Režie:
Chloe DomontScénář:
Chloe DomontKamera:
Menno MansHudba:
Brian McOmberHrají:
Alden Ehrenreich, Phoebe Dynevor, Eddie Marsan, Rich Sommer, Geraldine Somerville, Sebastian De Souza, Jim Sturgeon, Brandon Bassir, Sia Alipour (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Kvůli nečekanému povýšení v nemilosrdném hedgeovém fondu se jim vztah začne rozpadat pod rukama. A v ohrožení nejsou jenom nedávné zásnuby. (Netflix)
Videa (3)
Recenze (55)
Pozor, možná nepatrná přítlačná křídla! Když se ňoumovitě vyprcají dva pohůnci v soukolí nejhoršího světového ekonomického zla – kokotporátního, nyní již pokrytecky překábatěného bolšokapitalismu, je to zpočátku jen ideologicky korektní, byť proti pravidlům, kariéristická idylka gordongekovským úspěchem posedlých otroků. Ale pak se začne povyšovat na vyšší místa za vyšší plat, a je zle. Generální nenažer si z párečku vybere pro postup to méněcennější pohlaví, načež dříve tolik citlivému a chápavému pánovi tvorstva okamžitě klesne volatilita až na šovinistický pytel, což dříve milá a skromná pypka okamžitě shortuje uzavřením pozice na lidožravé feministické barakundě a kokotporátní řiťolizce. Ze slabé ženy, co ani zjevně neví, kdy má periodu, se tak kýženě a přirozeně stává silná svině, zjevně konsenzuální mrd se náhle mění na znásilnění a náš odporný šovinista a ťulpasovitý lízal přes krámy začíná být notně psychotický. Výsledkem je skvěle zahrané, zábavné, uvěřitelné, psychologicky vcelku erudované a překvapivě ne příliš kundostranné dramátko o tom, kam až mohou klesnout dvě morálně zdánlivě vcelku ukotvené mantákovité hrdličky, nejprve idylicky tokající v odporném, hostilním a charakterově degenerativním prostředí plném bezskrupulózních, bezpáteřních, pokryteckých a egoistických pamrdů. Tahle Chloja to na debut domontovala docela kulantně. ()
Začátek slibný, rozjelo se to velmi dobře a první půlka šlape parádně, s politováním jsem však nucena konstatovat, že finále a rozuzlení bylo přitažené za vlasy, vyhnané ad absurdum a tím to pro mě ztratilo uvěřitelnost.. Nicméně jedná se o celkem slušnou vztahovku s několika podnětnými myšlenkami.. ()
Nekompromisní svět financí a investic versus mladá láska, jejíž váhu navíc čerstvě pozvedlo zasnoubení. Ve světě, kde se vyplácejí víc než půlmilionové provize za zvládnutý obchod, běží šuškanda, že mladší verze Sama Worthingtona dostane flek portfolio manažera poté, co ten poslední ve vzteku rozsekal kancelář a zmizel. Jenže místo nakonec obsadí sympatické děvče z historické seriálové romance Bridgerton, která s ním (navzdory firemním pravidlům) sdílí jednu postel. Chápavý přítel je samozřejmě šťastný spolu s ní, ovšem zase tak horké to s tou přejícností nebude. Vztahy a zvraty charakterů jsou poměrně uvěřitelné a výživné, stejně tak (ne)uvědomění si, že i ambice mají mít své hranice. Ani jsem nepotřeboval nějaký šokující převrat. Velký chlapský svět, korporátní vyprázdněnost, s ní nervózní atmosféra a dva velmi slušní herci. Nepolíben výše zmíněným seriálem si jméno Phoebe Dynevor zapamatuju. Vlastně nakonec příjemné překvapení a lepší tři hvězdy. ()
Niektorí ľudia sa k sebe fakt nehodia, ale z nejakého dôvodu spolu trpia. Je zaujímavé, že veľkosť ega toho muža dokázalo klesnúť na úroveň čivavy, keď kľačal v kancelárii pred svojím šéfom a prosíkal ho o šancu, zatiaľ čo nedokázal prehltnúť povýšenie svojej snúbenice. Tá zase tiež nebola dvakrát empatická, a jediné, čo mi pri tejto herečke napadá je pojem rysavá jalovica. Bezprízorné oči, pysk dopredu a ryšavé vlasy. Neviem, možno jej krivdím, ale mám s ňou nejaký problém. Vzťahová dráma predráma, mysteriózne na tom nebolo nič. ()
Fair Play je opravdu nečekaně parádní jízda, od které jsem toho tedy vážně příliš nečekal, ovšem ve výsledku upřímně smekám a nebýt opravdu pokaženého závěru, kdy se tvůrci způsobem poplatným všem těm současným trendům a hnutím až nesoudně přiklání na jednu ze zúčastněných stran sporu, tak bych šel klidně i na maximální počet *, jelikož mě to celé neskutečně bavilo, a to i navzdory minimálně dvěma faktům, které se ovšem ve výsledku nakonec ukázali jako naopak trefy do černého, a tím mám na mysli především v první řadě obsazení, ze kterého jsem tedy ze začátku nebyl vůbec nadšený, jelikož Ehrenreich na mě celou svou kariéru působí neskutečně nesympatickým a otravným dojmem, a Dynevor není ani zdaleka typem ženský, která by se mi líbila, jenže tady se v průběhu toho filmu oba rozjedou takovým způsobem, že ve finále jsem si v těch jejich rolích nedokázal představit naprosto nikoho jiného a oba tu podávají skutečně parádní výkony, které celému filmu jednoznačně dominují. Nicméně velkou chybou by bylo ale nezmínit ještě i postavu jejich šéfa, v podání Eddie Marsana, a to je pecka na druhou, kdy jsem vůbec netušil, co se v tomhle chlapíkovi skrývá a i když jsem s ním viděl už mnoho a mnoho jiných filmů, tak právě zde pro mě podal ten zatím nejvýraznější výkon a i on je hvězdou Fair Play. No a druhou záležitostí, která se z počátku nezdála úplně nejslibnější, je zápletka, která též sice na první pohled sice nedisponuje kdovíjakým nápadem, a ani nenabízí žádný zásadní zvrat, či překvapení, ovšem její zpracování je vyloženě luxusní a konkrétně třeba v podstatě celá druhá polovina filmu je jen jedna obrovská gradující pecka, při které jsem při všech těch konfrontacích ústředních postav ani nedýchal, o což víc pak zamrzel zmiňovaný pokažený závěr, který celou tu hru pořádně zazdil. I tak se ovšem jedná o vážně překvapivě zábavnou podívanou, kterou budu doporučovat skutečně na každém rohu, protože stojí opravdu za pozornost. ()
Reklama