Sněžné bratrstvo

Původní film Přežít z 1993 neznám, ale hned teď můžu říct, že vždy upřednostním film s autentickými herci než film o uruguyaském fotbalovém týmu, kde hraje Ethan Hawke. Tahle verze je velmi syrová a dle všeho celkem věrná. Líbilo se mi, jak věcně bylo naloženo s tématem kanibalismu a líbilo se mi finále v nemocnici, ale panebože - dvě a půl hodiny??? Mít to hodinu a půl, tak super, to by byla pecka. Ale dvě a půl hodiny se to zírání na bandu chudáků ve vraku letadla fakt celkem omrzí a ztratí tah na branku. Další menší neduh je, že většina herců krom vypravěče vypadá po pár dnech v letadle úplně stejně zarostle a člověk se dost ztrácí v tom, kdo je kdo. Jinak ale spokojenost, v rámci survival podle skutečné události nadprůměr, ale ta délka... Ta je prostě vážně moc. (14.01.2024)

Příběh mě vtáhl do sebe a vůbec jsem si nevšiml, že celé to trvalo přes 2 hodiny. Sice pád letadla byl po vizuální stránce trochu kostrbatý, ale to je snad jediné mínus, které mohu říci. To dilema jak se chovat v takového to situaci, co vlastně v tom tak moc dlouhém čase dělat a nad čím přemýšlet, vše bylo alespoň částečně ve filmu probráno. Za mě určitě doporučuji. (27.01.2024)

Z úvodu jsem se vzhledem k vydatné stopáži (známý netflixovský neduh) obával, abychom nedostali předlouhou představovací vatu, to se naštěstí nepotvrdilo a do deseti minut jsme uprostřed jihoamerických And a snahy probudit se i následující ráno. Osud uruguayského ragbyového týmu dobře známe z četně reprízovaného a třicet let starého kousku Přežít, nicméně spolehlivý Španěl J. A. Bayona už před časem nechal Naomi Watts plácat se v bahnité vodě a bolestivě ji vláčet pod vodou, podobně intenzivní je i tady. Neveselý divácký zážitek odstartuje už samotná havárie, kdy sunoucí se sedačky lámou kosti, zoufalství umocní ničivá lavina, která svou sílu ukáže po čase znovu. Takže zatímco samotný pád přežila („pořád slušná“) téměř třicítka mladíků, jejich počty přesto začaly kvůli zraněním, mrazu a dalším zásahům kruté přírody klesat. A postupné psychické dno je dostává až k ochutnání masa některého z mrtvých kámošů. Má to atmosféru (s tou se Bayona vytáhl už v Sirotčinci), má to výbornou kameru i precizní práci se zvuky. Jen mezi těmi mladíky jsem se místy krapet ztrácel. (09.01.2024)

Těch 140 minut oteče jak voda. J.A. Bayona ovládá řemeslo a žánrová pravidla, a má v ruce silný skutečný příběh. Nezdržuje se v prologu ani v letícím letadle a své postavy háže do sněhového pekla co nejdříve. Až tam je poznáváme. Vzájemné zpovědi pocitů v zoufalé situaci fungují a rostoucí počet průběžně umírajících přidává na dramatičnosti. Kanibalismus je podaný decentně a šokuje především tím, jak dlouho na něm hrdinové příběhu museli fungovat. A jak si na něj zvykli. Dobří herci a působivé uzavření filmu s myšlenkami mezi řádky. Výtku mám pouze k práci s orientací při střihu některých záběrů zkoumání horské oblasti kolem letadla. (07.01.2024)

Bayona je mistr katastrofického efektu. Přežít bylo nechávalo některé věci lehce abstraktní, tady nechybí fyzické detaily. Vede to nutně k hlubšímu zážitku? Ne, ale nepůsobí to nemístně a nevkusně jako některé vyděračské momenty Stůj při mně. Obešel bych se bez kouzlení s (nespolehlivým) vypravěčem, ale nemá cenu zastírat, že i přes lehkou distanci, která tahle kultivovaná filmařina budí, má ten film výtečný spád a reálná událost nabízí dost... no, masa asi není vhodná analogie. Každopádně Sněžné bratrstvo umí smířit pietu s adrenalinem. Pro mě nicméně Přežít zůstane výš (i proto, že ho mám spojený s dětským kinozážitkem) a větší emoční a psychologickou hloubku přinesl znamenitý dokument Stranded. (07.01.2024)