Zvoník od Matky Boží

Tato filmová adaptace Hugoova slavného románu je již pátou, kterou jsem viděl a je pro mě rozhodně tou nejslabší, nejméně výraznou. Když ji porovnám s ostatními filmy z roku 1939, 1956, 1996 a 1997, tak zde je po celou dobu vidět, že tohle je pouze televizní film. Ačkoliv adaptace z roku 1997 se Salmou Hayek, je také televizní film. Tato Tuchnerova adaptace s porovnáním s ostatními nepůsobí zajímavě, táhne se, atmosféra téměř žádná a herci tu hrají oproti ostatním nejhůř. A to i přesto, že Quasimoda hraje Anthony Hopkins, který především v první půli mě také moc nepřesvědčil. Je sice nechutně škaredý, má originální vyrážku u oka, ale hlavně v první polovině kulhá tak silně, že sotva jde. V závěru při záchraně Esmeraldy naopak už utíká. Celá jeho vizáž působí podle mě až moc přehnaně. Tohle není Hugův hrbáč, ale nějaké monstrum. Lesley-Anne Down je podle mě nejhezčí herečka, která Esmeraldu hrála. Ale copak takhle vypadá cigánka? Rozhodně ně! Vždyť je úplně bílá. A nejhůře podle mě obstál herec, který hrál Frola. Ten byl absolutně nevýrazný, jen hrál zápornou postavu, ale nebyla tam žádná energie, žádné emoce. Jakoby jen přišel na plac, odvykládal text a to bylo vše. Jediné, co se mi na tomto filmu líbilo, tak scéna, kdy Quasimodo zachraňuje Esmeraldu ze šibenice. V některých adaptacích mu to až moc dlouho trvalo. Především ve filmu z roku 1956, kdy Anthony Queen zachraňuje Ginu Lollobrigidu podle mě velice dlouze a ještě se u kata porozhlédne po okolí, tak zde Anthony Hopkins vletí na šibenici a jako jediný zvoník ze všech dokonce zápasí se stráží a poté Esmeraldu zachrání. [899. hodnocení, 31. komentář, 62%] (30.04.2019)

Želbohu dosti instantní zpracování klasiky jak literární tak filmařské, navíc se zpackaným (byť pro televizní divácké stádo všehomíra zřejmě přijatelnějším) plytkým závěrem a ve zkrácené verzi - a nebýt skvělého A.H., asi bych osobně hodnotil ještě níž... (O tradičně zvukově jalovém a blbém českém dabingu asi nemá cenu se víc už zmiňovat...) - - - - - Poprvé viděno kdysi v dobách bezbožně zvonivých, hodnocení po repete 4.2.2012 na >quazimódní jebničce< 584., komentář zde lehce nahrbený jako třiadvacátý - 5.2.2012) (05.02.2012)

Nijaké, polovičaté - a nevýrazné. Dramatické scény jsou mdlé a nezáživné, jakoby známý příběh Michaelu Tuchnerovi nestál za větší námahu - a zdá se, že svým laxním přístupem nakazil nejen filmový štáb, ale i všechny účinkující... 2,5* … Ale jak se tak rozhlížím, mělo by jít o TV film se 150-ti minutovou stopáží - z toho vyplývá, že na ČT2 běžela jakási silně sestříhaná verze v délce pouhých 98 minut (a předesílám, že se nejednalo se o 1. díl). Takže můj komentář trochu ztrácí smysl … a s hodnocením počkám na příznivější časy - třeba se mi někdy poštěstí vidět snímek celý … ;-) (11.05.2011)

Zatím třetí zpracování románu Victora Huga, které jsem viděla. Tolik výborných herců a tak chladné zpracování až zaráží. Mile mě překvapili pouze David Suchet jako král zlodějů a Anthony Hopkins v titulní roli zvoníka z Notre Dame. Básník Pierre a cikánka Esmeralda se spolu potkali i později, v roce 1984 v Posledních dnech Pompejí , kde jejich účinkování bylo mnohem zdařilejší a jejich role jim mnohem více sedly než ty zdejší. Nenadchl mě ani můj oblíbený Derek Jacobi v roli Frolla, neboť jak Harris (ve zpracování z roku 1997) tak zejména Alain Cuny (v tom z roku 1956) byli v roli "očarovaného" kněze mnohem lepší a podobné to bylo i s Esmeraldou, do níž se krásná Lesley-Anne s chladně modrýma očima podle mého názoru vůbec nehodila. Oproti knize i zpracování z roku 1956 byly některé pasáže, nevím proč, vynechány a chyběla tomu i dramatičnost a spád proti předloze poněkud velmi překopaného zpracování z roku 1997. Předělaný konec tohoto filmu potom přičítám na vrub americkému podílu, nevěřím tomu, že by se ve staré dobré Anglii chtěli mstít Francouzům za Johanku z Arcu právě tímto způsobem. Čisté tři hvězdičky - takové to moc toho sice nepokazili ale ani nic moc světového teda neučinili... (14.06.2012)

Když jsme měli Hugův Chrám matky boží na škole jako povinnou četbu, přišel mi tenhle film převelice vhod. Přes třetí sloup v chrámové lodi (rozuměj - strana 13, Mistr začal knihu bavritým popisem interiéru chrámu) jsem se při četbě knihy prostě nedostala. Nemám proto dodnes tušení, jak končí literární verze, a ano, neštítím se to říct, je mi to totálně buřt. Z těch tří verzí filmových a jedné divadelní, které jsem shlédla, mi tato utkvěla v paměti jako jediná. Nemá smysl si namlouvat, že to bylo kvůli uchvacující práci s kamerou nebo jemnokresbě emocionálních pochodů šesté postavy zleva v davu vysmívajícího se Quasimodovi. Všichni dobře víme, že je to kvůli svaté trojici, jež se mi ve filmu sešla - Anthonymu Hopkinsovi, Dereku Jacobimu a Davidu Suchetovi. Britové, když chtějí, umějí svá díla obsadit dle mého gusta. A za to jim dík! :-) (10.05.2011)