Zredigováno

Velice solidní válečný film. Nebojí se ukázat něco, nad čím ostatní tvůrci válečných filmů nedokážou ani pomyslet. Syrově a bez veškerých obtíží ztvárnit situaci, která by se vidět všeobecně neměla, přesto je ale dobré o ní vědět. Zredigováno ale není natolik dobrým filmem, jak ho hodnotím. Spíš jsem ho dost nadhodnotil, protože ztvárňuje skutečnou válku. Ukazuje jí nejenom surově, ale taky s klepající se rádoby skrytou kamerou a to asi ne každý dokáže snýst. Prostě se snaží o co největší realitu a dost dobře mu to vychází. Bohužel je to ale pořád film na jedno použití. Akce nulová, podstatná je jenom jedna scéna, na kterou se ještě musí čekat celej film. Nic jinýho ten film vlastně nepřinese. Zato ale přinese dost důležitý zjištění, který by svým způsobem měl obsáhnout každý válečný film, aby ta válka v něm byla stoprocentní. (30.08.2010)

Ústředních 10 minut je síla, ale všechno ostatní přes veškerou snahu nepůsobí jako autentickej záznam skutečnosti, ale jen jako nízkorozpočtovej film. Vyzněním je to takřka přes kopírák slavný mistrův kousek Oběti války. K tomu jsem napsal, že se podobné příběhy opakují ve všech válkách a tak nelze mít tvůrci za zlé, že se k té další vyjádří podobně. Potíž je, že Oběti války jsou klasickej film (teda hraní pro kameru) a přesto působěj víc autenticky než tenhle jen jako reálnej zaznam skutečnejch událostí. Kdybych měl jmenovat lepší alternativu, doporučil bych Valčík s Bašírem. (23.08.2010)

GENIÁLNÍ. Brian De Palma, jehož filmařská teze po celou kariéru byla "kamera lže 24krat za sekundu", natočil polemiku sám se sebou, svými vlastními myšlenkami a vlastní tvorbou (což v tomto roce není typické jen pro něj, ale např. i pro Lynche, Cronenberga, Verhoevena a další)._____ Tenhle vypravěčský a stylistický experimentátor, jehož filmy se skládaly z intertextuálnich odkazů, dospěl do stadia, kdy po Black Dahlii nemá kam filmařsky jít a na co uz odkazovat (leda tak sam na sebe...), a tak se musel zbavit svých pečlivě komponovaných dlouhatánských záběrů, které byly pro jeho tvorbu tak charakteristické, a nahradit je digitalní kamerou a záznamy z různych zdrojů. (Nebojte, sáale si hraje s divákem a jeho očekáváním, ale poprvé ve své kariéře krom odhalení procesu zíraní jakožto voyeurství vybízi i k aktu.) Je tomu hlavně proto, že Redacted ma za hlavni zdroj, z kterého těží, De Palmovy Oběti války (dalo by se řict, že Redacted jsou takové Oběti války bez černobílých postav, jisté tendenčnosti a emoce ždímající hudby), které pojednávaly o brutalním několikerém znásilnění a zabiíi Vietnamky, zatímco zde tomu tak je v připadě Iráčanky._____ Vzniklo tak dílo-hypertext, které svou emociální drtivostí hravě překoná Greengrassův Let číslo 93 a které je oproti výše zmíněnému filmu mnohem vrstevnatější a promyšlenějšíi, protože se nejedná o "pouhou" rekonstrukci (i když to taky), ale o propojení francouzského dokumentu s internetovými záznamy či nočními kameramy apod., kdy se komentuje převážně západními médii prezentovaná "pravda" o válce v Iráku, která je tou největší obětíi._____ Kdyť oni tam ani neměli být (ano, ve filmu, kde se krom jiného odkazuje na Zachraňte vojína Ryana, Bratrstvo neohrožených či Divokou bandu a Olověnou vestu, najdeme narážky i na Clerks). (02.12.2007)

Volně ocituji jeden americký divácký komentář: „Vezměte sto tisíc kluků do jakéhokoli cizího města, dejte jim zbraně, vystavte je napětí, a výsledek bude stejný, ne-li horší.“ Myslím, že tato věta přesně vystihuje problém. --- Film líčí příběh skupiny vojáků z jednoho kontrolního stanoviště v jednom iráckém městě. Nemám námitek, pokud zobrazení označíme za realistické. Opravdu to stojí za vidění, a věřím té nudě, mizérii a stupiditě vojenské existence už proto, že jsem podobnou kdysi zažil sám jako voják (já ovšem v mírových podmínkách). Klidně berme tento film jako zcela nestranný dokument o události, k níž došlo … například v roce 1945 v americké okupační zóně v Německu. Říká to snad něco o smyslu nebo spravedlnosti americké účasti ve druhé světové válce? Řekl bych, že ne; říká to právě a pouze tolik, že v ozbrojených konfliktech se mimo jiné střetávají vojáci s nepřátelsky naladěnými civilisty a že přitom dochází k řadě neblahých incidentů. --- Režisér s námi vědomě hraje hru na a o ovlivňování veřejného mínění. Uplatňuje různé filmařské quasi-dokumentární techniky, ukazuje quasi-autentické záběry z Internetu, a koneckonců, natáčel v Jordánsku. On si myje ruce, on udělal „jen“ hraný dokument, a navíc se alibisticky přiznal, že neusiloval o rekonstrukci konkrétní historické události. Ukázal nám, že už jen volbou námětu a jeho promyšleným podáním lze ovlivnit mínění veřejnosti, a nikdo ho při lži nepřistihne. Dokonce může říct, že nám jen předvádí, jak se vyrábí „mediální pravda“ (vědomě ve filmu nechal některé nenápadné, leč průkazné podvrhy). I tato rovina je přítomna a podezřívám De Palmu, že se při tom potměšile bavil. --- Pokud film přijmeme takový jaký je a nebudeme z něho vyvozovat něco, co v něm není, pak myslím, že je velmi dobrý. Je velmi dobrý a „nemůže za to“, jak jej lidé interpretují. Snad až kolem Iráku nebude tolik vášní. Anebo si na místě Iráčanů představujte ty Němce. (26.08.2010)

Opravdu zvláštní, že mám film tak nízké hodnocení, možná ho jen zatim vidělo málo lidí. Mě osobně se velice líbil, moderní způsob točetí filmu jakože amatérského dokumentu z o prostředí Samary. Film, který se nepřiklání ani na jednu, ani na druhou stranu. Autentické záběry jsou vimplantovány do hraných. Na jedné straně stojí krutí teroristé a na druhé o nic lepší američtí vojáci, kteří znásilňují a vřaždí, jen proto že můžou. Velice autentické. (06.04.2008)