Hrob světlušek

Bohužel se mě moc nelíbilo, vadilo mě citové vydírání, které bylo na mě až moc. Jistě, že tento smutný animák nenechá chladného každého, ale přes tu přehnanou sladkost jsem se nedokázal vcítit a film na mě nezapůsobil. Mé hodnocení slabé 2 hvězdičky, jelikož jsem se dosti nudil a v určitých momentech se mě Hrob Světlušek dost příčil.... (23.07.2008)

Než zhlédnete tenhle snímek doporučoval bych předem nějaké to anime vidět, aby si člověk zvykl na styl kresby nebo na to, že pro Japonce "kreslený" neznamená automaticky "dětský". Byla by totiž velká škoda připravit se o zážitek, který film nabízí. Přestože je to film o dětech, určitě není pro děti. Nezvedá varovný prst, nemoralizuje a v žádném případě citově nevydírá. Není o válce a utrpení dětí, je o dětech ve válce a světě viděném skrze jejich oči, lásku Seita k malé Setsuko. A v tom je možná ta jeho obrovská síla a působivost. Jeden z mých nejemotivnějších filmových zážitků. (09.09.2005)

97% - Co jenom mám napsat o filmu, u něhož jsem brečel už na začátku, a pak nárazově celou dobu? Nevím. Sice mé emocionální reakci na tento animák bohužel hodně napomohly osobní zážitky, ale že bych z filmu cítil -jak někteří píší -citové vydírání, tak to ani náhodou. Nezastírám, že se snadno dojmu, ale kde cítím kalkul, tam city odmítnou poslušnost. Toto rozhodně nebyl ten případ. Celý film je založen na smutném, a realistickém příběhu, na přesvědčivém stylu vyprávění bez známky pathosu, a na jemné mistrovské hudbě Yoshia Mamiyy. Hrob světlušek je nejpůsobivější anime studia Ghibli, jaké jsem zatím viděl. Update -den poté: ...a je to jeden z nejdrtivějších filmů vůbec. Ještě stále jsem z toho špatnej. (20.05.2006)

Tak dlouho se chodí s hrůzami války pro slzy, až se trpělivost protrhne. Nebudu lhát, Hrob světlušek se mi líbil, má silný příběh, ukazuje člověka v tísni z mnoha různých pohledů a oplývá tím jedinečným smyslem pro detail, jaký je snad jen japonským mistrům animátorům vlastní. Bohužel mám se Světluškami dva velké problémy. Jak už mnoho lidí podotklo přede mnou, film až moc tlačí na pilu. Líbivá smutná hudba, ač podmanivá a sama o sobě fungující jako zaručený zdroj melancholična, se tu podbízí jako gejša v gejšinci, a některé epizodické postavy plus tetička křičí "vykalkulovaný stereotyp" na celé kolo, což mi na patře zanechává něpříjemnou hořkou pachuť. Druhý problém vidím v tom, že jsme na slzavý závěr připraveni už v prvních minutách, takže ať už je Takahata v jeho realizaci jakkoli šikovný, ve mně vyvolaný výsledný dojem je oslabený. Neslzím, necítím prázdno, ani tíživý smutek. (05.10.2016)

Pokud jste v dobré náladě a rádi by jste této příležitosti využili, stačí si pustit tento skvost kinematografie. Náladu vám to pravděpodobně srazí na celý týden na dno, ale pouštět si Hrob světlušek ve špatném stavu by mohlo být až příliš nebezpečné. Jednoduchý příběh o osudech dvou sourozenců může mít velice zdrcující efekt na kohokoli, kdo se tomuto dílu otevře. Proto je také nevhodné pro ty nejcitlivější. Já jsem se osobně několik dní styděl za vše co jsem pojedl. Jednoduchý příběh zachycuje přesvědčivě nejen zrůdnosti války, ale i lidskost, kterou všichni dospělejší postrádají a která se vynořuje se na povrch až ve chvílích, kdy jí již není zapotřebí. Některé pasáže zobrazují představy jednotlivých postav, což je velice přirozené, pokud si přejeme sledovat jejich pocity. Nejedná se tedy o žádné citové vydírání, které zde mnoho lidí zmiňuje. Grafické ztvárnění je překrásné, mnohdy až pohádkové. Přestože mi film zhoršil náladu, jsem velice rád, že jsem jej shlédnul, protože mi v některých věcech otevřel oči. (19.01.2008)