Nezvaný host

"Tak milí študáci, tento semester máte za úlohu nakrútiť to, čo si predstavujete pod pojmom alegória. Minulý rok sme tu mali istú návštevu, ktorá by vám mohla poslúžiť ako inšpirácia. Ale tým sa neobmedzujte, vaše dielo môže v sebe niesť viacero významov"..."Výborne Vlasťa, tvoja práca patrí medzi najlepšie svojho druhu, aké tu na škole vznikli." O následných reálnych udalostiach po nakrútení filmu si možete prečítať vyššie...mrazí z nich ešte viac ako z filmu. (24.11.2018)

Manželka: "My Tě máme tak rádi." Rus: "Já vás taky. Ale jak říkám, raději netykat." Manželka: "Nezapomeňte na hlášení." - Rus (k manželovi): "Vem to dneska za mě." Zdánlivě absurdní snímek, který díky krátké délce nenudí a navíc trefně ukazuje příchod "přátelské pomoci". Podobné téma o nesvobodě, ale ve větším, rozvedeno např. ve filmu Ucho. (21.08.2009)

,,Tady kóta 15, vše v pořádku - končím, přepínám!'' Tohle natočit jako studentský film v roce 1969 - to chtělo sakra koule! Film mi trochu připomenul Havlova Anděla strážného, ale jen v počátku tím vpádem a bezprostředním chováním nezvaného hosta. Pak už to začalo být husté a lehce absurdní. Závěr mne dostal. Možná tím pan Venclík nechtě naznačil, že bratrská rudá vojska ani nezvaní hosté hned tak neodejdou... Jsem moc rád, že jsem to viděl. * * * * (01.02.2016)

„To bude maminka…nebo nějakej ožrala, já se jdu podívat.“ Filmová hříčka stejně zábavná jako mrazivá. A Landovský si snímek ukradl celý pro sebe. Rád si Nezvaného hosta zase někdy pustím, za mě to budou silné 4*. „Měli jsme o vás strach.“ – „Nevíme, co bychom si bez tebe počali.“ – „Hele, neurazíš se? Radši netykat. Radši netykat, víš, jak to chodí.“ (14.05.2014)

Nejzajímavější na této okupační alegorii je, že byla napsána dobrý rok před okupací. Bez ohledu na to však několikrát zde propíraný počet Lanďákových hodinek Venclíka nezvratně usvědčuje, že při realizaci už měl jasně na mysli bratrskou pomoc Varšavské smlouvy. Také proto vyznívá hra Nezvaný host od začátku jako prostinká, prvoplánová, byť chytrá, na jednom dobrém nápadu postavená angažovanůstka. Leč i tak je stále cítit, jakou silou musela na tehdejšího diváka působit. A hlavně se oním prvotním nápadem nevyčerpává, nýbrž motivem buďme-rádi-že-máme-hodného dosahuje nadčasovosti. Pokušení přidat čtvrtou hvězdu přesto odolávám s poukazem na nic moc umění, např. zoufale ochotnický úvodní dialog a celkový projev herečky sice sympatické, která však evidentně hraje jen ve chvílích, kdy jí režiser říká, co má dělat. Naopak Lanďák je boží (navíc ve své echt typische roli). Příjemnou marginalitkou je Václav Kotva v roli souseda. (24.06.2015)