Pather Panchali
Song of the Road
Obsahy(1)
K významné osobnosti indické i světové kinematografie, Satjádžitovi Rájovi, jehož šedesátiny připomněl časopis Film a doba v 5. čísle letošního ročníku, se vracíme výňatkem ze scénáře k jeho dnes už klasickému filmu Žalozpěv stezky (1955) prvnímu dílu trilogie o Apuovi. Námět filmu poskytl bengálský spisovatel Bibhútibhúšan Bandjopádjáj (1899 až 1950) svým stejnojmenným románem (doslovný překlad původního názvu Páther pánčálí zní Písnička na cestu, avšak titul Žalozpěv stezky je už pevně vžitý). V nevzrušeném sledu událostí na indickém venkově v rozpětí asi šesti let kolem první světové války; drobné sousedské rozhovory i rozmíšky, každodenní práce i krajina, střídání ročních dob, probíhají v klidném tempu stejně jako existenční problémy, vzácné chvíle slavností, narození či smrt. Atady se staneme svědky počátku příběhu malého Apu, jeho prvních dětských krůčků do života. Otec Haríhar je nereálný snílek, chce se proslavit jako spisovatel, živí se příležitostně jako přednašeč a vykladač náboženských textů. Na dům a pozemek, zděděný po předcích, se vrší dluhy. Odchod do Váránasí, kdysi pře Apuovým narozením, nic nevyřešil Haríhar je většinou mimo domov, o Apua a jeho sestřičku Durgu se stará pokorná, utrápená matka Sarbodžája. Pak je tu ještě vzdálená příbuzná, stará Indír, sousedé, jejich děti celý ten svět, který v závěru Apu s rodiči opouští vstříc osudu, jejž pak líčí další dva díly trilogie Nezdolný (1956) a Hlas krve (1959). (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (17)
Ďalšia zžieravá sociálna dráma, tentokrát z Indie. Nejedná sa ale o citovo vydieračskú depresiu, Ray sa totiž snaží ukázať život na indickej dedine aj s jeho každodennými udalosťami. Ono ak deti vyrastajú v chudobe a nič iné nepoznajú, tak ani nemajú s čím príliš porovnávať. Lenže hlad je niečo, čo sa odvíja nielen na psychike ľudí, ale aj na medziľudských vzťahoch, pretože ak ste zúfalí, príležitosť vás núti byť zlodejom. Deti sú zlaté, starká vyvoláva súcit a žene držíte palce, aby to jej mužovi v meste so zarábaním peňazí išlo lepšie. Do filmu sa ale najmä vďaka jeho exotizmu našincovi ťažšie dostáva, niekoľko scén ale tvorí akýsi most medzi Rayovým pomalým štýlom a našim tradičným chápaním filmového rozprávania. ()
Krásny humanistický pohľad až k zákutiam chudobného indického života očami dokumentárnej optiky (podobne ako Renoirova Rieka 1951). Avšak, narozdiel od Rieky sa toto dielo výrazne líši a to nielen čo sa týka obrazovej kompozície a spôsobu reči. Rayovo rozprávanie je úzko previazané s nízkou sociálnou vrstvou, na ktorú nepoužíva politické parametre, ale zaujíma ho najčistejšia ľudská rovina. Matka detí s manželom trpí v materiálnej rovine, deti, nakoľko prechádzajú detstvom ešte neupustili hravosťou a poznávaním okolitého sveta. Preto je tento skvostný príbeh tak nádherne poetickým a symbolickým vo svojich neexpresívnych okienkach, pretože javí a odráža svet naplnený radosťou z kvapkajúceho dažďa a zároveň súcití s krutými pomermi, ktoré naše postavy dovádzajú k neriešiteľným strastiam. Lyrickým podtónom sa formálna stránka približuje talianskemu neorealizmu a dodáva dielu preto stotožniteľnejší význam. Detailizácia jednotlivých zložiek a bohatá výtvarná poetika vás skutočne ponorí do deja v neopakovateľnej podobe, až natoľko je Pather Panchali výnimočným filmom. Odráža život bez akýchkoľvek bočných konzervantov. Výborná práca so zvukom je podopretá skvelou čiernobielou kamerou a Rayovym unikátnym citom, ktorý pohladí dušu. ()
Opravdu krásný snímek, který vám ukáže život chudé indické rodiny. Vtáhne vás do děje a vy prostě musíte cítit s dětmi, pro které je vysněnou věcí náhrdelník a spatření jedoucího vlaku silným zážitkem. Rovněž se jedná o parádní režisérský debut autora, kterého ovlivnil například italský snímek "Zloději kol". ()
První část z takzvané Aupovi trilogie pojednává o životě venkovské rodiny. Otec je věčně zchudlý intelektuál (spisovatel), matce se vše valí přes hlavu a svůj vztek ventiluje v prvé řadě na bezbrannou babičku a malý Apu skotačí se svou sestrou Durgou. Film byl financován z rodinného majetku a na MFF v Cannes v roce 1956 byl oceněn za „humanistický dokument“. Kritici a režiséři jej řadí hodně vysoko, dokonce se objevil na předních příčkách časopisu Sight and Sound v jeho poslední anketě o nejlepší filmy všech dob. _____Film se charakterizuje pomalým tempem, které je dle slov režiséra podřízeno okolním vlivům a to zejména přírodě. Celý v zásadě pojednává o běžném životě jedné Indické rodiny, jejich každodenních strastech a radostech a tak trochu i o mentalitě jejich národa. Pro současného mladého diváka to bude spíše asi nudná exkurze na zapadlý venkov, ovšem při troše vstřícnosti by i on mohl dostat nějaký silnější zážitek. Děj není nějak pevně vázán a jak už jsem řekl, jsme spíše pozorovateli událostí, které vyplývají z běžného bytí. Kdybych to měl zhodnotit, tak se jedná o příjemnou podívanou, která si dozajista zaslouží uznání například díky způsobu svého vzniku, ale na jeden z nejlepších snímků všech dob bych to opravdu neviděl. ()
Nic mi v tom filmu nechybělo. A zároveň každým záběrem, každou ze situací, kterých jsem se jako divačka po ty dvě hodiny účastnila, jsem byla zaujata. Lidskost, víra v to dobré v nás, prosvítá skrze celé to utrpení, kterým si musela chudá bengálská rodina procházet. Okolí jim začalo pomáhat, až když bylo už dost pozdě, ale jakousi naději do budoucna ta jeho pozdní účast přece jenom přinesla. Hodně na mě zapůsobila postava staré tetičky, která se provinila tím, že zůstávala dlouho naživu a potřebovala jíst. ()
Galerie (16)
Photo © Janus Films
Zajímavosti (11)
- Po velkém úspěchu filmu získal režisér Ray Grant grant od vlády a indický premiér mu přímo nakázal dokončit trilogii. (džanik)
- Adaptace (částečně) autobiografického románu Bibhutibhusana Bandopadhyaye. Filmová verze se značně odlišuje, Ray totiž příběh přepracoval a vyškrtal vše, co pokládal za nepodstatné. (džanik)
- Film nikdy neměl kompletní scénář. Herci se většinou řídili Rayovými náčrty a poznámkami. (džanik)
Reklama