Tarzan

Nejlepsi film o Tarzanovi a zaroven jeho nejlepsi predstavitel Lambert a aby toho nebylo malo, tak jeden z nejlepsich Lambertovo filmu. K casti v dzungli neni co dodat, ta je paradni, zajimava, napinava a navic opice vypadaj fakt spickove. Cast v civilizaci jsem nikdy nemusel v zadnym tarzanovskym filmu, ale tady je to hozeny do lehky depky a kouka se na to dobre. Navic je celej film sympaticky drsnej a relistickej, takze ve spojeni s paradni rezii a skvelejma hercema to da slabsich 5*. (30.01.2010)

Kdyby mi samotný Lambert nakukal, že se narodil v džungli a za svojí výchovu vděčí opicím, tak bych mu to klidně zbaštil. Tak věrohodně totiž zahrál svojí roli. Film má svoje nesporné kvality, bohužel jen do té doby, než se Tarzan ocitne zpět v civilizované společnosti. Od té chvíle příběh ztrácí dech a už mi to tak kvalitní nepřišlo. První polovina filmu je skvělá, ta druhá mi už přišla slabá. Proto dávám tři hvězdičky, které patří hlavně Lambertovi a to se na scéně objeví až po přibližně čtyřiceti minutách. (22.02.2012)

V kině před mnoha, mnoha lety coby nadšenému děcku mi to přišlo hodně zajímavé. Dneska už takové trochu slabé. Problém však není v tom, že by zestárl film, vidím ho v tom, že jsem zestárl já. Už to prostě (tak) nežeru, některé "omyly" či řešení problémů mi přijdou z dnešního pohledu až směšné (mezidruhové mísení opic). Masky jsou fajn, Lambert je fajn, MacDowell asi nejkrásnější, co jsem ji zatím viděl, ale prostě už to není ono. Navíc je to jeden z dalších filmů, které jen podkuřují mé misantropii. (15.12.2017)

Doposud nejlepší filmový příběh o Tarzanovi. Hudson vtiskl opičímu muži skutečnou lidskou tvář a tak si přes veškeré okouzlení skvělými maskami a dobrodružnou atrakcí nejvíc cením uvěřitelně zpracované krize identity s jen kapkou povinného sentimentu. Tarzanova šílená jízda na koňském spřežení je v tomto ohledu asi nejsilnějším momentem, kvituji i nijak nepřeslazenou romanci s Jane Porterovou a pochopitelně vynikajícího Lamberta, v jehož filmografii zůstane Tarzan společně s Highlanderem asi jeho nejlepší rolí. (09.10.2018)

„Opice chodia čoraz častejšie. A čoraz viac si dovoľujú.“ Tarzana Edgara Ricea Burroughsa mám rád do útleho detstva, vrátane všetkých jeho návratov, synov a nových dobrodružstiev. Vychádzali Tarzanove komiksy a dokonca vznikla kreslená disneyovka (1999). O televíznych seriáloch (a rozpačitej verzii s Casperom Van Dienom) nehovoriac. Britská, na troch Oscarov nominovaná verzia režiséra a producenta Hugha Hudsona však dodnes drží jedinečné prvenstvo. Jej surovosť dodnes znepokojuje a menej pripraveným divákom, čakajúcim len ďalšiu bezstarostnú džungľovú blbinku v poradí, vyráža dych. Tvorcovia, vrátane scenáristu Roberta Townea (ČÍNSKA ŠTVRŤ, KOSATKA ZABIJAK), zachádzajú v snahe urobiť snímku čo najrealistickejšiou tak ďaleko, že film by som rozhodne decku nepustil. Opičie masky sú jedným slovom horor a neromantická je aj dlhočizná scéna na exotickom ostrove, ktorý viac, ako exotický filmový ostrov, pripomína hnusnú hmlistú nočnú moru, kde na každom kroku striehne nemilosrdná smrť a z ktorej je nemožné vyslobodzujúco sa prebudiť. Ak vás pohryzie jedovatý had a tri hodiny umierate v brutálnych kŕčoch, dá sa povedať, že ste v týchto končinách vyfasovali ešte tú príjemnejšiu smrť. V (pseudo) civilizácii však Tarzan naráža na ešte strašnejšie veci, než aké je schopná ponúknuť divočina. Dobrý dojem dotvára kvalitná technická stránka (výprava, hudba), atmosféra a herecké obsadenie (Ian Holm alebo Andie McDowell dabovaná Glenn Close). Aby som to uzavrel: scény z ostrova pozoruhodné, ale akonáhle sa dej presunie do mesta, už to (podobne, ako u King Konga) už nie je ono. A celkom by ma zaujímalo, ako dostali tú loď do korún stromov. (16.06.2005)