Osmý den

Zachycená zkušenost těžkosti unikání ze známého prostředí, i pokud je toxické a odpuzující. Svoboda vábí, provokuje i leká. První pokus se vymanit a překonat gravitaci, která člověka strhuje zpět, se může i nemusí podařit. A hranici podlehnutí máme každý jinde. *** Téma je samo o sobě přitažlivé. Natočené je to ale banálně, očekávatelně a nepřekvapivě, a také až nepříjemně amatérsky. *~ (18.09.2023)

Vlastně už název je trochu klišé. Dobrá je charakterizace hlavních postav. Představitelé hlavních rolí působí uvěřitelně. Jinak mi to přišlo jako průměrné školní cvičení, jehož autor má ještě na čem zapracovat. (05.10.2023)

Uniknout z prostředí, kde mi od mala vymývají mozek, není rozhodně nic snadného. Nevím, jak moc se zkušenosti režiséra promítly do scénáře. Nelíbilo se mi, že kluk je opět ten slabší a nerozhodný, ač je od začátku jasný, že ani ona neví, do čeho jde. Natočeno to není špatně, beru samozřejmě v potaz, že jde o studentský film. (06.01.2024)

Autor filmu vypadal jako sympaťák a příběh vychází z jeho vlastní zkušenosti se sektou, jejíž součástí jsou (nebo byli?) jeho rodiče. Film má tedy nosné a zajímavé zasazení. Jedná se však o kraťas, který nemá prostor ukázat vše, co by mě jakožto diváka zajímalo a druhak je většina prostoru věnována úniku dvou mladých lidí právě z toho prostředí, které mě zajímalo. Většina filmu se tedy zaměřuje na dvě postavy, k nimž jsem si však žádný vztah nevytvořil. Zjistil jsem jen to, že oba byli biti svými fanatickými rodiči, ale týpek na rozdíl od typky neopovrhuje oním náboženstvím - tedy je stále indoktrinovaný a utíká tedy výhradně před fyzickým násilím. Kdybych se o nich dozvěděl více, byl bych jimi třeba více zaujat. Předpokládám však, že v zadání studentského filmu bylo udáno rozpětí stopáže. Pak je ovšem trochu nerozumné snažit se vtisknout tolik obsahu do takového úzkého prostoru. Vzbudilo to ve mně pocit, že toho mnoho chybí. Ač to na mě tedy nefungovalo, tak musím uznat, že to bylo zajímavě tematicky uzavřeno, protože z prvního setkání s civilizací vzejde nebezpečí a film tedy končí útěkem do lesa, z něhož se protagonistka snažila dostat pryč. Konceptuálně je to dobré, ale nepřišlo mi to moc zdařile zabalené. Dojmu z filmu rovněž nepomáhal verbální herecký projev herců: Navzdory tomu, že tento film byl jako jediný z rámce FAMU Four stylově pojat realisticky, tak přednes dialogů působil poněkud nepřirozeně. Přišlo mi, jakoby herci měli na paměti hezky slovo od slova své repliky a snažili se je hezky artikulovaně a citově zabarveně pronášet. Výsledek působil poněkud strojeně. Možná by působilo autentičtěji, kdyby věděli, co má být zhruba tak obsahem scény a bylo na nich, jaká slova zvolí a v jaké podobě to dodají. (07.09.2023)

Na tento snímek jsem byl velmi zvědav, protože jak už jsem zmínil, mnoho lidí jej vychvalovalo až do nebes. Nicméně myslím, že to vyzdvihované téma náboženské sekty není u tohoto filmu to hlavní. Vůbec se nedivím, že snímek se promítal v Cannes, protože vzhledem k politice, kterou v posledních pár let tento festival razí, není divu, že je zaujme snímek, kde hlavní konající postavou je dívka. Možná je pravda, že snímek je lehce předvídatelný, ovšem já si myslím, že u něj je důležité něco úplně jiného. Z mého pohledu je zde důležité to, co nám postavy neříkají, co nám kamera neukazuje. A to tady z mého pohledu funguje velmi dobře. Pylypčukovi se daří balancovat na té hranici, kdy mu z toho vznikne buď geniální dílo, anebo to divák nepochopí. A myslím, že zde je to ten první případ. Krásně využívá divákovu vědomost a nevědomost, o postavách a prostředí nám toho říká přesně tolik kolik potřebujeme, prostě nádhera. Jediné co mi vadilo byla ruční kamera, která je použitá téměř všude, i na místech, kde její rozklepaný obraz podle mě ruší divácký zážitek. Nicméně i tak souhlasím s tím, že se jedná o nadprůměrné dílko. (07.06.2024)