Vražda na úrovni

Příběhy slavné detektivní dvojice Sherlocka Holmese a doktora Watsona se dočkaly za ta léta nejrůznějších filmových podob od klasických zpracování, přes parodie až moderní žánrové blockbustery. Clarkův film z roku 1979 si však mezi nimi budu zajisté pamatovat nejen díky takřka přesnému sherlockovskému protagonistovi Christopheru Plummerovi, ale především díky ponuré atmosféře nočních londýnských uliček plných temna a mlhy. Hned jedna z úvodních scén s noční vraždou natočenou „psychologickým“ pojetím přímo z pohledu vraha (včetně jeho vnitřního zvolání v pravou chvíli „Teď!“), stejně jako mnoho dalších, nese v sobě přímo hororové grády, zatímco kamera se nejednou využívá v různých detailech a odrazech, které dokážou navodit daleko větší pocit strachu a napětí, než vylité hektolitry krve v novodobých hororech. I přes dvouhodinovou délku se mi film nijak zvlášť netáhl, v dialozích mě potěšil decentně podaný suchý britský humor a rozuzlení (především pokud jde o motivaci pachatele) mě dokázalo překvapit. Akorát zde bylo na můj vkus málo skutečné kriminalistiky a možná naopak až příliš těch podivných a nečekaných náhod...? Každopádně jeden z filmů, za který se Bob Clark jako režisér vážně stydět nemusí. Je až trestuhodné, do jakých výkalů takový mistr temné atmosféry za dalších 20 let dospěl. [75%] (24.09.2021)

Verze s Michalem Cainem (ač tv-film) se mi líbila mnohem více. Kolega flanker.27 o nyní hodnoceném píše, že se při sledování jako malý tak bál, že se nebyl schopen dodívat. A asi udělal dobře, protože nebýt závěru, také bych to hodnotila výše. Ale rozuzlení mi připadalo tak nepravděpodobné a tak přitažené za vlasy, že se u mě toto zpracování ve výsledku propadlo do průměru. A také z hlediska dvojice Holmes-Watson zůstalo až daleko za stupni vítězů (které jsou obsazené 1.-3. Brett, Rathbone, Cumberbatch – každý Sherlocka ztvárnil po svém a každý dle mých představ ;-), i když uznávám, že např. scéna v divadle byla velmi dojemná. (15.09.2014)

„Když se lidé bojí, obracejí se k Bohu. Když jim nepomůže, hledají ďábla..“ Knižní předloha Jack the Ripper: The Final Solution od novináře Stephena Knighta sice byla těžce zdiskreditována, ale ta premisa, že za slavnými vraždami prodejných děvčat z Whitechapelu, co měly víc tělesných otvorů než zubů, stojí spolčení vyšších kruhů, ta je prostě sexy. Studiové doky a všemožné poutače obchodů ve špinavých uličkách s povalující se mlhou přinášejí tu správnou atmosféru viktoriánské Anglie, duo Plummer, Mason a hudební podkres v dramatických momentech si po celou dobu udržují vysoký standard, nechybí detektivova přirozená skromnost (Watson: „Ó, vy jste úžasný!“, Holmes: „Vím..“) a talentovaný houslista z Baker Street překvapí nejen modernou odkojené diváky svým svědomím a empatií. Zkrátka krimi na úrovni s líbivým mysteriózno-mystifikačním ohonem. Slovo spiknutí bude vždycky znít líp než syfilis.. (02.04.2019)

Tenhle kousek už zastaral. Většina se odehrává v evidentně chudém či nepřesvědčivém ateliérovém prostředí, lidé hodně řvou a noří se londýnské mlhy tak tajemné, že by se jí za neuvěřitelnost vysmál i rybník Brčálník. Skáče se v ději, jindy jsou zase některé scény nadbytečně natahované. Chybí nadhled a šarm. SHRNUTÍ: Slabší verze Rozparovače a Sherlock, co patří do archivu. (09.08.2022)

Jejich svědomí je pokryto mramorem. "Jak hanebné, milý Watsone!" Zpod svitu lucerniček vyvěrá mystický ryk londýnských uliček a v tom mlhavém, poeovsky se klikatícím labyrintu, se otevírají brány pekelné... V černém kočáru přijíždí a zase mizí fantom, který škrtí, bodá a stíná hrdla kurtizán. Temný strach chrlí lávu tichého běsu. Nemilosrdné síly převrhly ten kalich zla. Krev nevinných teče, prolévá se pavučinami ďábelskými. A smrt stále zpívá svou píseň, surovou a mrazivou... (04.08.2015)