány z jejich lidských vlastností a sdělovat až třaskavinové skutečnosti jako úsměvná pohlazení nikdy nevede u tohoto v soukromí příkladného muže ani v jeho herecké, ani v režisérské poloze k zpovrchňování tématu, obcházení nesnadných míst či zlehčování toho, co je méně lichotivé. Přidáme-li k tomuto ohňostroji kladů ještě schopnost sebeironie a až živočišnou potřebu vlastně neustálého sebeshazování, dotváříme tak anatomii formy i obsahu tohoto nezapomenutelného vědoucího úsměvu, jemuž opravdu nic lidského není cizí s jednou podmínkou - že to pobaví jak publikum, tak autora a aktéra. (15.06.2009)

Alda se vždy něčeho dotkne a pak rychle od toho běží na druhou stranu. Je tu moc linií, které se neskládají v celek. Stereotypní vztah dvou stárnoucích profesorů je opepřen příjezdem filmových hvězd, jenže když má dojít k vyvrcholení všech peripetíí, Alda to vyřeší odrhovačkou a Caineho vyprávěním. Přitom by stačilo to míchání dvojic propracovat, jenže do toho všeho tu máme vztah Michaela k matce a naprosto zbytečné kočkování kaskadérů s komparsem. I Bob Hoskins je tu navíc. Sladká svoboda je sled více či méně povedených scének na téma život na maloměstě kontra svět filmu. Scénář za dvě hvězdičky, ta třetí za Caineho a jeho etudy s helikopterou, šermem a autem. (23.11.2010)

Klasický boj autora knihy, lpějícího na charakterech a historických faktech s filmaři, upřednostňujícími efektnost a komerčnost, podle Alana Aldy. Ač se z plakátů může zdát, že půjde o řachandu, není to pravda. Jde o jemnou satiru na Hollywood a podbízivost jednoduchému (možná že nejen) americkému divákovi. Vše s lehkostí, nadsázkou a jemným inteligentním humorem. 85%. (11.04.2010)

Tak kolem 70%. V podstatě lehká nezávazná komedie, kterou si napsal, zrežíroval a zahrál Alan Alda, k čemuž si přizval několik dalších hvězd, které věci dost prospěly. O rozporech mezi autory scénářů resp. jejich předloh a vandalismu režisérů už psal Karel Čapek, dané téma je zřejmě věčné a zřejmě i nevyčerpatelné. (09.12.2012)