Mastičkář

Tento film sleduje život renomovaného lekára, ktorý skončí tulákom bez domova so stratou pamäti po tom, čo prišiel o rodinu a bol zbitý a udrel si hlavu, a to všetko v krátkom čase. Príbeh pôsobí veľmi reálne a má dojemné momenty bez toho, aby bol povrchný alebo kýčovitý. Príbeh sa pohybuje medzi poľským mestom zo začiatku 20. storočia a životom na dedine z tej istej doby. Hlavného hrdinu si možno ľahko obľúbiť a stotožniť sa s ním, keď prechádza svojimi strasťami a snaží sa dať svoje spomienky a život opäť dokopy. 7/10 (30.01.2022)

Sú Vianoce, tak všade, kde prídem, je zapnutý televízor. A stále v ňom nič poriadne. Keď tu zrazu - mastičkár. Najskôr som si myslel, že to je ďalšia hlúposť. Veľmi sa Ti ospravedlňujem, mastičkár a skladám klobúk. Bolo to jednoduché, ale nesmierne zaujímavé - bol som vtiahnutý do deja za pár minút a nevedel som odísť, kým som nevidel koniec. Naozaj to stojí za to.... (26.12.2010)

Lehce mysteriózní námět se ve druhém díle transformoval do červené knihovny. 1)  Nechápal jsem a dosud nechápu, jak je možné, že si člověk po úraze může pamatovat jazyk a různé dovednosti (zde třeba léčebné postupy včetně náročné operace), ale přitom zcela zapomene, kdo je on sám. Letmé prozkoumání mě poučilo o sémantické a epizodické paměti, k níž patří i paměť autobiografická. Teď sice něco málo vím, ale pořád to nechápu._____ 2)  Spoiler. Navíc jsem celou dobu měl dojem, že to na nás pan profesor jen hraje. Jeho oduševnělý pohled do dálky jakoby naznačoval, že on ví a že ví, že my také víme, jen s ním prostě budeme držet basu a nic nepovíme. Jak je to v knize, netuším, ale z filmu jsem si tento pocit odnesl._____ 3)  Zaujali mě bardzo ładny 25letý Artur Barciś (chromý mlynářův syn Wasylko) a 26letý Tomasz Stockinger (zamilovaný šlechtický syn Leszek). (31.08.2021)

Drama, z nějž plyne poučení, že když chlapovi uteče manželka, neměl by hned začít zmatkovat, a že za soumraku se na motocyklu nemá jezdit se zhasnutým světlem. Poctivě odvedený kus filmařské práce, ale samotný příběh se příliš okatě snaží brnkat lidem na city, což vnímám jako nedostatek. Ale ta mladá prodavačka byla dobrá: zdálo se, že je vysazená na zralé muže. A to ten mastičkář vypadal stejně zpustle jako já. Čekal jsem, že mu nakonec dá přednost před „grófem čínským“ (?), ale vyvrbilo se to jinak, byla to totiž – spoiler! – jeho dcera. Fakt melodrama, že by se z toho člověk... rozslzel. Přikládám záznam snu, který s tématem volně koresponduje a jehož děj je méně srdceryvný. - - - Sen o panně (v noci z 25. na 26. června 2021) - - -     Sedím s Martinem v hospodě a povídáme si. Přisedne si k nám nějaká mladá slečna a dá se s námi do řeči. Hovoří o tom, jaká je dnes skvělá doba a jak úžasné možnosti člověku nabízí. Například ona má v plánu studovat v zahraničí. Pak se zmíní o tom, že má jeden problém. Ačkoli je jí už osmnáct let, je pořád ještě pannou. Nechtěl by ji někdo z nás dvou uvést do sexuálního života? Sjedu holku pohledem. Není to žádná časopisová krasavice, ale rozhodně není ošklivá. Proč si o to neřekne nějakému svému věkovému vrstevníkovi? Třeba je vysazená na zralé muže. Stejné myšlenky se asi honí hlavou i Martinovi. Slečna na náš nedostatek nadšení zareaguje sdělením, že tomu, kdo na ní vykoná požadovaný skutek, zaplatí odměnu 200,- Kč. Zjevně jde o odměnu pouze symbolickou, protože dvě stovky nejsou v dnešní skvělé době nijak mnoho.      Říkám, že pro důchodce je to moc práce za málo peněz a že bych do toho nešel. Ale snad kolega, který je středního věku... Martin se vyjádří v tom smyslu, že by to bral, ale že od slečny žádné peníze nechce. Rozloučím se s oběma, abych jim poskytl příležitost domluvit se na organizačních podrobnostech, a když odcházím, zaslechnu, že Martin slečně vykládá o tom, na jak strašné problémy nám EU zadělala a že jejich důsledky dopadnou hlavně na mladou generaci. Nedivil bych se, kdyby slečna po jeho výkladu ztratila chuť na sex a šla skočit z mostu. (29.03.2023)

Felčarská rapsodie ztrát a nálezů s hepáčem, kterého by se lekla i mexická telenovela. Ohmataná červená knihovna z vesnické půjčovny, kterou netřeba číst - stránky, vonící člověčinou, rozprávějí o vině, trestu, lásce, lidských slabostech i dobrotě a obrací je sám Jerzy Hoffman... A výraz "ach táák" se už prakticky nepoužívá a přitom je tak krásně ironický... (11.11.2014)