Zvoník od Matky Boží

V pořadí asi pátá z bezpočtu adaptací Hugova románu, pro mne ovšem číslo 1. Velmi napínavé i když znáte konec, kvalitní obsazení a řada vyloženě hororových, stále vcelku děsivých scén. Středověk jednoduše nebyl pěknej. Až tady mi taky došla ta podobnost mezi osudem Quasimoda a Střihorukého Edwarda. 85% (22.04.2009)

Charles Laughton byl sice dobře namaskovaný a zahrál Quasimoda dobře, ale hlava mi nebrala jakou zpotvořeninu udělali z Hugova románu. Chudák se musel obracet v hrobě. To by jako lidé nevydýchali, kdyby se drželi knihy, nebo co? Prostě z toho udělali jakýsi vejškrabek, který zachránil jen Laughton, aby to nebyla totální zhovadilost. (18.07.2009)

Já vím, že Hollywood původní román vykostil, semlel do hamburgru a dochutil happyendem. Leč ty romantizované reálie, pitoreskní kostýmy, skvělé davové scény, věrná kopie průčelí Notre Dame, to úžasné světlo a šerosvit v chrámu, to vše ve mně vyvolává mou dávnou představu středověku ve stylu ilustrací Gustava Doré. K tomu ten úžasný Quasimodo, studeně krutý Frollo, nadzemsky krásná Esmeralda a působivý hudební motiv. Je to prostě podívaná, která tak apeluje na mé pocity a city, že si odpustím nějaké kritické rýpání. Takže si užívám scény svátku bláznů, záchrany Esmeraldy z popravište (za něž by se nestyděl ani Tarzan) a obrany chrámu před útokem chudiny křepčícím Quasimodem . A ten konec, kdy opuštěný Quasimodo sedí vedle kamenné příšery na fasádě chrámu, kamera se vzdaluje, takže nakonec sám vypadá jako další gotický chrlič. (25.03.2013)

Pro mě osobně v podstatě stejně úmorné a nesnesitelné jako starší verze z roku 1923, a to primárně z toho důvodu, že literárně opovrhuji Hugovou předlohou. Ten příběh je úplně debilní, a ve filmu to podle mě vynikne ještě víc, když scénář z knihy vypreparuje jen to "zfilmovatelné" a vše ostatní je nemilosrdně vypuštěno. Kromě všech románových nedějových vsuvek - které, řekněme si to na rovinu, byly beznadějně zastaralé už v době vzniku filmu, natož dnes - tato filmová adaptace ale kupříkladu také zcela opomíjí postavu Esmeraldiny matky (podobně jako je zde radikálně upozaděna i její kozička, a kupodivu i Phoebus je zde víceméně nedůležitou postavou, která sotva stihne Esmeraldu letmo zaujmout, zatímco v románu by za něj ta chuděra dala život); jinak mi ale celkově tato adaptace přišla vůči předloze o něco věrnější než zmiňovaná starší verze a snad i filmařsky o něco zdařilejší. Ani zde si však filmoví tvůrci neodpustili radikálně pozměnit závěr - zatímco v románu je Esmeralda popravena a Quasimodo hyne žalem po jejím boku, zde je jí v závěru udělena královská milost (na základě Gringoirových tištěných letáků!), a kamera ji sleduje odjíždět spokojeně v doprovodu Gringoira (!), zatímco chudák Quasimodo si ve finálním záběru zoufá, opírajíc tvář o kamenné rameno chrliče, proč i on nebyl stvořen z kamene (což je mimochodem replika převzatá z románu, jen zasazená do jiného kontextu). Celkově podle mě neexistuje důvod, proč ten film chtít ještě dnes vidět (podobně jako nechápu zdroje popularity předlohy, kterou osobně řadím mezi nejpřeceňovanější knihy, co znám). Mimochodem Maureen O'Hara mi coby Esmeralda nepřišla vůbec hezká a nechápal jsem, co na ní kdo vidí, podobně jako mi maska Quasimoda přišla lepší v té starší verzi. (24.08.2020)

Tady se skutečně vyřádili hlavně ti, co pracovali na výpravě, na kostýmech a na maskách. Charles Laughton je k nepoznání, ale o to primárně šlo. Quasimodo je skutečně výborná postava a všechny zastiňuje, i když je třeba zdůraznit, že zlo v člověku tu krásně vyniká. Velmi dobrá adaptace, a to vůbec nevadí, že americká. (03.03.2015)