Che Guevara: Partyzánská válka

Snímek o tomto argentinském lékaři a jihoamerickém revolucionáři jsem očekával s určitými obavami, které se však naštěstí nenaplnily. Je velmi přínosné, že se tvůrci striktně drželi vlastních slov a interpretací samotného Ernesta Rafaela Guevary a ani na okamžik nesklouzli k jakémukoliv překroucení myšlenek a činů, pro něž tento charismatický lidový vůdce později zemřel. Druhá část filmu, tentokráte již natočená jako klasické drama, může na ty, kteří chtěli raději nahlédnout do zákulisí kubánské politické scény, působit až příliš rozvláčně a nezajímavě. Na ty, kteří dokáží ocenit zachycení osudů tohoto internacionalisty v bolívijské džungli, včetně jeho smrti, určitě zapůsobí velice silným dojmem. 90% (14.09.2009)

jak již bylo několikrát napsáno,je veliká škoda,že Che part 2 nikterak nedoplňuje Che part 1 a divák se tak nedočká pokračování slibně rozjetého prvního dílu.Druhý díl je pak ze 3/4 pouze nepříjemně rozvleklá nuda a přiznávám,že sem měl tendenci bolivijský nezdar v půlce vypnout.O nic moc bych nepřišel.Největším problémem Soderberghova dvojfilmu je fakt,že Che Guevaru až moc idealizuje a záměrně vynechává tu nejkontroverznější a divácky nejzajímavější část Guevarova života.Parkrát sice Soderbergh naznačil jak to celé mohlo vypadat,ale jinak promarnil svoji šanci...40% (07.07.2011)

Tak nějak jsem si říkal, že dvojka z Bolívie bude trochu svižnější než jednička. Koneckonců má název dovětek - partyzánská válka. Nebudu napínat, opět to nudilo. Nevím proč, ale když jsem jezdil na čundry, byla naší Biblí mimo jiné kniha Mirko Vosátky - Tábornická encyklopedie. Film bych rozdělil do tří úseků. Získávání bobříků a učení se lesní moudrosti, puťák a samozřejmě závěrečná bojovka s jiným oddílem ! I tady soudruzi přichází do džungle, učí se tábořit, spát v lese, stavět přístřešky proti dešti, dělí si úkoly, noční hlídky, vaří... Do toho jim Che předává moudro starých zálesáků, snaží se aby kucí byli čestní, stateční a pravdomluvní. Po výcviku putují buší. Mají žízeň, puchýře, popruhy alic se jim zařezávají do revolucionářských zad... No a nakonec bojovka, kterou jak už víme vyhrál ten lepší oddíl. Jasně, měl víc jídla, vybavení, ale jen sebral hozenou rukavici. Takže prohra soudruhů fousaté pracky mně osobně nijak nemrzela ani nebolela. Líbilo se mi jak si tvůrci dali práci s herci. Po měsících putování vypadali opravdu sešle, mundůry měli krásně otrhané, vyšisované, ale tak nějak přirozeně, ne že do nich někdo kvůli natáčení udělal nůžkami pár děr... Sami soudruzi byli správně špinaví, vousatí, vlasatí, mastní, naimpregnované dýmem táborových ohňů... prostě správní čundráci ! Všem samozřejmě vévodil Del Toro, který se pro tuhle roli asi narodil. Celkem překvapilo, že se Che neřídil radou Čecha Karla Němce, který při dobývání Severního pólu zjistil, že je potřeba zásoby vynásobit dvěma. El comandante si pro jistotu inhalátor na astma nevzal vůbec... No jeden by se divil, co všechno může zvrátit revoluci. :-).Vidět to bylo zajímavé, ale jednou stačilo. Dávám za 3 pesos. * * * (31.01.2019)

Druhý díl o životě Che Guevary je sice pomalejší a méně akční, ale více se věnuje problematice odboje. Je těžké spojit odbojovou skupinu, když někteří z nich zcela nevěří myšlence. Při první známce nepohodlí, jsou takoví lidé brzdou a podkopávají morálku. Che cítil potřebu osvobodit Bolívii, aby si mohli vládnout sami jako to oni dokázali na Kubě. Jenže bez podpory domácích se nedá bojovat. Je obdivuhodné, že chtěl osvobodit utiskované státy kapitalismem, ale když o to nestáli, neměl tam chodit. Protože počáteční myšlenka je vždy hezká, ale poté se to otočí proti samotnému lidu (Velká říjnová socialistická revoluce, zvolení Hitlera, Fidel Castro a jeho diktatura). Film mě překvapil tvrzením, že je špatné požadovat za lékařskou pomoc peníze a chtít zaplatit za léky - podívejte se jak je to dnes u nás = vše platíme. (26.11.2012)

Proč S.Soderbergh investoval energii do guevarovské ságy, to jsem vážně nepochopil. Druhý díl je divácky úmorným (deníkovým) přepisem neúspěšného pokusu zopakovat „kubánský revoluční zázrak“ v Bolívii. Postavy si neustále třesou rukama, vzájemně se představují, při shánění zásob si nelze nevzpomenout na Allenův film Banáni. Když jsou partyzáni konečně rozprášeni, je to úleva a člověk nosící portrét Che Guevary na rudém tričku pro mě zůstává i nadále blouznivcem, přestože popis bolivijského zdravotního systému v polovině 60.let (jak jej titulní postava prezentuje místním rolníkům) nápadně připomíná naši současnost. (14.07.2010)