Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Napoleon Bonaparte, kdysi nejslavnější, nejmocnější muž světa, zemřel 5. května roku 1821 na ostrově sv. Heleny. Tak nám to alespoň tvrdí historické knihy. Ale je to skutečně pravda? Vždyť i ve vyhnanství byl stále obklopen hloučkem svých věrných, vždyť i po všech těch prohraných bitvách bylo jistě ve Francii ještě mnoho těch, kteří by se znovu nadšeně chopili pro svého milovaného císaře zbraně. Stačilo by jen vymyslet a uskutečnit plán, dokonalý plán Bonapartova útěku z ostře střeženého ostrova, a umožnit mu návrat do Paříže. K tomu by ovšem bylo nutno najít jeho dvojníka, který by byl schopen přesvědčit anglickou stráž, že ta "největší zrůda světa" je stále bezpečně internována na nepřístupném kusu země uprostřed oceánu. Dvojníka, jakým je například Eugene Lenormand, nejubožejší z ubohých, obyčejný námořník, pro nějž bude jistě ctí prokázat svému císaři tuto službu. Jenomže žádný plán nemůže být tak dokonalý, aby jej nedokázala ohrozit nějaká nepředvídaná okolnost. Třeba to, že za melasu se platí víc v Antverpách než v Brestu. Nebo to, že chlápkovi, který strávil celý život drhnutím paluby Napoleonových lodí se může měkká postel a skvělá krmě zalíbit natolik, že se jí nebude chtít vzdát. Jemnou, satiricko-romantickou komedii Císařovy nové šaty natočil režisér Taylor podle románu Simona Leyese Smrt Napoleona, a na jejím vyznění má jistě nemalý podíl herecký koncert Iana Holma v hlavní dvojroli. Pro Holma to bylo již třetí setkání s Napoleonem za jeho hereckou kariéru. V roce 1981 si jej zahrál v komedii Terryho Gilliama Time Bandits, o sedm let dříve jej představoval v televizním seriálu Napoleon a láska. V Císařových nových šatech, v níž musí Napoleon vybojovat svou poslední bitvu a rozhodnout se mezi slávou a láskou, dodal své postavě autokrata, objevujícího na stará kolena půvab a radosti obyčejného života, jistou melancholii i hluboký lidský rozměr. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (13)

ZIASystems 

všechny recenze uživatele

Ve dějepise jsme se to učili úplně špatně. Napoleon Bonaparte nezemřel ve svém ostrovním vězení, nýbrž se mu za pomoci věrných služebníků podařilo sehnat dvojníka, který měl ve vhodnou dobu, až se pravý Napoleon dostane do Paříže, přiznat kdo ve skutečnosti je. Včechno ovšem dopadlo trochu jinak... dvojníkovi se zalíbilo pohodlné domácí vězení, pozměňování Napoleonových pamětí a cpaní se až k prasknutí... zatímco velký stratég Napoleon někde v hlubinách Paříže organizuje armádu zelinářů, aby se tento rok prodalo více melounů, zamiluje se... a najednou si není jistý, zda chce znovu povstat v čele francouzského lidu. Velice milá a chytrá komedie, která není ani trochu bláznivá. No, možná malilinko. ()

Srokis 

všechny recenze uživatele

Sledoval jsem to sice jen jedním okem, ale hned na úvod mě praštila přes uši hudba. Typická Rachel Portman a opět nádherný hudební motiv, který se táhne celým filmem. Hlavně u melounů a při titulcích jsem chrochtal blahem. Ještě doplním, že jako komedie mi to moc nepřišlo a "veselou" atmosféru tam vytvářela právě ta zmiňovaná hudba. ()

hans500 

všechny recenze uživatele

Potenciál nebyl využit naplno, ale i tak je to dobré, i když ne příliš vtipné, přesto zajímavé. Ian Holm v roli Napoleona ja ovšem bezchybný (není divu, Napoleona si již dříve zahrál a to dokonce dvakrát: nejprve v seriálu "Napoleon and Love" z roku 1974 a poté ve filmu Terryho Gilliama "Zloději času / Bandité času" z roku 1981). ()

dalia 

všechny recenze uživatele

Tento film mne docela příjemně překvapil. Není to vyloženě komedie, spíše alternativní historie s několika úsměvnými scénami, troškou romantiky a pěknou výpravou. Taková pohodová oddychovka, bez trapností, dobře se na to dívá. Scény ze Svaté Heleny trošku kazí dobrý dojem, protože vyobrazení Longwoodu je tu bohužel dost absurdní (velké sály s rozměrnými plátny???), ale i s touto výhradou je to příjemný film. Ian Holm jako Napoleon v pozdějších letech tu působí věrohodněji než když ho hrál zamlada v seriálu "Napoleon and Love". ()

Galerie (7)

Zajímavosti (1)

  • Když si Napoleon (Ian Holm) prohlíží Notre Dame, je možné vidět v levé části obrazovky budovy typické pro pařížské bulváry. Ty byly ale stavěny až na konci 19. století. (Chegi)

Reklama

Reklama