HanzoBureshi

Jelikož to je od tvůrců poledních Vřískotů, tak jsem neočekával hrůzostrašný film, ale zábavný horor. A ono to tak i je. Při tipu tohoto filmu je obří chybou vidět trailer, protože se tak první třetina pro diváka stane jen pouhým čekáním na onen okamžik. Když to nastalo, tak v tu chvíli to byla docela dobrá podívaná a mělo to skvělé tempo, výborné brutality, originální nápad a styl. Postavy měly mezi sebou dobrý balanc, byly tu klasické, drsné, vtipné charaktery. Na konci se to už začalo trochu až moc kombinovat a já už jen pouze sledoval, kdo se stane vítězem. Na čtyři hvězdy to nedám, ale letos je to zatím jeden z lepších hororů. Mé hodnocení: 6/10

Neobvyklé a geniálně znepokojivé dílo v bizarním podání Siona Sona. Má to opět příběh, který opět není pro slabé povahy, hlavně díky násilí a brutalitě a psychickým šokům, které jsou v tomto filmu opravdu slušným zvratem. Líbí se mi, že reaguji na onen příběh jistým způsobem, ale díky onu hlavnímu cliffhangeru by u druhého sledování byl odlišný nadhled, což se může u filmů nazývat jako výjimečnost. Vše není tak, jak se na první pohled zdá... a já tento styl dost žeru. Hlavní postava je dobře napsaná, a hlavně v podobě Masumi Mijazaki je opravdu skvělá. Je vidět, že i po ostatních stránkách pan režisér dělal většinu své práce, protože tu máme ve vizuální stránce opět skvělé hraní s barvami, soundtrack obsahující housle nebo piano nebo cirkusovou hudbu, skvěle napsaný scénář a velkou porci bizarní šílenosti. Mé hodnocení: 7.5/10

Začátek filmu mi nabídl originálně vymyšlený nápad, který mi ukázal, že by se mohlo jednat o překvapivou jednohubku. Jenomže z toho jaksi sešlo. Hlavní strašidlo je tu kladnými postavy zneužíváno, to monstrum nesmí opustit ono místo. Ano, začátek ohledně probádání onoho místa, první setkání bylo pro mě docela záživnou podívanou, kterou by jen tak člověk zažít určitě nechtěl, jenomže když byly po chvíli všechny karty vyloženy na stole a hlavní postavy tak znaly všechno, tak se to začalo celé bortit a postavy dělaly opravdu hloupé věci a několikrát si začaly i protiřečit, až mi bylo pomalu do smíchu.... ach jo. Našlo se tu pár scary momentů, ale za mě nic moc. Mé hodnocení: 4/10

Divím se, že se pomalu tento snímek neumístil mezi rozporuplné filmy, protože kdo musel na tento snímek narazit náhodou, tak asi nepochopí samotnou existenci tohoto snímku. Jenomže koho si Sion Sono uvázal díky jeho předchozím filmům plné bláznovství, sexu, úchylností, bizárů, a dokonce hodně kvalitních kousků, ze kterých i mrazí, tak bude asi člověk spokojený. Je to totiž jeden velký erotický bizár, který opět nezná své hranice. Ze začátku to vypadalo jako jen šíleně crazy video pro dospělé, ale po několika minutách se to proměnilo v něco lepšího, a režisér tak mohl hrabat jak v hlavě hlavní postavy, tak i v hlavě diváka, a je to svým způsobem geniální. Ami Tomite byla naprosto fantastická po všech stránkách. Některé scény jsou naprosto božím vizuálem a připomíná tak režisérův předchozí film Tag, kde vlastně Ami též hrála. Už to není nic epického, z čeho by byl člověk paf, ale solidní Sonovina to ještě určitě je. Mé hodnocení: 7/10

Tento snímek je pro mě osobní. Godzillu jsem v poslední době neměl rád, a za to děkuji jenom Hollywoodu, který se sice snaží o zábavnější směr, ale udělal z toho úplnou břečku bez trocha respektu, po které vůbec netoužím. Jenomže když jsem tehdy spatřil první teaser na Minus One, hned jsem znal svůj nejočekávanější film roku a doufal jsem, že Takaši Jamazaki ukáže, jak natočit nejlepší film o Godzille. A ON TO DOKÁZAL! Snímek se tak pro mě stává vítězem roku 2023. A proč? Začnu asi vizualizací, na kterou režisér a jeho tým dostali $15M USD. Proč to vypadá důvěrněji než ty předražené prázdnoty? Protože takhle zřejmě vypadá filmařina od profíků, kteří svou práci výborně umí. Je tu pár scén, kde sice monstrum jenom chodí, ale jsou tu i velmi rychlé pohyby, ze kterých jsem byl paf. Také třeba útok v Ginze je neuvěřitelný. A ten atomový nádech je také naprostým dělem. Další velkou věcí jsou postavy a celkový příběh hlavního hrdiny. Konečně je tu film, kde postavy nejsou směšné a blbé jak tágo, máme tu totiž Kōichiho Shikishimu, který má tak dobře napsaný scénář, kde měl skoro každý dialog hloubku, a Rjúnosuke Kamiki ukázal excelentní výkon. Po boku mu stála Minami Hamabe, která též odvedla dobrou práci. Příběh je sice klasikou, kterou už dobře známe, ale díky těm všem faktorů je z toho super zážitek. U finální bitvy jsem byl napnutý jak guma od trenek, protože takový nářez se jen tak nevidí, a operace Wada Tsumi je skvělou podívanou, zvlášť když to celé po hudební stránce doprovází Naoki Sató, který stvořil opět velmi vážný soundtrack, a slyšet opět původní znělku bylo blaho. Konečně film, který dělá z Godzilly monstrum plné strachu. Tohle všechno jsem chtěl, a já tím děkuji za tento skvělý zážitek. Mé hodnocení: 10/10

Když se jedná o převod z anime na live action, tak většinou se nejedná o žádné zlepšení, zvláště když projekt v sobě obsahuje několik fantasy prvků. Tady to tedy původní seriál nepřekonalo, ALE na druhou stranu to není žádný velký průšvih, a docela dobře se na to dívalo. Je to dokonce lepší, než živé zpracování Attack on Titan. Ano, ty CGI prvky, které se týkají třeba kagune nebo kuinke, tak ty občas byly okem mimo, ale i tak ty souboje byly v pohodě. Když mělo dojít na něco velkého, tak k tomu došlo za kamerou místo před, což je asi dobrým rozhodnutím. Cením, že se to příběhově drželo předlohy, ačkoliv to muselo být zkrácené. Postavy byly ok, a Masataka Kubota během posledního souboje byl dobře zahraný psychouš. Na původní seriál to nemá, ale není to špatné. Mé hodnocení: 6/10

Monkey Man není vůbec špatný film! Za to ale vůbec skoro něčím nepřekvapil. V podstatě jsem už viděl opravdu podobných filmů. Kdyby snímek vyšel cca před 10 lety, tak bych byl odstřelený. Je tu velice průhledný příběh, který je na druhou stranu skvěle propracován skrz styl a vizuál, viz. třeba mlácení do pytle skrz hudební doprovod bubnů, to byla slast a skvělý pocit. Jenomže se ten snímek skoro odehrává na jednom místě. Od začátku se snaží propracovat na jednom místě, pak se něco stane, chvíli tu je odpočinek, a pak se koná návrat na předchozí místo pro dokončení příběhu, takže to je taky škoda. Akce docela ušla, ale nepřekvapila. Jenže jestli to Dev Patel dělal skoro všechno sám, tak respekt a není to žádná ostuda.  Bavil jsem se, ale odvařen z toho nejsem. Mé hodnocení: 6.5/10

Rozhodně nejlepší řada od šesté série, která se možná zabývá tím nejslabším tématem, ale je až neskutečné, že pouhé znamení nám nadělí mnohem více než nějací leviatani. Takže v tomto ohledu se jedná o super překvápko! Klasicky tu máme zábavně ujeté epizody, a poté tu jsou i chvíle plné napětí, a na konec tu je i dávka nostalgie. Líbí se mi, že se tu více projevila čarodějnická stránka, která nabídne něco jiného, než pořád anděly a démony. A Styne family jsou asi tou nejlepší třešničkou na dortu. Konec série je dobrým našlápnutím na další řadu. Moje TOP epizody: Fan Fiction, Ask Jeeves, The Things We Left Behind, About a Boy, The Executioner's Song, Book of the Damned, The Prisoner. Mé hodnocení: 8/10

Jako milovník samurajských projektů jsem čekal hodně dlouho na nějaké zjevení, které se může rovnat historickým nejlepším seriálům, no a pak se objevilo toto. Šógun je parádním příkladem toho, jak jít do nějaké války bez bitvy, což mě ze začátku díky té absenci docela zamrzelo, ale po skončení seriálu jsem si uvědomil, že právě v tom je tento seriál tak výjimečný. Politikaření mě nikdy nebavilo, ovšem tady jsem měl držku dokořán, a hltal jsem každé slovo. Když už tu nebyla žádná bitva, tak se naskytly alespoň nějaké potyčky nebo přepadení, které měly opravdu bezchybné provedení, až šokující způsob brutality. Některé ty gore scény byly opravdu velkým šokem, viz. třeba dělostřelba nebo vaření. Některé seppuku byly opravdu dechberoucí. Pan Sanada je naprostý bůh a samuraj mu vždy šel nejlépe. Sladkým zjevením je Anna Sawai, kterou snad v budoucnu doufám uvidím. Příběh je skvělý, občas docela natažený, ale když je ta atmosféra tak skutečná, tak to ani není velkým problémem, protože jsem spokojený. Mé hodnocení: 9/10

Nejsem extra velký fanoušek tohoto žánru, ale ta překvapivá čísla mě zaplavily zvědavostí, a po zhlédnutí mám jasno. Pokud se mě někdo zeptá na nejhezčí film, tak A Moment to Remember (Director's Cut) je jasným doporučením!!! Má to opravdu silný příběh, který vykouzlí úsměv a radost, ale také nabídne smutnou stránku, která zná dobrý způsob, jak diváka dostat v oblasti emocí. Herecké obsazení je opravdu bez chybičky. Woo-seong Jeong hrál svoji roli skvěle, ale Ye-jin Son mi sebrala dech a podala opravdu excelentní výkon. V tom příběhu je spoustu kouzelných momentů. Třeba to posezení pod stánkem? Naprosto originální! První polovina si diváka získala kouzlem, druhá polovina donutila diváka držet palce, a být tak naplněn zvědavostí, jak tento příběh skončí. Konečná scéna je emoční granát, který je díky soundtracku hlavně nepopsatelný. Mé hodnocení: 10/10