Berenika

Královští sourozenci, kteří se mají rádi a cíleně jdou porušit zákaz - potud dobré. Najdou dítě a odnesou ho do hradu - potud dobré. Dítě roste jako z vody, jediný, komu to je podezřelé je stará služka - a tady to začíná haprovat. Proč do příběhu montovali kromě čaroděje další čarodějnou bytost, navíc zjevně související se zlým čarodějem, ač má být dobrá? Proč zápletka s třemi dny? Provázání sourozenců dobré, kletba, dávná láska, fajn. Proč čarodějovu nesmrtelnost jde hledat sama Noemi? Projev některých herců, vlastně jen královských sourozenců, občas trochu drhnul, to by se dalo přejít bez povšimnutí, kdyby hrubě nedrhla prostá logika. (04.01.2012)

Československá televizní pohádka o královské rodině, jež na první pohled vypadá spokojeně, ale nad níž se ve skutečnosti vznáší skrytá kletba. Princ Bernard (L. Vaculík) a ryšavá princezna Noemi (K. Urbancová) najdou ve staré zřícenině malé dítě, jež roste a stárne závratnou rychlostí. Ještě tentýž den z dítěte vyroste dospělá žena zvaná Berenika, do níž se Bernard ihned zamiluje. Brzy vyjde najevo kletba, již učinil před lety poražený rival v boji o královnino srdce. Zlý čaroděj Arx v podání démonického B. Rösnera, neustále usilující o královninu přízeň, předpověděl, že až se jedno z královniných dětí ožení či vdá, druhé o svatební noci zemře. Ve správně ponuré a tajemné pohádce paní S. Simonové samozřejmě dopadne vše dle předpokladů a Arxova síla i kletba je prolomena. V roli krásné a milé Bereniky se objevila M. Pleštilová a neméně půvabná J. Preissová si zahrála roli královny. Menší roli staré chůvy Magdaleny ztvárnila J. Adamová. I přes zjevné nelogičnosti v původu titulní postavy, jež se měla dožít pouhých tří dnů, pokud se do ní někdo nezamiluje, se mi, zejména díky panu Rösnerovi, Berenika jeví jako jeden ze zdařilejších kusů paní Simonové, jež v této pohádce opět neopomněla uplatnit svůj oblíbený ženský chorál a snovou tajemnou atmosféru zahalenou v mlžném oparu. (21.01.2018)

To je bohužel hrozná pohádka. Příšerné jsou i ty kulisy a v pozadí malovaná zřícenina. Boris Rösner má obočí jak Leonid Iljič Brežněv. Ani by nevadilo, že je pohádka temnější, ale horší je, že se v ní nic neděje až do závěru. Do té chvíle se jen žvaní a mele a přechází se z jednoho obrazu do druhého. (22.07.2020)

Pohádka, která celým svým záběrem a pojetím stojí na pomyslném rozcestí mezi vrcholnou dobou dětské a mládežnické tvorby šedesátých až osmdesátých let minulého století a jejím místy až žalostným polistopadovým úpadkem. Chudoba výpravy je tu paralelně následována i zřejmým poklesem scénáristického a režijního ztvárnění, které v mnohém zužuje prostor pro kvalitní, jakoby samozřejmě dané herecké výkony. Zdá se, jakoby ji před ještě hlubším pádem chránil letopočet jejího zpracování. Mohlo-li se v předlistopadu domnívat, že natočit pohádku, založenou na poměrně strohém respektování specifik předem daného žánru, je snadné, poměrně záhy se v devadesátých letech ukázalo, že náročnost, spojená s pohádkovou původní dramatickou tvorbou, nespočívá jen v kostýmech a vkládaných penězích, ale také - a v mnohém především - v kvalitě disponibilní šedé kůry mozkové. (27.01.2008)

Temná pohádka s čarodějem, který si svou sílu skrývá do kamene a dává mu nadlidskou sílu spolu s nesmrtelností. Zničit jej může pouze měsíční paprsek. Po zklamání v lásce do královny zakleje její dvě děti - když se jeden ožení, druhé dítě v den svatby umře. Ale princ s princeznou se postaví osudu. Nic moc pohádka, poměrně strašidelný Rösner nedostal dostatek místa, Vaculík odehrál standard stejně jako Preissová a zbytek ansáblu. Čekal jsem rozhodně víc. Hudba: Ladislav Simon (12.09.2015)