Hranice

Takřka to nejhorší, co se tomuto tématu mohlo stát. Příšerně napsaný pamflet, který působí jako odškrávací seznam těžkostí jeho aktérů, kde nejdůležitější bylo ani jednu z nich neopomenout. V poslední fázi se pak film překlene do odbojářského žánru, kde postavy najednou působí jak archetypy z young-adults filmů, přičemž tato část je vlastně opsaná synopse fiktivní budovatelské hry Havíř a Markéta: vyhořelá psychiatrička starající se o zpovykané hysterické měšťáky je svědkem příkoří na nevinných utečencích. Uvědomí si tak, že svět potřebuje méně psychologů, zato více přiložit ruku k dílu na poli guerillové solidarity. Stupidní jazyk tohoto filmu poslouží jen jako další kámen v kulturních válkách, protože jeho obliba či neobliba bude vycházet čistě z vaší pozice vůči tématu. Film jinak totiž nemá sám žádnou uměleckou hodnotu. Chcete-li vědět, jak se má pracovat s nějakou historickou či společenskou katastrofou, tedy jako brutální a chaotickou eskalací hlouposti a vnitřní prázdnouty, podívejte se na Saul Fia nebo Jupiter Holdja (16.01.2024)

// 147 minut uprchlického pekla, ve kterém nenajdete žádné správné odpovědi, jenom hromadu odporného lidského zla uprostřed humanitární krize s pár záblesky naděje od těch několika málo lidí, kterým není svět u prdele. Ani takhle významný příběh nicméně nedokáže zastínit jednoduchý fakt, že Holland prostě má to řemeslo v malíku, a že takto podané syrové drama by s člověkem zůstalo, i kdyby pojednávalo o zcela imaginárních problémech. Bohužel nepojednává, s tím už se ale musí vypořádat jiní, nikoli paní režisérka. 9/10 (17.10.2023)

Extrémně znepokojivý film, který ihned řadím do kategorie, že už ho nechci vidět znovu, a to z důvodu několika vážně zničujících scén, které jednomu neudělají dobře na duši. Přitom poselství filmu je jasně dané, je fakt, že i trochu jednostranně zaměřené, a že se určitě nejedná o objektivní pohled na věc. Pokud je však situace na Polsko-Běloruské hranici aspoň trochu podobná tomu, co se ve filmu odehrává, tak to ukazuje lidskou špínu v té právě podobě, a ukazuje jen to, jak jsme se jako společnost za spousty staletí nikam neposunuly a pořád žijeme uvězněni v rámci svých malých problémů a nedokážeme věci chápat ve větších souvislostech. Mnohdy až dokumentární pojetí trochu zabrańuje se vcítit víc do některých postav, protože těch je ve filmu opravdu mnoho, a některé se objevují třeba až v samotném závěru filmu, a černobílé provedení filmu jejich identifikaci také úplně neulehčuje. Je mi jasné, že z filmu si obě extrémní strany odnesou přesně to, co chtějí, a že asi film mnoha lidem oči neotevře, ale je opravdu důležité, aby se i o takovýchto věcech filmy točily, abychom si připomínali, že existují lidé s mnoha horšími osudy, než který máme my samy. (28.03.2024)

Tvrdiť, že tento film je nestranný, je rovnako zavádzajúce, ako vyhlasovať, že je nepravdivý. ___ Že Hollandová umí, sme vedeli... ale ani mi nenapadlo, že prinesie tak sviežo a neprikrášlene vyjadrený osobný postoj v jednej konkrétnej otázke. Pretože nejde ani tak o to, čo si kto myslí a či s jej pohľadom súhlasí, ako o to, či zdieľa povedomie o nejakom spoločnom, súčasne civilizačnom, vnímaní ľudskosti. Pre mňa osobne to bola neuveriteľne presvedčivá ukážka každodenného, skutočného pekla, do ktorého sa môže až prekvapivo ľahko dostať hocijaký človek, zdrvujúce zobrazenie toho, čo sa možno nie úplne takto, ale určite v nejakej podobe a forme deje - a práve tu, v našej blízkosti - a čoho obsahom sú opäť konkrétne ľudské životy, skutočnosť, na ktorú my, nepostihnutí, ochotne zabúdame. Tvorcovia ich tu zopár ukázali, dali anonymným číslam tvár, strhli z utečencov závoj ignorantstva, ľahostajnosti a dehumanizácie. Je to postoj angažovaný - inak by tej téme nevenovali pozornosť - a je navýsosť aktuálny. Či - a do akej miery - je pravdivý, stojí za zistenie. Ale hoci sa vo filme nájde množstvo diskutabilných momentov, trochu prepálených alebo nedávajúcich dostatočne priestor iným stranám, jasne a efektne vyjadrený postoj a majstrovská umelecká úroveň sú tu neoddiskutovateľné. Mňa HRANICA rozbila na kúsočky ako už dávno žiadny film, a to aj - alebo hlavne preto - že pôsobivo stavia zrkadlo vlastnému svedomiu každého jedného diváka. A už dávno som nevidel nápaditú formu tak výborne pracovať v službe príbehu, ktorý má širokú, ak nie všeobecnú platnosť v prípade tak veľmi aktuálnej témy. Aj vďaka svojej kontroverznosti v zmysle jasne a odvážne vyjadreného postoja je toto v pravom slova zmysle veľký film a nesmierne dôležitý v našom dnešnom, morálne sa rozpadajúcom svete, pomaly neschopnom sa zjednotiť aj na základných princípoch. A môžeme diskutovať o všetkých argumentoch, ktoré aj tu padajú v komentároch uživateľov, čo dávajú "odpad". Ale nemali by sme pochybovať o hodnote alebo definícií ľudskosti, ktorý HRANICA tematizuje, ak nechceme rovno priznať, že ju nerešpektujeme a že / pretože sa nás nedotýka....  P.S. Okrem iného tu Poliaci opäť dokázali, aké obmedzené, provinčné a bezvýznamné sú tie naše slovenské a (väčšinou) české filmy. Podľa mňa to je jasný kandidát na veľa festivalových víťazstiev, pretože aj v dnešnej filmovej záplave je ich málo takto aktivistických, kombinujúcich pritom silnú aktuálnu tému a výsostne umelecké spracovanie. (30.10.2023)