Nezvaný host

Zvláštní, taková nevinná jednoduchá anekdotka, které by si v dnešní době ani nikdo nevšiml, byla jen díky tomu, že byla natočena po srpnu 68, zakázána a každý v tom i dnes vidí buhvíjaké podobenství. Přitom, kdyby toto natočil někdo dnes, stěží by si toho někdo všiml. Přitom jde fakticky jen o malou, drobnou grotesku, která mě ale už po deseti minutách přišla vyčerpaná a né moc vtipná, tak nevím, asi odmítám připustit, že jde o něco významného, a vidím v tom pouze lehké, školní cvičení, na které jsem se skoro nevydržel dívat. (25.12.2012)

Pod nenápadným cvičením studenta třetího ročníku FAMU se skrývá důmyslná satira na okupační poměry v Československu v roce 1968. Pod každým slovem můžeme nalézt nějakou narážku. Rus vtrhl do naší země, nikoho se neptal, nikdo ho nechtěl a přitom tu je. Konstatujeme fakt a netřeba o tom jakkoliv debatovat. Zprvu jsme vystrašeni, ale nakonec zjistíme, že ho máme rádi a za nikoho bychom jej nevyměnili. Naprosto geniální! (22.08.2009)

,,Tady kóta 15, vše v pořádku - končím, přepínám!'' Tohle natočit jako studentský film v roce 1969 - to chtělo sakra koule! Film mi trochu připomenul Havlova Anděla strážného, ale jen v počátku tím vpádem a bezprostředním chováním nezvaného hosta. Pak už to začalo být husté a lehce absurdní. Závěr mne dostal. Možná tím pan Venclík nechtě naznačil, že bratrská rudá vojska ani nezvaní hosté hned tak neodejdou... Jsem moc rád, že jsem to viděl. * * * * (01.02.2016)

Ezopova bajka, která má jako všechny bajky smysl a dopad jedině, když posluchač (divák) ví, na co bajka naráží, co zesměšňuje a co převádí do metaforické podoby. I v tomto případě dost nelogický příběh obsazení jednoho paneláku i konkrétně jednoho bytu nevítaným "hostem", se stane logickým jedině když se spojí s okupací Československa v roce 1968. Invazi sice provedla vojska pěti socialistických zemí Varšavské smlouvy, oprávněně se však tento vpád přičítá Rusku a Rusům pro jejich hlavní roli a účast v tzv. operaci "Dunaj". Takto zasvěcený divák pak již jednoduše spojí panelák s Československem a "hosta" s ruským vojákem. Stejně jako v anekdotách o národech autor filmu hyperbolizoval jednotlivé rysy okupanta, až vznikla snadno identifikovatelná postava typického Rusa. Je to tedy větší zcela nekultivovaný, nenáročný, spíše primitivní chlap s lupy ve vlasech a nezbytnou lahví vodky, který nevyleze z holinek a má na ruce dvoje hodinky (ta móda se táhne ještě z druhé světové války – viz slavný případ vyretušování druhých hodinek vojákovi, který vztyčil sovětskou vlajku nad Berlínem – bod 11, http://cs.wikipedia.org/wiki/Fotomanipulace ). Krátce řečeno s Rusem je vše jasné. Máme tu však i druhou stranu, která v obecném smyslu představuje proces normalizace a lidskou přizpůsobivost v podmínkách nevyhnutelné přesily. Film mi připomněl povídku "Druhá invaze Marťanů" z antologie "Pozemšťané a mimozemšťané", ve které Strugačtí ve sci-fi kulisách a s neobyčejně lehkým humorem popsali proces normalizace, a to ještě v roce 1967. Invaze Marťanů jim tu posloužila pouze jako pozadí pro vykreslení psychologie přizpůsobivosti, kdy se lidé postupně nejen smiřují s tím, co nejsou schopni nebo ochotni změnit, ale dokonce časem nacházejí i určité plusy v situaci, ve které se ocitli, ba co více, začnou se v ní zabydlovat a těžit z ní. Člověk je zkrátka nejpřizpůsobivější bytost, která přežije totalitu i anarchii, což je samozřejmě dobře, mínusem však je, že přežití za každou cenu lidem ovlivňuje nebo rovnou kazí charakter, stejně jako pocit přesily a beztrestnosti. (13.06.2012)

Vy máte také svého? Než čímkoli jiným, je film zajímavý dvěma okolnostmi. První je předvídavost autora scénáře. Nebo intuice či náhoda. Každopádně mrazivá. Druhá je doba vzniku cvičení. Studenti byli hybateli naší moderní historie. Stojí za připomínání také kvůli osudu autora. Jinak je to opravdu takové syrové, nevyzrálé, studentské. (17.11.2018)