Pigen og pressefotografen

Je tu zdařilý ústřední nápad s postavou novinářského fotografa, který pravidelně pořizuje pro tisk snímky z různých událostí a senzací ve městě a to často nenápadně v převlecích za muže jiných profesí včetně požárníka nebo i skrytými drobnými fotoaparáty, třeba v houslích. Jaké vynalézavosti bylo potřeba 60 let nazpátek... Spíše než o film s klasickým příběhem jde o volněji propojené humorné příhody, což by určitě nevadilo, kdyby z režie sálala daleko větší nápaditost a v některých sekvencích i chybějící svižnost. Romantická linka mi zde připadala navíc a také ne všechny scény u šedesátkové pamětnické komedie, na níž mě na rok 1963 a Dánsko překvapily ty barvy, mě dokázaly pobavit stejnou měrou. K nejvtipnějším scénám bych určitě řadil tu, kde se Dirch Passer ocitá delší dobou sám ve svém bytě v pyžamu, pak brzy poté následující houslový koncert a ještě později společné eskapády mezi Passerem a Ovem Sprogøem (bytový úředník Madsen) vrcholící vařením kafé v kapse saka. Tak alespoň že více scén a hereckých výkonů úspěšně pozvedlo můj dojem v rámci žánru na lepší dobový průměr (s pár nadprůměrnými záblesky), neboť filmografii snad nejslavnějšího dánského komika této éry Dircha Passera se už chystám déle rozkoukat a na začátek Tiskový fotograf zas úplně nejhorší volbou nebyl. Tak snad bude i ještě lépe. [65%] (29.06.2023)