Režie:
J.A. BayonaKamera:
Pedro LuqueHudba:
Michael GiacchinoHrají:
Enzo Vogrincic, Matías Recalt, Agustín Pardella, Rafael Federman, Esteban Bigliardi, Alfonsina Carrocio, Paula Baldini, Rogelio Gracia, Pablo Vierci (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Po havárii letadla v odlehlém srdci jihoamerických And musí pasažéři, kteří se štěstím přežili, spojit síly a spolehnout se jeden na druhého, aby se dostali zase domů. (Netflix)
Videa (4)
Recenze (277)
Tak tohle jsem si k mému překvapení hodně užila. Moc jsem od toho nečekala a trochu jsem se bála 144 minut, ale nakonec jsem to zvládla na jeden zátah a nemohla jsem se od toho odpoutat. Je to ten typ filmu, který ve vás vzbudí spoustu otázek a pochybností, jestli byste na jejich místě udělali to stejné nebo se zachovali jinak. Je to surové, napínavé a dramatické. Ráda se k tomuhle filmu ještě vrátím. ()
Příběh mě vtáhl do sebe a vůbec jsem si nevšiml, že celé to trvalo přes 2 hodiny. Sice pád letadla byl po vizuální stránce trochu kostrbatý, ale to je snad jediné mínus, které mohu říci. To dilema jak se chovat v takového to situaci, co vlastně v tom tak moc dlouhém čase dělat a nad čím přemýšlet, vše bylo alespoň částečně ve filmu probráno. Za mě určitě doporučuji. ()
Intenzivní a dechberoucí příběh boje o přežití dle skutečných událostí je natolik nosný, že ho s technicky a režijně obstojným zpracováním snad ani nešlo úplně zkazit a zpracovat hůř, než minimálně průměrný film... a tenhle byl pro mě naštěstí vysoce nadprůměrný (starší zpracování jsem neviděl). Na začátku mě sice zaskočilo, že ústřední katastrofa v Sněžném bratrstvu přijde již kolem 13.–14. minuty, aniž bychom dostali trochu představené postavy a s tím i větší příležitost si k nim vytvořit hlubší vztah a s vědomím dvou dalších hodin jsem se obával monotónního utrpení plného chladu, jímž oplývaly zasněžené andské hory. Ale nakonec jsem si to pouto k přeživším trosečníkům začal díky více silným okamžikům úspěšně vytvářet, ve druhé polovině si mě čistá atmosféra prostředí a tísně hodně podmanila, až se mi (vzhledem k pocitu souznění s přežíváním v tak dlouhé pusté zimě) přestávalo tempo vybraných scén zdát dlouhé. Jednou ze sytě naplňujících chvilek bylo pro mě završení putování ve svahu skal, u osvěžujícího potůčku. Za zdařilý nápad považuji krátké asociativní flashbacky, které během dlouhého času mezi ztroskotáním, přibýváním obětí a okamžikem záchrany dělají z vnitřního prožitku až lehce psychedelickou záležitost. V závěrečné dojemné části jsem ocenil, že aspoň v krátkých záblescích mimo obvyklých happyendových záběrů ukáže i relativně méně radostné nadcházející situace (u lékaře, s médiemi), byť klidně bych si nechal toho vyprávět o ústředních postavách ještě víc, ještě dál. [80%] ()
Těch 140 minut oteče jak voda. J.A. Bayona ovládá řemeslo a žánrová pravidla, a má v ruce silný skutečný příběh. Nezdržuje se v prologu ani v letícím letadle a své postavy háže do sněhového pekla co nejdříve. Až tam je poznáváme. Vzájemné zpovědi pocitů v zoufalé situaci fungují a rostoucí počet průběžně umírajících přidává na dramatičnosti. Kanibalismus je podaný decentně a šokuje především tím, jak dlouho na něm hrdinové příběhu museli fungovat. A jak si na něj zvykli. Dobří herci a působivé uzavření filmu s myšlenkami mezi řádky. Výtku mám pouze k práci s orientací při střihu některých záběrů zkoumání horské oblasti kolem letadla. ()
Velmi realisticky zpracovaná podívaná, v níž nám tvůrci bez sebemenších skrupulí ukazují, co se v oněch osudných dnech odehrávalo. Režisér J.A. Bayona nedělá žádné zbytečné rušivé odbočky, již v začátku nám nabídne nervy drásající okamžiky ztroskotání letu 571, kde vynikne vtahující kamera a dobře známé tóny z pera Michaela Giacchina. Od tohoto momentu, od něhož sledujeme postupný rozklad naděje, následují další výrazné scény, u nichž se slabým povahám možná udělá lehce nevolno. Bohužel, i přes tyto atributy jsem se neubránil dojmu, že celému ději by více slušela kratší stopáž, jelikož v případě olbřímích 140 minut to celé občas působí trestuhodně rozvláčně. Avšak poté nás z děsuplné letargie vysvobodí dokonalé finále, které utahuje šrouby emocí až na samotné maximum. Co tedy dodat na závěr? La sociedad de la nieve je i přes některé neduhy skvěle natočeným mementem Zázraku v Andách, který fascinuje i po desítkách let. Jsem vážně velmi rád, že se tohoto projektu chopil tak schopný tým, přičemž nám doručil realisticky děsivý zážitek, který doslova bere dech. Skvělá práce! (Netflix) ()
Galerie (32)
Photo © Netflix
Zajímavosti (24)
- Klíčová byla podle režiséra J.A. Bayony účast přeživších a jejich rodin. Než se začalo pracovat na scénáři, natočili s nimi více než 50 hodin rozhovorů. (Homerking)
- Fotoaparát, kterým pamětníci pořizují snímky ve filmu, je Olympus Pen (řada EE). Tento fotoaparát pořizuje „půlsnímky“, tedy fotografie na výšku, nikoliv na šířku jako ve filmu. (Johnny.ARN)
Reklama