Jeden den

Můj nejoblibenější film natáhnutý do 14 sérií = 6 hodin emocionalni bouře. Chci si to způsobit? Nikoli. Udělám to? Sampzřejmě. Natočené s citem, Ambika i Leo jsou skvělí, drželo se to knihy i už tak skvělého filmu, takže se vlastně nemám na co stěžovat. A stejně mi původní adaptace přijde lepší. Možná že mi chemie mezi Ambikou a Leem nepřišla taková jako u Anne a Jima. Možná to bylo tím, že ačkoliv byla slvělá, tak mi možná Ambika vadila svým jednim pohledem, který neměnila. Ale nemění to nic na tom, že se to povedlo. A brečela jsem. Sice ne tak hystericky jako u filmu, ale pár potůčků slz brázdilo po tváři. (16.02.2024)

Baví mě ten koncept. To jak je postavený na kontrastech - nechat něco běžet na volnoběh a pak to v určité chvíli horko těžko nahánět - času, který protéká mezi prsty a nedá se úplně zkrotit - postupném charakterovém vývoji a proměnách v etapách života. S čím jsem ale bojoval je ústřední dvojice, kdy je každý poměrně nesnesitelný ve své vlastní letové hladině a cesta k nim se nehledá zrovna snadno. Nakonec se zadaří. Konec bolí, ale úplně to nerezonuje. (14.02.2024)

Romanticke veci az tak nemusim, ale pustam si ich vzdy na oddych mojej mysle od vsetkych tych desivych hororov, thrillerov a krimi ktorymi ju neustale zaplnam :D potom mi to dobre padne a mozem sa zas vrhnut do tych vsetkych hrôz znova. Tento serial (film som nevidela, knihu necitala) sa mi pacil, bol citlivy, uveritelny, horko-sladky. Mohol byt menej roztahany, ale bavilo ma pozerat ako si ustredna dvojica prechadzala roznymi zivotnymi obdobiami spolu-odseba a vzdy si k sebe nasli cestu, vzdy sa mali radi…ale… Vela z toho co som tu videla som sama zazila ci zazivam a tak ma to dost rozbilo, pretoze som nevedela vobec o com to bude. Absolutne som nemala problem sa vzit do danych situacii a na konci som sa neubranila slzam. Este par dni po pozreti to vo mne rezonovalo. Keby som vedela, co to so mnou urobi asi si to radsej nepozriem, nie preto, ze je to mega dobre ci zle, ale preto co sa dialo a deje v mojom zivote. (27.04.2024)

knížku sem nečetl, ale filmové zpracování s Anne Hathaway a Jimem Sturgessem se mi kdysi dávno docela líbilo. A jelikož je to už bezmála třináct let tak se mi povedlo úspěšně zapomenout o co tam šlo a jednotlivé střípky sem si vybavoval až v průběh (což platí i o konci, který mi naskočil na začátku předposlední epizody a zvažoval sem jestli to nevypnu aby mě to nenas*alo jako tehdy). Každopádně tahle série je lepší než její filmový sourozenec už jen díky tomu že má víc času na to se hrdinům dostat pod kůži a díky dobře zvolené stopáží epizod zároveň věci zbytečně neprotahuje. Z herců jasně lepší Ambika Mod, která je uvěřitelná a sympatická celou dobu. Woodall na tom sice není o moc hůř, ale jeho v mých očích sráží to že Dexter byl trochu ko*ot...70% (15.02.2024)

Ne, že by to bylo špatné, herci jsou naprosto parádní a příběh mě bavil i dojal. Ale taky mi připomněl, v čem všem je nefunkční, v čem všem se nevyrovná třeba tematicky spřízněným Normálním lidem. Tady je prostě hlavní postavou Dex, jakkoli si můžeme hrát na to, že ne. To s ním musíme soucítit, i když se bezdůvodně chová jako největší kokot, to jeho musíme chápat, proč dělá, co dělá. Emma ho jen zpovzdálí tiše miluje a není s nikým šťastná, dokud se nedá dohromady s NÍM, autor knihy ji zjevně neměl rád, i když se budeme tvářit, jakože jo. Plus mám v případě téhle adaptace výhrady k výpravě. Na to, že se odehrává v rozmezí snad dvaceti let, tak postavy, jejich oblečení ani okolní prostředí se prakticky nemění, takže plynutí času v podstatě nepoznáte. Teda až na staré Nokie. Takže hodnotím vysoko, ale vlastně mi po shlédnutí zůstala na jazyku trochu hořká pachuť... a vracet se asi budu radši k Normal People. 3,5* (28.04.2024)