Svedená a opuštěná

Rodinná čest nezná slitování, někdy řve, někdy jen potichu šeptá, pomlouvá, zabíjí, má ráda lidský smutek, rozšiřuje strach, vidí chyby na druhých, nezná lásku, uzavírá se sama do sebe a netrpí výčitkami svědomí. Mnohde stále ještě hraje velkou roli a všude je velmi nebezpečná. Tento film je vlastně celý jen o ní. Naštěstí toto téma nepojal Germi tak vážně a okořenil ho nevelkým množstvím humoru. Zvlášť postava bezzubého chudobného barona je vyloženě legrační. Ono všechny postavy jsou zajímavé a navíc dobře zahrané, ale většina z nich nevyloudí na divákových rtech ani náznak úsměvu. Na SIcílii to zkrátka takhle chodilo a možná ještě stále chodí. Co takhle zpracovat toto téma v některé z muslimských zemí, kde je situace velmi podobná, ne-li horší? Odváží se k tomu někdo, nebo se všichni bojí nálepky "islamofob"? 95% (19.05.2015)

"Muž má právo žádat a žena má povinnost odmítnout." Ale kdo to žádal? Byl to doktor? Učitel? Farář? Ach tak, Peppino poněkud agresivněji požádal Agnese, prorazil její nedostatečně organizovanou obranu, odpanil ji, otěhotněl ji a teď si tu běhnu nechce vzít. Tak tento způsob myšlení mne hodně pobavil, vychytralé jednání dona Vincenza taky a vlastně i celá ta "srdečná" Sicílie. Na světě je prostě krásně, když se všechno dá vyřešit řevem, fackami, úplatky, únosem a samozřejmě svatbou. (16.10.2016)

„Zákon hovorí jasne: § 544. O prečinoch, uvedených v prvom odseku § 530, inými slovami o znásilnení a zneužití maloletej, to znamená o tom, čo ste urobili, platí: Manželstvom, ktoré páchateľ uzavrie s osobou poškodenou sa prečin napraví. Preto si ju musíte vziať.” • Práve tento promptný poznatok sa síce bezprostredne týkal Germiho divokého, vskutku atypickým spôsobom nadštandardného, temperamentného, talianskeho titulu: Zvedená a poškodená, no zároveň by som k nemu však pridal i tieto ďalšie prívlastky, a to zrejme v týchto nasledujúcich podobách: prefackanej, zdeptanej, poníženej, zamknutej, unesenej, vypočúvanej,... protagonistky Agnesy Ascaloneovej, ktorá si začala „vášnivý vzťah” s dotieravým jedincom Peppinom Califanoom, čo je v podstate hlavným spúšťačom nasledovných, nepredvídateľných a pomerne dosť šialených situácií s postupným pribúdaním ďalších postáv, medzi ktorými asi najviac vyčnieval Don Vincenzo Ascalone, ku ktorému bol originálny scenár asi vôbec najštedrejším, nakoľko bolo viac, než viditeľné, že si každú jednu scénu, v ktorej sa zakaždým vyskytol, zväčša (vy)užíval vo svoj vlastný prospech, až tým miestami trochu zatienil; ústredný, »zamilovaný párik« , (za)citovaný o pár riadkov vyššie, že svojimi častými a trefnými replikami, skrátka až príliš strhával na seba pozornosť, ale našťastie, ak to zoberiem, ako celok, tak sa táto «miska váh» postupne veľmi vkusne vyvážila, trebárs i s príchodom štrbavého, no o to viacej sympatického baróna Rizieriho Zappalàoa v podaní Leopolda Triesteho, ktorý sa podľa mňa svojim hereckým (kratším) prejavom, vyrovnal zrovna i tomu poprednému v podaní Saroa Urzìoa. • Osobne mi oveľa lepšie sadol režisérov predchádzajúci titul: Divorzio all'italiana, kde mimochodom debutovala i predstaviteľka Agnesy, čiže Stefania Sandrelliová, kedy sa rovnako rozohral podobný kolotoč samých, »scenáristických orgií« , ako aj v tomto ozvláštňujúcom prípade, pričom predtým dokonca i s prídavkom v podobe: Oscarom® oceneného, najlepšieho scenára s maximálnou, údernou razanciou... (26.08.2023)

ocenenia : MFF Cannes 1964 - Najlepší herec (Saro Urzi) (?) ◘◘◘◘ Ten sicílsky tatko (Saro Urzì) fakt "válí", aj keď všetky postavy sú typologicky výborne zvolené :D Vynikajúca (juho)talianska bláznivá taškařice o rodine, cti a jednom pohlavnom styku. :) Hrdosť protagonistov to síce celé trochu skomplikuje, ale na koniec je z toho (SPOILER!! ale pri tejto komédii to snáď nevadí) krásna svadba a blažená smrť ("e viva! e viva!!") :D Komédia na spôsob "sicílskych Homolkovcov" mixnutých s Troškom (nedajte sa odradiť týmto menom:), kde vynikajúcu komediálnu akčnosť dopĺňajú rovnako vynikajúce dialógy. Ďakujem Pietrovi Germimu a všetkým hercom za toto predstavenie. Po dlhšej dobe som sa naozaj dobre pobavil. Výborná réžia, veľmi pekná kamera, vypointovaný strih (najmä tie retrospektívne časti, napríklad keď otec rozmýšla, kto len mohol jeho dcérku zneuctiť:)), no a herečka Stefania Sandrelli vášmu oku tiež určite ulahodí ;) (03.01.2013)

Sveden předchozím geniálním Germiho kouskem Rozvod po italsku, těšil jsem se i tady na kvalitní humor a do detailu promyšlený příběh s charismatickým hlavním hrdinou, zde vlastně hrdinkou. Zvědavost a nadšení mě ale opustilo až nebezpečně brzy. Uřvaný italský humor mi nevadí, když se ale chabá a přímočará zápletka rozplizne do téměř dvouhodinové šíře, začnete zákonitě pokukovat po hodinkách. Navíc není možné upnout se na hlavní postavu, a to zkrátka proto, že zde žádná není - nikdo z tria otec-dcera-zbabělý milenec si totiž není schopen získat divákovy sympatie. Mnohokrát mě dokonce během sledování napadlo srovnání s naším agrárním klenotem Slunce, seno... Humor je totiž podobně lidový a široké divácké vrstvě přístupný jako v Troškově trilogii. Náročnější divák si ale v obou případech nic zajímavého po zhlédnutí neodnese. (12.09.2010)