Džundži Itó: Japonské děsy

Jestli to správně chápu, tak tohle je vlastně druhá série Junji Ito Collection, akorát to tentokrát produkuje Netflix, tak to má nový název. JamesSiho komentář je tak docela mimo. Kvalita animace je stejná (stojí za tím stejní tvůrci jako posledně) a příběhy jsou nové (nebo fakt nevím... který byl v Collection?).. Pokud jde o strohost animace, napíšu to co u "první série", tozn, že Itó je mistr ve vyprávění pomoci statického formátu (manga) a čím více dynamiky by ta animace měla, tím méně budou ty příběhy fungovat tak jak byly vytvořeny.. tozn, že ta jednoduchost tomu vlastně sedí (je to znouzectnost, ale sedí to).. Pravda je, že v ideálním světě by ta kresba (především v klíčových momentech) mohla být propracovanější (blíže Itóově předloze) ale to by nesměla být v japonsku animace v tak těžkých sračkách a navíc, mám snad kurva nějakou imaginaci která mi to už prokreslí jak potřebuju.. Za mě stejně jako posledně. Pár povídek slabších, dost dobrých a několik geniálních. (22.01.2023)

Džundži Itó a jeho Uzumaki bylo pro mě tenkrát legendární. Pokud přijde na chuť něco strašidelného, tak Japonsko je pro mě jasným vítězem, takže Japonské děsy mě nemohly minout. Strašidelné povídky moc sice nesleduji, ale rozhodně na nich něco je. Je to stejný případ jako u Kabinetu Kuriozit, kde byly díly, které člověku vůbec nesedly a poté epizody, které byly naopak suprové. Tudíž (podle mě) tu mám asi dvě epizody (Prapodivní Hikizuriovi, Sóičiho milovaný mazlíček), které jsou pro mě docela nudnou záležitostí. Zbytek epizod byl celkem slušný a některé i naprosto LABUŽNÉ! Balónky oběšenců je asi nejvíce bizarním a zároveň nejstrašidelnějším příběhem z těchto děsů. Skoro všude se člověk cítí nesvůj, ať už za to může příběh, skvělé zpracování nebo creepy hudba. Vůbec bych se nezlobil, kdybych viděl více malých příběhů od borce jménem Džundži Itó. Mé hodnocení: 8/10 (30.12.2023)

Moje oko zřejmě vidí jinak než u jiných, protože mě tady animace přišla o chlup lepší než v Collection. Zato příběhově mnohem slabší. Tak jak jsem u Collection litovala u některých povídek, že byli příliš krátké, tak jsem tady litovala, že byli některé příliš dlouhé. Nemůžu srovnávat s mangou, jelikož jsem ji nečetla, ale buď ty lepší povídky vyplácali na Collection a na tohle zbyli slabší kousky nebo nevim, podle mě je Collection lepší. Netflix to tady pohnojil. A co se Soichiho týče (zřejmě Itouův oblíbenec), útočí na první příčku nejotravnější postavy všech dob. (10.02.2023)

Neviem, čím to je, že seriály z produkcie Netflixu sú divné a v lepšom prípade priemerné (česť tomu minimu svetlých výnimiek). Čo sa týka tohto, vo väčšine prípadov som pri záverečných titulkoch len nechápavo pozeral na obrazovku. Niektoré príbehy boli správne znepokojujúce, mnohé som ale nepochopil vôbec a pôsobili utnuto (napr. zvukotesná izba a retard s tlamou plnou klincov). Ani to správanie postáv niekedy nedávalo logiku. Pôvodnú manga predlohu som nečítal. (04.02.2023)

Moje anime éra je už sice ta tam, ale na hororovou tvorbu se vždycky ráda podívám. Ta asijská sice není pro každého, je hodně odlišná jak od té americké, tak od evropské, ale je hodně různorodá a tak si většinou (skoro) každý přijde na své. Já jsem si tady na své ale vyloženě nepřišla a byla jsem z toho trochu zklamaná. Pár příběhů bylo dobrých, některé byly dost dobré, ale většinu z nich jsem shledala průměrem, někdy i tím slabším. Některé z povídek už měly potenciál na to být děsivé, většinou ale byly bohužel spíš jen děsné... PS: Sóiči, kterého nám bůhvíproč nadělili hned do dvou příběhů, je kandidát na tu vůbec nejotravnější a nejvíc nesnesitelnou postavu vůbec. (29.01.2023)