Hranice

Vyrazili jsme tento víkend na Taylor Swift a na Hranici, to je takový nový Barbenheimer:) Nabarvenému ptáčeti to moc podobné není, nebojte, to jen fuxoft je tradičně mimo, když jde o artfilmy. Je to film, který je sice černobílý, ale jinak se v něm mluví normálně a tempo má normální (tedy normální na neakční film, snad si rozumíme). Film je velmi působivě natočen, a je alarmující, jaké věci se můžou dít v civilizované Evropě (v případě PiSSPolska spíš "civilizované"). A ono se to skutečně dělo a děje, viz: https://www.respekt.cz/tydenik/2021/45/bez-nas-by-byli-mrtvi. Zdejší odpadáře, co film ani neviděli, a "experty" na azylové právo bych upozornil, že i když je imigrant nelegální (což nikdo nezpochybňuje), tak ho nemůžete jen tak mlátit nebo házet přes plot. Troufám si říct, že ani v Polsku. A těm, co mají názory, že právo na existenci mají jen filmy, co si na sebe vydělají, bych zase vzkázal, že film vidělo jen v polských kinech přes 700 000 lidí. K pěti hvězdám něco málo chybí, chtělo by to víc scén s pohraničníky, kteří tu mají ze všech tří aktérů zdaleka nejméně prostoru. A naopak vyškrtnout scénu, kde si hodný bohatý Polák "nastěhuje migranty k sobě domů" (TM) a jeho děti se s nimi učí rapovat. To trochu směšné bylo, uznávám. (23.10.2023)

Takřka to nejhorší, co se tomuto tématu mohlo stát. Příšerně napsaný pamflet, který působí jako odškrávací seznam těžkostí jeho aktérů, kde nejdůležitější bylo ani jednu z nich neopomenout. V poslední fázi se pak film překlene do odbojářského žánru, kde postavy najednou působí jak archetypy z young-adults filmů, přičemž tato část je vlastně opsaná synopse fiktivní budovatelské hry Havíř a Markéta: vyhořelá psychiatrička starající se o zpovykané hysterické měšťáky je svědkem příkoří na nevinných utečencích. Uvědomí si tak, že svět potřebuje méně psychologů, zato více přiložit ruku k dílu na poli guerillové solidarity. Stupidní jazyk tohoto filmu poslouží jen jako další kámen v kulturních válkách, protože jeho obliba či neobliba bude vycházet čistě z vaší pozice vůči tématu. Film jinak totiž nemá sám žádnou uměleckou hodnotu. Chcete-li vědět, jak se má pracovat s nějakou historickou či společenskou katastrofou, tedy jako brutální a chaotickou eskalací hlouposti a vnitřní prázdnouty, podívejte se na Saul Fia nebo Jupiter Holdja (16.01.2024)

Co jiného může umělec udělat, než podívat se na problém ze všech strach a potom všechnu tu hrůzu vykřičet do světa? Agnieszka Holland to dělá poctivě, statečně a obdivuhodně - však jí také ubožáci bez mozku vyhrožují smrtí. Je to film, ze kterého bolí oči i duše. Je o nelidské krutosti, o zoufalství a bezmoci. Jenže je také o odvaze, o hrdinství a slitování. Není namířen proti Polákům, to si může myslet leda idiot, který film neviděl. Třeba Jarosław Kaczyński, Tomio Okamura nebo nějaká jiná lidská troska bez morálky. Vidět by tenhle film měli všichni. V Plzni jej promítá jen Cinestar. V sále nás bylo deset… Kde jsou všichni ti, kteří se hrnuli na Kazmu? A takhle si tu na světě žijem. (22.10.2023)

Agnieszka přináší až nepříjemně autentické svědectví z polsko-běloruského pohraničí a rozhodně se přitom nebojí rýpat do místních režimů. Běloruská i již dnes bývalá polská garnitura tuhle imigrantskou noční můru napsaly de facto samy, tak proč také zbytečně chodit kolem horké kaše, že. "Nechtění" si v příhraničních lesech plných zákeřných močálů prochází peklem, kde logika i lidská práva berou za své, a nezbývá proto, než se ve výsledku spoléhat pouze na charaktery jednotlivců. Snad jen vyprávěných linek bych trochu ubral, ale chápu. Cílem bylo zachytit situaci komplexně, nikoli jedním velkým dramatickým příběhem. A to se v rukách zkušené režisérky podařilo. [Viennale 2023] (10.11.2023)