Hranice života

Pořádná psychárna - to si říkáte v průběhu celého filmu a myslíte na to, jestli to náhodou není nový Lynch.... Při spoustě výborných režijních "vychytávek" a složitosti děje jsem si říkal, že mi případné nepochopení ani nebude vadit. Tady v tomhle případě by mě "forma" byla schopna uspokojit i bez "obsahu".... Na konci to ale celé do sebe zacvakne a vám se při probíhajících titulcích začnou vracet před chvílí viděné scény z jiného pohledu a dochází vám, jak to celé bylo vynikající (tedy některým z nás :) ..... (19.03.2006)

JE TO JEN HRA NA LYNCHE. Jen hra, ne snaha o to být jako Lynch, neboť film je koncipován na pevném piedestralu smeřujícím kupodivu i k pointě. To jen technicko-vizuálně-audiální prostředky kamery a střihu a promáknutý náznakový děj asociují něco extra intelektuálního. Stay je krásně učesaný psychedelický film, ne špinavý a prolezlý zlem, ne strašidelný ve smyslu - bojím se toho, co jsem já, co je uvnitř mě. Je to jen pozlátko, kterého se dlouho nebudete moc nabažit, lízátko, co vám ještě nějakou tu chvíli zanechá sladkou pachuť v hubě spolu s otázkami typu - proč se pořád opakují stejné věty, proč se opakují trochu pozměněné situace, proč nenosí ten člověk ponožky atd... Já jsem zklamána, čekala jsem daleko daleko víc, a i přesto si Stay ještě párkrát pustím. Proč? To abych znovu okusila chuť přístupnějšího a lidštějšího psychedelična, za které tímto Forsterovi děkuji! (04.04.2006)

Až takhle zamotaný jsem to teda nečekal, ze začátku jsem se ještě jakž takž orientoval, ale čim víc ubíhal čas, tim víc jsem se v tom ztrácel a prakticky se mi už nesatlo abych se dostal zpátky do děje, nevim jestli jsem neco přehlíd, ale ani konec u mě nic nevyřešil a vlastně mi v tomhle filmu ještě teď nic nedává smysl. Tim koncem se to možná ještě víc zamotalo, protože mojí jedinou teorii kterou jsem měl to vyvráilo a odpověď na ten celej zamtenej příběh se ke mě bohužel taky nedostala, jestli teda vůbec nějaká je. Co se týče zpracování filmu po vizuální stránce tak tomu neni co vytknout. Film oplývá spoustu výbornejch záběrů, tady je vidět skvělá práce kameramana, některý předěly mezi scínami jsou vyřešeny opravdu originálně. U herců už to je hodnocení trošku složitější protože špatně rozhodně nehráli, ale sledovat herecký výkon jsem v tom zmatku moc nestíhal, spíš jsem se snažil pochytit co která scéna vyřeší v tom chuchvalci nezodpovězených otázek, bohužel se většinou stalo to, že se nic nevyřešilo a místo toho jsem se v tom ještě víc ztratil. Až na to, že jsem se vůbec nezorintoval v ději se mi to líbilo, doufám že až to uvidim podruhý, že to aspoň částečně pochopim (14.04.2006)

Myslím, že podobné psychodelické filmy mohou být opravdu strhující jen tehdy, když jsou tím "pravým" a jediným způsobem, jakým se režisér vyjadřuje. To ale není Forsterův případ - Forster točí jindy relativně klasicky, jen tentokrát si nejspíš řekl, že natočí zamotaný film, protože tak se přece pozná dobrý režisér. Výsledek je velmi chtěně vykonstruovaný. A svou strukturu staví natolik na odiv, že jí není možné propadnout, ale naopak se na ní musím neustále soustředit a hledat významy a odpovědi dřív, než by bylo nezbytně nutné pro vychutnání děje (který je zcela upozaděn a slouží jen jako důvod motat divákům hlavy). Možná oceňuju některé formální kvality, ale ve výsledku jde o film, který mě nevpouští do sebe, jen chce být obdivován a rozebírán. A já mu na to... říkám ne. Zvlášť když ke konci se odhalí, že za vším tím "machrováním" opravdu vůbec nic není a skončí to na úrovni "všechno byl jen sen"... (21.06.2013)

„I dont know what is real anymore“ říká doktor Foster v poslední třetině filmu… Většina diváků se ztratí ještě daleko dřív… Stay je po všech stránkách psychotický film. Kromě hlavních postav, které jsou bez výjimky psychicky v nepořádku vstupuje princip fungování choré mysli i do formální stránky filmu. Střih Stay je postaven na prolínání, které dekonstruuje klasické vnímání prostoru a uvrhává postavy do chaotického světa bez jakýchkoliv prostorových souřadnic. Stejně tak chybí i spolehlivé souřadnice časové – prolínání minulosti s přítomností ústí ve zhoubnou všepřítomnou zacyklenost. Mimoto je napaden také systém označování pomocí jazyka, neboť ani jména nemají své stálé nositele. Forsterovi se podařilo vybudovat dokonale schizofrenní filmový časoprostor (přispívají k tomu i krátké kalhoty Ewana McGregora), otázkou je za jakým účelem. Pokud má být vyvrcholením chabá pointa, je Stay nesporným zklamáním; pokud jej divák bude sledovat jako „film o sobě“ bude pro něj Stay (zajímavým či nezajímavým) pokusem propojit kinematografii a psychiatrii. (10.11.2006)