Dům duchů

Dlouho jsem v sobě neměl takový rozpor v tom, jak mám ohodnotit film. Jelikož jsem se však dostatečně brzy smířil se skutečností, že mám co do činění s rozvleklou rodinnou ságu a že z potenciálu názvu nebude nic (věčná škoda), pálím za čtyři. Samozřejmě existují i další elementy, jako například Hans Zimmer, Meryl Streep, Glenn Close nebo Winona Ryder, které si spravedlivé hodnocení vysloužili perfektní prací. (26.07.2011)

Gigantická freska, která bohužel působí dojmem starožitnosti. Na první pohled vše dokonale naaranžované, špičkově zahrané a esteticky do detailu propracované. Bohužel menších chyb je fůra. Od ne příliš povedených masek, přes několik zbytečně vložených a v kontextu s hlavní dějovou linkou naprosto irelevantních scén, po přespříliš pomalou a politickou třetí třetinu filmu. Nicméně i tak je snímek na vysoké úrovni a doslova nabitý emocemi. Herecké osazenstvo je skutečně hvězdné a především díky němu je výsledek relativně velice solidně koukatelný. Formálně strohé až chudé, ale nijak do očí bijící. Místy bohužel však až příliš dlouhé. (08.10.2006)

Prvú hodinu Domu duchov som sa musel zmierovať so zvoleným skratkovitým štýlom rozprávania, keď sa vždy po niekoľkých scénach presúvame o roky až dekádu ďalej. Po adaptácii mysle som si ale zvykol a je to zásluha Billieho Augusta, pretože výborne zvláda polopatizmus, politické zjednodušovanie, pátos a predovšetkým silné emócie. Takže prečo mu to vlastne vyčítať? Pre podrobné zachytenie dejín a motivácie postáv by to možno chcelo výpravný 10 dielny seriál. Tento štýl rozprávania má ale tú výhodu, že má dej spád a každá scéna má pre diváka silnú informatívnu hodnotu. August má k dispozícii maximálne lahôdkové obsadenie, kde zaujmú snáď všetci herci bez výnimky. Sebeckí intelektuáli išli Ironsovi vždy na jedničku, táto postava je bezpochyby jednou z jeho životných. Mal za ňu vôbec nomináciu na Oscara? (12.12.2012)

Mám moc ráda Meryl Streep, takže nevynechám jediný film s ní. Dům duchů není výjimka a musím říct, že tenhle její film patří k těm u mě více oblíbeným. Nevím proč, prostě u mě navodil takovou tu správnou atmosféru, což rozhodně všechny filmy nedokážou. Moc se mi líbilo, jak se jednotlivé postavy měnily v běhu času. Třeba Meryl hrála svou Claru od slečny až po stařenku a to samé i Jeremy Irons. Výkony obou byly prostě skvělé. I když Esteban mi jako člověk moc sympatický nebyl, Jeremy ho zahrál skvěle, a tak jsem mu to odpustila. Ve filmu jsou krásně ukázány povahy několika lidí, někteří méně, někteří více příjemní. Když umírala Clara, musím říct, že mi i slza ukápla. Film se mi líbil, byl o lidech a lidských charakterech a na třech generacích jedné rodiny krásně dokázal ukázat dobu, lidi i prostředí. (09.06.2014)

Jeremy Irons je sice výtečný herec a chilská příroda krásná, ale nic z toho v mých očích Dům duchů nezachrání před nálepkou nevydařeného velkofilmu. Román je na plátno převeden příliš epizodicky, čas tu ubíhá příliš skokově a rychle a výsledek připomíná spíš líbivou ilustraci ke knize (již jsem nečetl). Snad ze všeho nejvíc mi však dojem kazila zjednodušující politická a náboženská schémata, v nichž se příběh odehrává. Konzervativci jsou diváku předkládáni co zlosynové, zatímco třímači rudých standard co lidumilové, zastánci nutného pokroku a obhájci chudých. Na můj vkus trochu příliš černobílé vidění světa. Jakkoliv moc se může život v Jižní Americe lišit od našeho, i tam je cesta do pekel dlážděna dobrými úmysly revolucionářů. A co říci na vágní esoterické duchovno reprezentované jasnozřivou hrdinkou Clarou? Bylo takové laskavé, nenáročné, smířlivé... a vlastně docela bezobsažné. (08.10.2008)