The Animatrix: Matriculated
Režie:
Peter ChungObsahy(1)
Skupinka lidí, žijící na povrchu Země, je napadena dvěma roboty. Jednoho zneškodní a druhého se jim podaří zajmout. Poté se i s ním připojí do virtuálního světa, kde se jej pokusí přesvědčit, aby se přidal na stranu lidí a bojoval tak proti svým vrstevníkům.... (Barak)
Recenze (82)
Matrix tentokrát naopak. Stroj lapen do virtuálního světa vytvořeného lidmi. Stroje asi vidí svět trochu jinak a tak je i ten virtuální svět pro stroje tak trochu divný. Skvělá zápletka, místy pravda nepochopitelná. Ale to zklamání rozhodně nechápu. U mě patří Přijímací zkouška mezi Animatrixovými díly hned do druhé ligy. (První liga: Druhá renesance, Neznámé území a Detektivní příběh). ()
POST-MATRIX (i post-animatrix). Tahle sekvence se jako jediná posouvá za příběh samotného Matrixu. Je to trochu psychedelické, trochu 'pozérské', ale nicméně rozvíjející (a proto byl Animatrix stvořen, ne?) Stejně jako u Druhé renesance tu vidím určitou paralelu s R.U.R. - na rozdíl od ní je ale tohle natolik POST, že je to i originální. ()
Skupina lidí se dává do boje se stroji velmi zvláštním způsobem. Se zajatými stroji si ve virtuální realitě "zahrají" hru, čímž stroj přesvědčí, aby se přidal na stranu proti svým souputníkům ... Asi nejslabší příběh, sice vizuálně nádherný (chvilkama mi připomínal kaleidoskop, který jsem měl kdysi doma), ale s trochu nesmyslným příběhem - který se sice autoři snažili napravit výborným koncem, ale celkově to na víc než na 3* nestačí... ()
Poslední a nejdelší z příběhů, byl celkem zvláštní co do příběhu, ale o to originálnější. Mě se líbil moc a ten plný počet mu klidně dám, i když byl tenhle příběh z pětihvězdičkové party nejslabší. Jestli je něco, čím tenhle příběh vyniká, tak je to rozhodně animace, ta byla ze všech příběhů asi nejhezčí. Zápletku, která je mimochodem moc povedená, si na druhou stranu sice asi moc dlouho pamatovat nebudete, ale u mě to nic nemění na tom, že to byl senzační zážitek. 90%. ()
Další zamyšlení, tentokrát hledající ideální kompromis pro společný život strojů a lidí, nevybočujíc přitom z pochmurného ladění celého Animatrixu, jak dokazuje už už nadějné finále. Místy až surreálné pasáže nás pak přesvědčují o existenci „něčeho jako duše“ v elektrodách kusů hýbajícího se plechu. Opět je rovněž přítomná náboženská rovina příběhu. Má smyslu hrát si na Bohy? A když už, tak ať si na něj hraje raději člověk než stroj? Je toto fatálním následkem vyvíjející se společnosti? Správně se vyvíjející společnosti? 85% ()
Galerie (2)
Photo © Warner Bros.
Reklama