Tarzan

Lord Clayton se svojí mladou ženou se vydává na plavbu daleko do Afriky. Po cestě je potká bouře, loď ztroskotá a jen on a jeho žena se zachrání. Na neobydleném pobřeží si postaví přístřešek, kde také jeho žena porodí malého chlapce. Brzy poté ale oba zemřou, a chlapce nečeká nic lepšího. Jenže osiřelé dítě objeví opičí smečka, a jedna ze samic se malého chlapce ujme. Po letech se on - člověk stává vedoucím smečky. Jednoho dne se v okolí objeví britská expedice, a chlapce si všimne kapitán D'Arnot, který jej v průběhu dalších měsíců naučí lidskému chování, a přesvědčí k návratu do civilizace ... Od Edgara Rice Burroughse jsem četl téměř všechny jeho knihy (některé i ve slovenštině), takže by se dalo říct, že mi Tarzanův svět nemá co nabídnout. I na tomto v kině jsem byl před mnoha lety v kině (dodnes si pamatuji, jak celé kino rozesmála scéna, kdy si mladý Tarzan uleví na hlavu jedné z opic). Když se na tento film podívám nyní jako mnohem starší (a snad i rozumnější), nenacházím jiných slov než zklamání - jasně, film má takřka 30 let, ale stejně. První polovina ještě jakžtakž jde (až na docela hrozný český (opičí) dabing), ale v druhé polovině jsem se ukrutně nudil, a doufal že i Johna Claytona napadne, že by se měl brzy vrátit do divočiny. Jenže to už přišly i závěrečný titulky a konec. Každopádně role Tarzana je jednou z nejefektnějších (a určitě i nejnáročnějších) Christophera Lamberta - škoda že mu více nepomohl režisér a ostatní herci, a byl na všechno sám... (21.01.2013)

Rozhodně nepřekonatelné pojetí Tarzana. Když jsem ho viděl jako dítě, byl jsem úplně šokován syrovostí mnoha scén, ale to jsem se asi prostě neměl koukat. Teď už film vnímám poněkud z většího nadhledu, avšak stále mu zůstává vynikající přesah z oblasti laciného braku, jakým byly původní příběhy o Tarzanovi, pánu opic, do obecné problematiky odcizení se přirodě a nepřirozenosti lidské společnosti. (19.12.2004)

Když jsem jako dítě objevila ve staré knihovně několik svazků Tarzana od Edgara Rice Burroughse vydaných v roce 1937, byl to můj největší čtenářský zážitek. Četla jsem je stále dokola a celé pasáže jsem znala zpaměti. Žádný starý film s Johnnym Weissmullerem nebo Lexem Barkerem jsem neviděla, tak o to víc jsem se těšila na filmovou premiéru tohoto dobrodružného snímku v létě 1985. Zdržela jsem se u kamarádky, ujel mi spoj a tak jsem přímo z nádraží spěchala s velkou nedočkavostí do letního kina, a to bez patřičného protidešťového vybavení a s králíkem ve velké kabeli. Byla jsem šťastná, že jsem to stihla, ale ne dlouho. Přihnala se bouřka, větvemi stromů cloumal vítr, blesky se křižovaly, lilo jako z konve a to jak na plátně, tak i ve skutečnosti. To nebyl zážitek ve 3D ale nejmíň v 5D, dokonalá iluze se vším všudy. Promokla jsem já i králík v kabeli u mých nohou, ale vydržela jsem až do konce. Nadšení se nekonalo, naopak přišlo velké zklamání. Takhle jsem si příběh, který jsem tak milovala z knížek, nepředstavovala. Christopher Lambert neodpovídal mé představě plavovlasého poloboha. Film byl na rozdíl od knihy velmi depresivní, možná blíž realitě, ale daleko od mých snů. Můj dětský hrdina byl někdo úplně jiný. Ani králíka to nebavilo. Od té doby jsem se filmu vyhýbala, až teď jsem se na kousek podívala, ale názor jsem nezměnila. Dobrodružný film ano, Tarzan ne. (04.02.2013)

Vím, že to bude rouhání, ale Tarzan je pro mě prostě Wolf Larson. V té době jsem se narodil a v té jsem se každý den koukal na televizi. A teď vážně. Původní a originální Tarzan je trochu drastická a hodně nudná podívaná. Obsahuje krásné záběry, které začínají už úvodním prologem (OVERTURE) a pokračují vodopády, trochu umělým jezírkem a hodně umělými opičkami. Zatímco jsem si v průběhu myslel, že po odchodu z džungle se film rozjede, postupem času jsem si zoufal, že v džungli to bylo přeci jen akčnější. Na tom hradě bych klidně žil, déšť nedéšť, ale jinak už nic. Viděno v druhém dabingu, ale stále ještě z dílny FSB. (06.12.2014)

Přesto nebo právě proto, že tento film přistupuje k Tarzanovu osudu zcela jinak než předloha, jedná se o vůbec nejlepší zpracování tohoto příběhu. Ostatně na filmu spolupracovali odborníci na chování lidoopů (např. Roger Fouts, autor knihy Nejbližší příbuzní, vědec, který jako jeden z prvních dokázal s lidoopy komunikovat pomocí znakové řeči). Tarzan je v tomto zpracování poměrně naturalistickým psychologickým dramatem oproštěným od jakéhokoli romantického náhledu. Film na mě dost zapůsobil už když jsem ho viděl jako malý v 80. letech v kině. (24.09.2009)