Hranice života

Dnes už asi není jednoduché být ve světě filmu v něčem originální. Stay poměrně originální je. Je to zajímavý a postupem děje čím dál více podivný thriller. Je slušně obsazen, jeho největší devizou je však technické zpracování. Jsou zde perfektní přechody mezi jednotlivými scénami. Takovéto plynulé přechody jsou sice dnes již standardem, ale ve Stay jsou přeci jen lepší. Konec filmu pak sice přinese rozuzlení, ale na můj vkus by to mohlo být trochu uvěřitelnější, abych to plně akceptoval. (20.01.2007)

Čítanková exhibice filmových postupů, které vypadají zatraceně cool. Paradox je, že závěr, který vám vysvětlí, co jste to vlastně viděli, redukuje všechny významové roviny filmu na pouhé "vysvětlující pojítka". I z hlediska žánrového je konec jaksi zbytečný - Hranice života se snaží zařadit se ke skupině filmů, jejichž závěr přináší divákovi prozření a přehodnocení celého filmu (podobně jako Šestý smysl, Vesnice atd.). Divák však není koncem překvapen, protože do sebe zahleděná forma mu už od začátku říká, že něco takového na něj na konci čeká. Pokud bych měl srovnávat například s tvorbou Davida Lynche (jehož jméno je zde v komentářích hojně skloňováno) najdu mnoho podobných postupů, které však mají naprosto jiné vyznění a funkci. Hranice života je čistě racionální film, který má všechny své stylistické výstřelky odůvodněny. Lynch naopak využívá těchto postupů naprosto svévolně a bezdůvodně (například pouze na principu asociací) a dosahuje tím přesahu (transcendence). V Hranici je vše však vykalkulováno do posledního detailu, takže pokud si film několikrát pustíte, veškeré jednání a postavy si budete moct logicky odůvodnit. To u Lynche nebudete moct nikdy a proto si i myslím, že Lynch je daleko víc zábavnější a nabízí i opakovaně hutný zážitek. Neodpustím si na závěr ještě lehké přirovnání: Hranice života je jak matematický příklad - složitý a komplexní. Pokud ho však už jednou spočítáte a dojdete k výsledku, nemáte důvod proč se k němu vracet a dále se jím zabývat... (03.12.2008)

Mám rád nejen režiséra Forstera, ale i Naomi Watts a Ryana Goslinga, přesto přiznávám, že se mi příběh drolil mezi prsty. Formálně ozvláštněná Hranice života nabízí další počin z řady „pěkně se v tom babrejte a namáhejte své mozkové závity“. Opět se přiznám, zdaleka ne všechno mi bylo jasné!! Atmosféra nervozity, odosobněný svět s podivnými postavami, studené barvy a do toho všeho jeden newyorský psychiatr, který prožívá nevšední pouť, kterou odstartuje zpráva od jednoho pacienta, že se za několik málo dnů hodlá zabít!! Pouť na téma reality a snu.. Nějaké uchopitelné vodítko ale zcela chybí, divák se ho dočká až v závěrečných pasážích – pokud k nim doklopýtá!! Vizuálně zdařilý thriller přesto zůstává někde na půli cesty.. s ohledem na režiséra a obsazení je to bohužel s povzdechem!! (25.08.2006)

McGregor a Gosling predvádzajú slušné výkony, no mám pocit, akoby ich snaha vyšla na prázdno, pretože to tajomno, ktoré by tu malo hrať hlavnú úlohu, nie je také strhujúce ako si tvorcovia určite želali. Divák je tu pomerne dlho mimo, možno až pridlho, čo ma s vláčnym tempom pomaly začalo rozčuľovať. Celý čas sa nám režisér snaží nahovoriť, že sledujeme niečo výnimočné, ale jeho rukopis je neistý, jednotvárny a hlavne bez akejkoľvek gradácie deja. Chýbajú scény, alebo aspoň jedna, ktorá by vás chytila pod krk a nepustila. N.Watts si určite zaslúžila väčší priestor, aspoň som si to želal, pretože film som chcel vidieť hlavne kvôli nej. M. Forster nedokázal udržať kontrolu nad tajomnosťou a hraním sa na umenie, pretože pomedzi prsty mu ušlo to podstatné - vyrozprávať príbeh. 60%. (17.11.2011)

(29%) Hranice živote je u mě na CSFD hodnocena hranicí 1 a 2*. Bohužel, volím tu nižší. Celé mi to nesedlo a nejsem si ani jistý, že jsem jej celé pochopil. V cca 40 minutě jsem si udělal pauzu a dal si asi půlhodinový šlofíček. Poté jsem pokračoval a nic se bohužel nezměnilo. Má to svojí skleslou atmosféru, která mě nebavila a i trochu deptala. Ale furt jsem svojí realitu vnímal racionálně než ti dva herci Ewan McGregor a Ryan Gosling. Jediný klad vidím v tom McGregorovi, který zahrál solidní výkon. Gosling mě zde nebavil a ani nikdo a nic dalšího. Pointu jsem pochopil asi tak napůl, ale celkově mi to přišlo jako ztráta času, nudil jsem se, šlo to celé mimo mě. Tečka. (24.11.2020)