Zredigováno

Film se snaží vypadat kdovíjak autenticky, ale nedaří se. Ani ne tak obsahem, ale formou. Tolik údajnejch zdrojů je fakt stupidních. Ze začátku je to jakž takž zajímavý, ale pak už je to jenom nuda. Furt se to pak jenom omílá pořád a pořád dokola. Herci jsou tak strašní, hlavně když hrajou jiný úkony, než vojenský. Tohle se De Palmovi fakt nepovedlo. (19.07.2008)

Brian DePalma sa rád hrá. A tu si skúsil opäť niečo nové. Hraný protivojnový film poskladaný z francúzskeho artového dokumentu, homevidea natáčaného jednou jednotkou, TV reportážami a internetovými videami ( všetko fiktívne). A funguje to výborne. Príbehovo v podstate remakoval svoje staršie Obete vojny ale tento dokumentárny štýl sa dostane viac pod kožu a minimálne v 3 scénach úplne zamrazí. Dôležitý film, ktorý bohužiaľ upadne do zabudnutia, pretože takmer nikde na svete sa nedostal do širokej distribúcie ( a chápem prečo, hlavne v USA). 9/10 ale jedine kvôli uťahanému úvodu. (10.11.2014)

Brian De Palma si největší tvůrčí úspěch prožil v 80.-90. letech, kdy natočil několik kultovních gangsterek, skládal poctu Alfredu Hitchcockovi v tajemných thrillerech a natočil jeden z legendárních a působivých pohledů na válku ve Vietnamu "Oběti války". A právě na "Oběti války" jsem si při sledování tohoto snímku vzpomněl. I zde vidíme válkou unavené a zničené vojáky, kteří každý den přicházejí o své končetiny nebo kamarády a které toto peklo svede na temnou stranu lidské důstojnosti a udělají to, na co by v běžném životě neměli žaludek. I přes pokus o autentičnost, mě však film prakticky ničím nezaujal a většina hereckých výkonů mě vážně iritovala. Od tvůrce De Palmova formátu bych čekal něco výjimečného, než jen chladný pohled na novodobý válečný konflikt. (13.01.2013)

Volně ocituji jeden americký divácký komentář: „Vezměte sto tisíc kluků do jakéhokoli cizího města, dejte jim zbraně, vystavte je napětí, a výsledek bude stejný, ne-li horší.“ Myslím, že tato věta přesně vystihuje problém. --- Film líčí příběh skupiny vojáků z jednoho kontrolního stanoviště v jednom iráckém městě. Nemám námitek, pokud zobrazení označíme za realistické. Opravdu to stojí za vidění, a věřím té nudě, mizérii a stupiditě vojenské existence už proto, že jsem podobnou kdysi zažil sám jako voják (já ovšem v mírových podmínkách). Klidně berme tento film jako zcela nestranný dokument o události, k níž došlo … například v roce 1945 v americké okupační zóně v Německu. Říká to snad něco o smyslu nebo spravedlnosti americké účasti ve druhé světové válce? Řekl bych, že ne; říká to právě a pouze tolik, že v ozbrojených konfliktech se mimo jiné střetávají vojáci s nepřátelsky naladěnými civilisty a že přitom dochází k řadě neblahých incidentů. --- Režisér s námi vědomě hraje hru na a o ovlivňování veřejného mínění. Uplatňuje různé filmařské quasi-dokumentární techniky, ukazuje quasi-autentické záběry z Internetu, a koneckonců, natáčel v Jordánsku. On si myje ruce, on udělal „jen“ hraný dokument, a navíc se alibisticky přiznal, že neusiloval o rekonstrukci konkrétní historické události. Ukázal nám, že už jen volbou námětu a jeho promyšleným podáním lze ovlivnit mínění veřejnosti, a nikdo ho při lži nepřistihne. Dokonce může říct, že nám jen předvádí, jak se vyrábí „mediální pravda“ (vědomě ve filmu nechal některé nenápadné, leč průkazné podvrhy). I tato rovina je přítomna a podezřívám De Palmu, že se při tom potměšile bavil. --- Pokud film přijmeme takový jaký je a nebudeme z něho vyvozovat něco, co v něm není, pak myslím, že je velmi dobrý. Je velmi dobrý a „nemůže za to“, jak jej lidé interpretují. Snad až kolem Iráku nebude tolik vášní. Anebo si na místě Iráčanů představujte ty Němce. (26.08.2010)

De palma po Obetiach vojny prichádza s ďalším filmom s rovnakou tematikou, tento krát v Iraku. Film , ktorí rozpráva o skutočnej udalosti (samozrejme so zmenenými menami a postavami) o zverstvách ktoré páchaj vojaci na civiloch. Film o hrôzach, ktoré vzišlo zo ZLA driemajúceho v ľuďoch , čakajúce na svoju príležitosť. Hudobne je dramatičnosť príbehu nádherne zvýraznená už v úvodných zberoch Handlovou sarabandou ... V závere filmu zas - pri pohľade na autentické fotografie civilných obetí- to bola Pucciniho ária E Lucevan Le Stelle (a hviezdy žiarili). Som naozaj povďačný že v U SA (Hollywoode) existujú aj nezávislí filmári a produkčné skupiny, ktoré točia aj filmy s iným pohľadom na vec (10.10.2017)