Million Dollar Hotel

Pár let jsme měli doma se ženou soundtrack, měli jsme ho rádi a na film byli hrozně zvědaví. Překonal očekávání. Tedy – chápu, proč to byl propadák a proč je tady modrý, určitě to není film pro každého. Co taky s filmem, kde se vyskytují převážně magoři a nejsou ani legrační, ani dojemní, ale chovají se prostě jako „normální“ nepříjemní magoři – a přitom je to celé takové jakože poetické? S filmem, kde nedostaneme děj pěkně od začátku do konce s jedním dvěma učesanými flashbacky, ale rozdrobený na kousky, kterými nás nakrmí napřeskáčku a ještě tak nějak divně z doslechu? S detektivkou, kde je detektiv taky nepříjemný magor a vlastně moc nezáleží na tom, kdo je vrah, protože hlavní je ta divná magorská atmosféra? S lovestory, v níž i první polibek je tak po magorsku trapný, a kurnikšopa, trapný zase tak, že se tomu nedá ani smát, prostě jenom trapný? To se může líbit zase jenom magorům. Takže – byl bych se rozmýšlel mezi čtyřmi a pěti, ale když vidím těch chabých 66%... (03.08.2009)

Emotivní filmová balada, která působí jakoby byla šitá horkou jehlou, ale nikdo jí nemůže upřít její silnou nadčasovost a všeobjímajícnost. Stejně jako v komixu je celý svět vyobrazen v podobě jediného města, tady je tím světem právě "miliónový" hotel. Poslední zastávka společensky nedůležitých lidí na cestě do pekel. A díky smrti jednoho z nich se i oni stanou na malou chvilku těmi nejdůležitějšími - tedy alespoň v jejich očích. Vždyť se dostanou i do televize. Zároveň se zde pomalu rozplétá - a také vše spojuje - i motiv lásky, přátelství, zrady a pomsty, který je tak samozřejmý, jakoby by byl vystřižený ze samotného Shakespeara. Každá postava je jedinečná a neuvěřitelně zajímavá - každý její následující krok je navíc dopředu nepředvídatelný. A největší předností filmu jsou pak herecké výkony - jmenovat musím minimálně dokonale rozpolcenou Millu Jovovich, krutého a chápavého Mela Gibsona, naprosto dokonale Lennona imitujícícho Petera Stormarea a poklonu si zaslouživšího Jeremyho Daviese - jak za Tom Toma na obrazovce, tak za Tom Toma vypravěče, který filmu dal neuvěřitelnou atmosféru. Čtyři a kousek. [prosinec 2006] (25.12.2006)

Mně tohle strašně dostalo, a to ne proto, že miluju U2. Kdyby to byla nuda s písničkama U2, radši bych si pustil DVD se záznamem nějakého koncertu než koukat na film. Ale Wenders opět ukázal, že je skvělý režisér. Bizarní hotel uprostřed moderního velkoměsta, hotel s přídechem starých časů, bizarní obyvatelé, skrývající ve svých duší hodně roztodivné touhy a frustrace. Pomalé rozplétání příběhu, krásná práce kamery, krásná hudba (jsme u toho:)... Pro Wenderse musí mít člověk pochopení, milovníci popcornovek tohle nemůžou nikdy chápat. (29.03.2006)

Nenechte se odradit faktem, že scénář k tomuhle Wendersovu filmu psal ten angažovaný trapák "Bono" ze sračkoidní kapely U2. Film je to totiž existenciálně silný, vizuálně nádherný, poetický, hluboký a... zkrátka geniální. "Bona" od té doby, co jsem film viděl poprvé, už nepovažuju až za takového trapáka, a jeho hudba už mi nepřipadá tak sračkoidní. Meditativně nostalgický příběh skupiny podivínských a více nebo méně šílených individuí, obývajících zašlý hotel na okraji centra Los Angeles, podbarvený krásnou meditativně nostalgickou hudbou. Hlavním pilířem filmu je fantastický a strhující výkon Jeremyho Daviese, kterému zdatně sekundují například zvláštní (opravdu hodně "zvláštní") agent FBI Mel Gibson, pátý člen The Beatles Peter Stormare, v malé (ale výrazné) roli Julian Sands (jeho replika o umění je trefná) a ve své životní roli i ošklivá transka Miloš "Milica" Jovović, která se tu ovšem famózně blýskne v roli psychicky labilní pouliční holky, ve které jí to místy přiznávám docela slušelo (respektive tahle role jí slušela/sedla jako ulitá). Film, který mě nikdy neomrzí a nebýt Lisbon Story, byl by mou Wendersovou jedničkou. (12.03.2014)

Úvod je myslím si hodně podařený, při "život je to nejlepší, plný magie, krásy, možností, a...televize" malinko mrazí. Tom Tom mi nicméně někde v půlce začal být hrozně protivný, zachránil se až bubláním do coly před užaslým Skinnerem. Hezká zmagořelá atmosféra, Milla Jovovich a krvavý ruce na konci tenhle film jednoznačně posunujou od škatulky "divný" k "zajímavý". (31.12.2007)