Smršť

Jako až začne v Česku nebo na Slovensku někdo točit áčkové psychologické thrillery nebo horory, můžu si na tohle začít stěžovat, ale do té doby beru Smršť všemi deseti, protože pro mě to mělo dost přínosnou kvalitu co se týče řemeslné, herecké a hlavně scénaristické stránky. Původně jsem si sice myslela, že půjde spíš o nějaké to vyšetřování případu, ale ve finále jsem ráda, že Bebjak umí dobře uchytit i témata, která by od jiných režisérů působila lacině a zaměřuje se hodně na vztahy, psychologii a trauma. Pro mě je to momentálně určitě nejperspektivnější tvůrce Česka i Slovenska. Jako bonus zvládl velmi dobře pokrýt i tu hororovu stránku věci a párkrát mi přivodil husí kůži. Bebjak umí totiž nejen filmařsky zaujmout, ale také poskytnou komplexní příběh s dějovými zvraty a finálním rozuzlením, kdy divákovi dopřeje i nějaký ten moment překvapení. Takže co víc si přát. Navíc, ta atmosféra podivného hotelu a zvláštního zdejšího osazenstva ve mně evokavala až Lynchovské nebo Lanthimovské prvky. (25.04.2024)

Áno, tie socialistické kúpele sú pekné, áno. Ale inak je tento film jednou veľkou bezduchou, v žiadnom aspekte originálnou a do očí bijúcou vykrádačkou lepších hororov a ich motívov. Rozťahané, nepresvedčivé. Na konci to do seba nejak zaklapne, ale inak to nemá potrebný ťah a čaro, ako vykradnuté klasiky. Dve hviezdy za dobré priestory a miestami slušnú atmosféru a hudbu. (06.04.2024)

Sila Smršte spočíva vo vizuáli. Inšpirácia slovenskou maľbou aj horrorovými klasikami, ktorá dokáže výborne abstrahovať lokálne špecifiká a genius loci kúpeľov v Sliači. Martin Rau skvelo pracuje s plánmi obrazu - rozostrenými pozadiami a druhými plánmi, odkiaľ sa vynárajú postavy, motívy a alegórie o čosi funkčnejšie než v samotnom rozprávaní. Mysteriózna thrillerovosť sa dostáva až do roviny štrukturálneho filmu v momentoch, keď cez masívne zapršané sklá auta sledujeme rozpitú asfaltku a husté tatranské lesy. Smršť dokáže opakovane prekvapiť kompozíciou a riešeniami zobrazenia. A nejako mi to stačilo. Suchoňova noc čarodejníc tiež potešila. (12.04.2024)

Peter Bebjak je jediný široko daleko, kdo dokáže natočit něco jako mysteriózní thriller v našich podmínkách, v našich scenériích, s našimi herci a s našimi penězi. Předlohu jsem zatím nečetl, ale určitě se k ní dostanu. Jasně, jde z toho cítit Overlook, Blue Velvet a vzpomněl jsem si i na Hranice života. To ale vůbec nevadí. Exteriéry a hlavně interiéry jsou dokonalé a dostatečně dokreslují mrazivou atmosféru celého snímku a naznačují, že tady prostě happyend být nemůže. Kdo chce, může hádat, jak to celé dopadne a sledovat jemné náznaky událostí příštích a závěrečného twistu, který není sice z nejoriginálnějších, je ale dostatečně odůvodněný. Maštalír hraje perfektně a jeho spojení s Bebjakem mi prostě pasuje. Aňa má také zajímavou roli a dokazuje svoje prvotřídní herectví. Perfektní je hudba a zvuky, které vyniknou hlavně v kině. Už se těším na další projekci, kdy se budu moct lépe věnovat všem detailům, které mi unikly. Za mě perfektní! (13.04.2024)

Na tenhle film jsem se strašně těšila a zároveň se obávala, abych pak nebyla vzhledem k velkým očekáváním zklamaná. A nevím, jestli je to tím, že jsem nečetla předlohu a tudíž nejsem zatížena srovnáváním, nebo (také) tím, že mám docela slabost pro režiséra i hlavního herce, ale jsem se Smrští velmi spokojena a zklamána vůbec ne. A docela se divím místnímu poměrně slabému hodnocení. Sledujeme tu kombinaci psychologického vztahového dramatu, mysteriózního příběhu, thrilleru i hororu. Už jen takovéto mísení žánrů se v našich končinách hned tak nevidí a zaslouží si pozornost, tahle směs je navíc podle mě velmi zdařilá. Všechny aspekty důležité v předestřených žánrech tu fungují, jak mají - máme tu zajímavé téma, postupně odhalovaná tajemství a záhady, napínavou atmosféru, která by se místy dala krájet (osobně jsem se při sledování několikrát lekla, až jsem sebou trhla, a to se mi fakt moc často nestává - ani u filmů, které se přiznaně označují jako horory), možná trochu překvapivě je to místy (v dialozích) i docela vtipné (nikoliv nějakým nuceným "tupým" způsobem), práce s retrospektivami/prolínání časových rovin se tu také daří dobře. K tomu sledujeme v ústředním páru skvělé herce, kteří dobře fungují dohromady i každý zvlášť, působivou kameru, střih, interiéry i exteriéry, práci se světlem a stínem, hudbu (tu bych obzvláště vyzdvihla - je sice poměrně minimalistická, ale úderná přesně v místech, v nichž má být, což k tomu celému sedí jak p*del na hrnec). Všechny vyjmenované složky dělají z filmu atmosférickou, místy dosti děsivou podívanou, při které ty (jmenované) jednotlivosti (které kolikrát v jiných snímcích řešíte, dumáte, jak se vydařily nebo ne) prostě přestáváte řešit a jen si užíváte snímek jako celek. A když se mi (ne úplně často) něco takového při sledování filmu stane, je to pro mě (mimo jiné) známkou toho, že se povedl. Snad jediné, co bych vytkla, je občasná horší srozumitelnost při dialozích (a ne, neříkám to proto, že bych měla problém s porozuměním slovenštině - naopak jsem ráda, že se to třeba celé nepředabovávalo do češtiny a postavy mluvily svým přirozeným jazykem) a možná trochu moc neuzavřený, resp. přinášející příliš mnoho otázek ponechaných bez odpovědí, konec. Ale když nad tím tak přemýšlím, tak ten závěr do toho možná právě takto sedí víc než cokoli jiného a ta otevřenost mě až tak neruší. Třeba mě to přiměje pustit si film někdy znovu a v průběhu hledat vodítka pro lepší/jiné pochopení vyústění. Celkově bych film hodnotila někde mezi čtyřmi a pěti hvězdami, vzhledem k tomu, že je tu podle mého názoru silně podhodnocen, nakonec dávám 5 a k tomu minimálně takových 80-85 %. (19.05.2024)