Bournův mýtus

Pokud se probudíte uprostřed oceánu a tempa se vám moc nedaří, neboť vlastníte řadu průstřelů podchlazeného těla, můžete se radovat. Logickým vyústěním je totiž fakt, že si přijdete na solidní prachy a zkvaltujete německou socku. Je to akční, kameraman netrojčil přespříliš, Dejmon je snesitelný a Lola tam běhá o život. (21.05.2012)

Je to priemerný akčný špionážny thriller od Paula Grenngrassa. Má dosť dobrý príbeh o Jasonovi Bournovi, bývalom vládnom agentovi, ktorý si stále nespomenul na takmer nič zo svojej minulosti, ale chce nechať minulosť za sebou a žiť pokojný život so svojou láskou. Jeho pozícia je ale odhalená, čo stojí život jeho priateľky a keďže sa dozvie nové informácie, rozhodne sa dozvedieť čo najviac zo svojej minulosti, lenže vytrvalá námestníčka riaditeľa urobí všetko preto, aby ho našla. Spracovanie nie je najhoršie, ale moc ma nezaujalo. Túto tématiku o agentoch, po ktorých idú bývalí zamestnávatelia mám rád, ale tentoraz to moc nevyšlo. Na jednu stranu musím pochváliť, že sa tu takmer stále niečo deje, takže s tempom nemám problém, pôsobí to v rámci možností realisticky a rovnako oceňujem, že je to celé slušne prepracované, takže to vytvára zaujímavý komplexný celok, ale nanešťastie mi to až tak dobre nesadlo. Aj takto sa na to dá bez problémov pozerať, ale za celý čas som narazil iba na pár scén, ktoré by ma aspoň trochu zaujali, napríklad telefonát s hlavnou protivníčkou alebo rozhovor so sirotou, inak mi to prišlo len také priemerné. A môže za to aj toto prevedenie, neustále sa to tak zúfalo snaží vtiahnuť, že to na mňa malo skôr opačný účinok a nezískalo si ma to. A úplne zbytočný mi príde aj ten zámerný pocit zmätočnosti, keďže divák aj tak vie viac, ako hlavná postava. Akcie tu nie je moc, no ani s ňou nie som moc spokojný. Nájde sa tu len jeden plnohodnotný súboj, ktorý má celkom slušnú choreografiu, ale prevedením ma vôbec nebavil a k tomu pár priemerných naháňačiek, takže nič, čo by stálo za pozornosť. Chcelo by to aj omnoho drsnejšie prevedenie a vyšší počet usmrtených. Herecké obsadenie je celkom slušné, jedinou väčšou slabinou je opäť samotný Matt Damon, ktorý je v tejto úlohe úplne nedôveryhodný, neveril som mu žiadny úder, ani tú vytrvalosť a už vôbec nie, že dokáže neustále klamať tajné služby. Ale zvyšok je bez problémov, potešia hlavne Joan Allen, Karl Urban a v menšej úlohe aj Karel Roden. Réžia a technická stránka ma moc nebavili, Paul Greengrass je bezpochyby schopný režisér, ktorý má svoju víziu, lenže v tomto filme som mal pocit, že si to ešte len skúšal, takže prakticky všetko potrebuje doladiť. Takže nie je to zlé, pozrieť sa to dá, ale určite nemôžem povedať, že by ma to výraznejšie bavilo, jednoducho priemerný film na jedno pozretie. 54% (04.12.2013)

Paul Greengrass zachoval strhující a intelignetí zápletku, a obohatil ji o neuvěřitelně dravou režii a novátorský, až lehce dokumentární přístup (který se mu tak osvědčil v Letu č. 93). Výsledek je doslova brilanntí. Matt Damon už zdaleka nepůsobí tak joudovitě, je cool a zároveń křehký, zranitelný a vnitřně zlomený. A Extreme Ways od Mobyho už nikdy nebudou znít tak jako dřív! (16.08.2007)

Pokud se vám líbila jednička, dvojka se vám bude líbit stoprocentně. Průběh filmu je jiný než v předchozím díle, jádro filmu ale zůstává stejné. Osamocený tajný agent beze jména nakopává zadky záporákům. Matt Damon se nebývale hodí do role tajného agenta a roli mu uvěříte. Stejně jako v jedničce, i zde je dobře zpracovaná rvačka, jedna či dvě exploze, velká automobilová honička (tentokrát ne v Paříži, ale v Moskvě) atd. Narozdíl od některých jedinců, mě se roztřepaná kamera líbila. Film poté vypadá reálněji. Dokonce si myslím, že některé scény jsou natočeny ruční kamerou. Je to samozřejmě o vkusu. Stejně, i když film nedostal Oscara za scénář, herectví atd., tak je to soldiní zábava. Nakonec ale tu pátou hvězdičku musím dát. A za co? Za hudbu. Tak kvalitní práci, jakou odvedl John Powell jsem od dob Skály neslyšel. (30.05.2005)

Nejsem nejvděčnější divák špionážních filmů. Můj divácký přístup k filmům by se dal popsat tak, že si hledám ve filmu něco realistického (ve smyslu reálného pro mě), čeho se můžu chytit, většinou to bývají emoce stojící za motivacemi postav, a od toho se potom odvíjí můj soucit pro film jako celek a případné nadšení či opovržení, žánry a styly a všechno kolem už je v podstatě podružné. A s těmi špióny se to potom má tak, že já vůbec netuším, jak reálně může vypadat život tajného agenta a co tak třeba dělá nebo cítí, a to vede ke dvěma obvyklým výsledkům: Buďto mi takové filmy připadají jako nesmyslné krávoviny, nebo jsou plné mužů, kteří politikaří o to, kdo z nich má nejvíc moci, potažmo největší penis, a tomu většinou ani nerozumím, ani mě to nebaví. A teď konečně přímo k Bournovu mýtu: Můj soucit s tímto filmem se odvíjí od scény, kdy Matt Damon sleduje Franku Potente vznášející se ve vodě. Když si dám tento obraz do souvislosti se zbytkem filmu a se vším tím pobíháním a hledáním, koho má praštit, aby to už přestalo, dává mi ten film smysl. Jeho největší síla spočívá v momentech, kdy se nesnaží vysvětlovat souvislosti a soustředí se na fyzickou existenci hlavního hrdiny. Jakmile ovšem nastoupí potřeba řádně ukončit konvenční příběh o politických pletichách, stává se z toho dílo s umenšenou hodnotou. Ale je tam díky bohu scéna rozhovoru s Oksanou, která je svým obsahem nářez jako blázen. Osobně si myslím, že tímto filmem to mělo skončit, Bourneovo ultimátum už je jenom formalistická fraška a z nějakého důvodu se právě kritikům líbí nejvíc, ach jo. (21.09.2014)