Reklama

Reklama

Bob Dylan: No Direction Home

(TV film)
  • Česko Bob Dylan (více)
Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

Bob Dylan nechává za sebe mluvit spíše svoji tvorbu než sebe v rozhovorech pro noviny a magazíny. O to větší kouzlo má film Martina Scorseseho Bob Dylan: No Direction Home. Ten mapuje Dylanův život a hudbu od roku 1961 do roku 1966. Podrobně popisuje umělcovu cestu z jeho rodného města Hibbing v Minnesotě, přes jeho nástup na hudební scénu newyorské Greenwich Village, jeho kontroverzní rozhodnutí přejít „na elektrický proud“, i vzestup na vrchol světové hudby. Film nabízí vzácné záběry z vystoupení a rozhovory s umělci a hudebníky, jejichž životy se během této éry prolínaly s Dylanovou kariérou. Opravdovou přidanou hodnotou jsou právě otevřené rozhovory, které Dylan poskytl speciálně pro tento film. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (37)

dr.Orlok 

všechny recenze uživatele

Zajímavý dokument o jedné z největších hudebních ikon folk-rockové scény. Film se nevěnuje pouze osobě Boba Dylana, ale ukazuje celou scénu New Yorku šedesátých let. Celý příběh je skladán z interview Dylanových přátel, archivní záznamů a fotografií. Na rozdíl od podobných dokumentů se však nezaměřuje na pouhé vychvalování. Velká část filmu je věnována zapojení elektrické kytary, která byla ve folku něčím novým a také nevítaným. Dylan se setkává s bučením, pískotem a výkřiky typu 'Zrádče' nebo 'Táhni domů !'. Jeho vztah k médiím je neméně zajímavý. Sestřih z tiskových konferencí (v druhé části) patří k tomu nejzábavnějšímu v celém filmu. Jeden z fotoreportérů po něm například chce aby si cucal své brýle. Jiný novinář se ho ptá na názory na kauzy, které 'hýbou světem'. Dylan říká, že nemusí mít nutně názor na všehno kolem něj a odpovědi se vyhýbá. Na konci filmu si také prochází noviny a hledá zmínky o svém koncertě. V jednom periodiku narazí dokonce na informaci, že prý údajně všichni z Dylanova koncertu odešli. Film však nemapuje celou jeho kariéru, ale pouze první část až do roku 1966. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

„Nejste slavní, dokud vás někdo nechce zastřelit“ Zajímavý týpek, ten Dylan. Nevím, nevím co si o něm myslet. Psal inteligentní písně s názory, na veřejnosti přitom vystupoval jako traktorista, který si z boty zrovna seškrábnul kus kravince. Udivuje mě, jakým způsobem dokázal po celá ta léta (nenapadá mne výstižnější výraz) „vyjebávat“ s novináři a přitom se udržet v podvědomí široké posluchačské obce. Pro tento dokument překvapivě dokázal dát dohromady několik smysluplných vět, ovšem zcela odporujících dříve pronesenému („nikdy jsem nepsal protest-songy“). Buď je mu jedno, co si o něm jiní myslí a jde o jistý životní postoj, anebo je mu jenom a jednoduše jedno, co si o něm jiní myslí, postoj nepostoj. Na každý pád rozporuplná osoba a myslím, že můžeme být rádi, jaký filmový velikán se odhodlal k jejímu „zmapování“. Scorsese Dylana nesoudí, nevyvozuje závěry (ty nechává na vás), pouze svým záživným stylem komponuje audiovizuální symfonii. Opět, jako pár méně slavných režisérů před ním, mě nedokázal přesvědčit, že Dylanův život byl příliš rozmanitý, aby jej nebylo možno napresovat do jediného dokumentu, zvlášť takto dlouhého, ale v žádném případě nenudil. Všem Dylanovým inspiračním vlivům, symbolům, osobnostem a událostem charakteristickým pro jeho dobu (JFK, Vietnam, Martin Luther King, Beatles, Warhol), dokázal Scorsese, mnohdy na prostoru pár desítek vteřin, dodat patřičnou hloubku a důležitost. Svým tématickým rozpětím postihuje No Direction Home téměř padesát let americké historie a může být velice přínosným rovněž pro hudební ignoranty. Otázka „Kdo je Bob Dylan: angažovaný umělec nebo obyčejný chlápek?; folkař nebo rocker?; prosťáček nebo génius?“, mi nakonec nepřišla tak zajímavá jako otázky okolo Dylana vyvstávající a s Dylanem nutně nesouvisející. Jelikož však nehodnotím jeho osobu a názory („Šťastný? To dokážou všichni, co to má za smysl?“), nýbrž kvality filmového počinu, těch pěti hvězdiček a čtyř hodin nelituji. 90% Zajímavé komentáře: kleopatra, JohnnyD ()

Reklama

Marze 

všechny recenze uživatele

Dokument zmapovava jen nekolik let Dylanova zivots,do roku 1966.Pritom je dost dlouhy.Jsou zde sama slavna jmena s unikatnimi archivy a zpovedmi.Dylan ze sminku nevychazi jako modla. Svou sebeironii nebo postrehy okoli.Pribeh "kluka ze zapadakova" je to tradicni.Joan Baezova,ktera mela nedavno svuj posledni koncert ve vyprodane prazske Lucerne o nem rika :"jako trhan vzbuzoval u zen matersky pud".No a pak trhan dostal Nobelovu cenu za literaturu. Pritom se nikomu nepodbizel,ideologicky se neangazoval.Jeho publikum vyzaduje "jen to sve" a nemuze mu zapomenout ,ze se dal "na elektriku".Dokument si sve vypovi take o mediich a o reziseru Scorsesem s nimz si Dylan podstatne veci sdeluje bez hlubokomyslnych uvah mezi radky.Dokument svou deljou vubec nenudi.Je zabavny a uprimny. ()

sud 

všechny recenze uživatele

Excelentně udělaný dokument o snad nejvýznamějším písničkáři dvacátého století Bobu Dylanovi. Mapuje jeho začátky, velký prostor je věnován také jeho hudebním vzorům (především Woody Guthrie) a kolegům. Zejména jeho přátelství a společné vystupování s Joan Baezovou. Ačkoli se zabývá pouze malým zlomkem Dylanova života (tvůrčí kariéry do r. 1966), je naprosto vyčerpávající. ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Skvělý dokument o šesti letech života Boba Dylana, který je americkou ikonou. Asi bych k němu přirovnal Karla Kryla, ale jemu se nikdy nedostalo takové pozornosti jako Dylanovi, což je škoda. Martin Scorsese ale natočil a sestříhal skvělý dokument, který ukazuje, jak se měnila doba, jak se měnil Dylan a jak se měnili názory lidí a jeho fanoušci. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (8)

  • Název tohoto dokumentu pochází z refrénu písně „Like A Rolling Stone“. (Matty)
  • Martin Scorsese získal od zpěvákova managementu a zastupujících nahrávacích společností přístup do všech souvisejících archivů, což je něco, co Dylan nikdy nedovolil žádnému jinému dokumentaristovi. (Morien)
  • Píseň "Like A Rolling Stone", z jejíhož refrénu pochází název tohoto dokumentu, se v roce 2010 umístila na první příčce žebříčku "500 nejlepších písní všech dob", který sestavil časopis Rolling Stone. Píseň ve své době způsobila převrat, protože dokázala, že popová píseň může být delší než tři minuty a zároveň být umělecky na výši a dobývat čela hitparád. Dylanem ručně psaný text k této písni se v roce 2014 vydražil za dva miliony amerických dolarů, což bylo do té doby nejvíc za jakýkoliv rukopis v populární hudbě. (Morien)

Reklama

Reklama