Albín jménem Noi

Tolik jsem celých 89 minut toužila třeba jen po malinké hřejivé chvilce, která by se jen krátce mihla z tohoto studeného místa na zemi a ze srdce stejně osamělého Noia. Možná tam některé byly a jestli ano, tak jen velmi vzdáleně připomínaly to, co si pod tímto pojmem opravdu představuji. Těch mírně úsměvných momentů tady bylo jak šafránu a vůbec se nedivím Noiově touze něco změnit a ani jeho chvilkám naprostého osamění ve svém pro lidi uzavřeném místě. Noia, o kterém vás nutí celou dobu Dagir Kári přemýšlet, co je to vlastně za osobnost, jestli je vám sympatický nebo ne, jestli je hloupý a nebo naopak, jestli je plný emocí a nebo ne, zahrál Tómas Lemarquis opravdu na výbornou. Takové malé, nenápadné a přitom svojí hloubkou velké snímky mám moc ráda. A není nad radu, kterou tam Noi dostal : "Posaď se a buď šťastný." (24.01.2015)

Myslím, že slovo “bezútěšný“, nejlépe vystihuje charakter tohoto chladného filmu, o chlapci jménem Noi, jež je v malém izolovaném městečku zapadlém sněhem, považován za sociálního vyvržence (já osobně bych ho nazval spíše lenochem). Typicky severské klidné tempo, nenápadný děj, jedna mrazivě vtipná dohadovací scéna o hloubce vykopaného hrobu a najednou bum (doslova), nečekaně smutné vyústění a při závěrečných titulcích si říkám, že jsem tomu klukovi prostovlasému stejně držel palce:-) (17.05.2014)

Ja by som z výroku Dadela o príbehu mladíka „snažiaceho sa vymaniť zo stereotypného života v islandskom zapadákove“ ešte vyhodila slovo „stereotypného“. Nóiho najväčším snom je skôr úplne vypadnúť preč. Proti stereotypu navonok nebojuje, jeho heslom je pokiaľ možno robiť čo najmenej a v stereotype len zasnene blúdiť. Z môjho pohľadu je to citlivo snímaný príbeh o dospievaní, ktorý však práve svojou „islandskosťou“ dodáva tak bežnej téme nový rozmer. Či už sú to niektoré skvelé čierno-vtipné momenty, alebo hĺbka smútku v iných (niekedy tých istých) momentoch... Nói albinói vyvoláva dojem, že také majstrovské spojenie týchto zdanlivo protichodných pocitov v takom „malom“ príbehu bolo možné natočiť len na Islande a s Islanďanmi. Bravo! (25.02.2005)

Příběhů o neposedných teenagerech, kteří se bouří proti celému světu, najdeme mnoho, ale ten Noiúv celý svět je tak malý, studený a bezútěšný, že člověk musí nakonec jeho destruktivní chování a jednání chápat a sympatizovat s ním. Určitě na tom má velký podíl obsazení hlavní role albína hercem Tómasem Lemarquisem. Jeho civilní a uvěřitelné herectví má hlavní zásluhu na tom, že se k tomuto zdánlivně nenápadnému filmu musím v myšlenkách vracet ještě po několika dnech od zhlédnutí. (10.02.2014)

Nói je albín. Chodí na střední v jednom bohem zapomenutém islandském městečku. Je to outsider. Chodí za školu a potají usrkává z placatky whisky. Je však několik lidí, kteří v tomto podivínovi vidí něco víc než jen povaleče. Film tvoří velice citlivé pohledy do hrdinova soukromí, do světa, v němž navazuje velice křehká přátelství. Nói má totiž i přes svou zjevnou povýšenost nad okolní svět úplně stejné potřeby jako jeho vrstevníci. Pomalé, temné, mrazivé, severské.Nádherné exteriéry kde se pod sněhem ztrácí vše, v podstatě i Nóiova nečitelná osobnost. V jedné z vynechaných scén na dvd říká školní psycholog, že Nói je vysoce inteligentní. Inteligence se může projevit buď na školních známkách nebo ve zločinu. Pokud je Nói zločincem, potom se tragické finále (následuje SPOILER) může stát odstraněním pojistky k jeho zločinné budoucnosti. Smrt všech, kdo mu rozuměli a měli ho rádi Nóie odřízla od zbytku světa (07.02.2006)