May December

Na May December oceňuji nejvíc originálnost. Téma vztahu zralé dospělé ženy s mladým chlapcem, propíraného v médiích, jsem možná kdysi viděla v nějakém televizním filmu, ale určitě ne na velkém plátně. A už vůbec jsem nikdy neviděla téma přípravy herečky na roli ve filmu, inspirovaného skutečnou událostí. Ta má právě ztvárnit onu zralou ženu, a proto se, v rámci rešerše, na chvíli vetře do jejich životů a soukromí. Velmi povedená kombinace. Navíc skvěle zahraná. Nejkurióznější na celém filmu je hudba, protože je možná až přehnaně dramatická. Člověk čeká nějaké brutální drama, vyhrocenou scénu, a nakonec přijde něco zcela běžného… Pro ilustraci: nejvíce mi utkvěla v paměti scéna, kdy Julianne Moore připravuje v kuchyni občerstvení na zahradní slavnost a v momentě, kdy otevírá lednici a začne do ní dlouze zírat, začne hrát ta brutálně dramatická hudba, takže člověka napadne, že tam našla uříznutou hlavu, nebo že se třeba chopí nože a podřeže si žíly… a ona jen prohlásí „asi máme málo hotdogů“… Ve výsledku je to velmi komické a takových scén je tam více. Nějaké to drama tam ale je, Julianne i Natalie jsou tam obě skvělé, a jak jsem říkala, je to celé velmi originální. Také mě velmi bavila role Charlese Meltona, mladého otce, který začne svůj život a vztah se svou výrazně starší ženou analyzovat, zpochybňovat. [Festival de Cannes 2023] (29.05.2023)

(5/10). Musím říct, že takto jsem si otvírák měsíce zamilovaných rozhodně nepředstavoval. May December má tematický název, takže jsem si jej chtěl pustit poslední dubnový den, jako takovou pomyslnou značku, která odstartuje tento kvetoucí měsíc. Musím říct, že pro mě bude květen velice náročným měsícem a doufám, že jsem si tímto filmem vybral všechno negativního, co mě v následujícím měsíci čeká. Přeci jenom budu potřebovat u státnic i trochu toho štěstíčka. May December mě zaujalo především díky tomu, že na režisérskou židli usedl Todd Haynes. Tento tvůrce si doslova libuje v tématech, které rezonovaly americkou společností a tím příběh, který stojí za tímto filmem rozhodně je. Jeho přechozí projekt Dark Waters ve mně totiž rezonoval ještě dlouho po závěrečných titulcích. To se však nedá říct o tématu, které rozebírá film May December. Největší problém vidím v celkovém uchopení tématu, protože mnohem lepší by bylo, kdyby se snímek odehrával v době, kdy se to celé stalo. A ne se na to dívat až po nějakých x letech zpětně, kdy už ten věkový rozdíl není tak očividný. May December sice ukazuje, že psychologie v tomto případě není pouze pro srandu králíkům, protože tady máme ukázkový příklad nepřipravenosti na rodičovské povinnosti. A jak by ne, když otec rodiny je na tom podobně věkově, jako je vlastní děti. Ovšem člověk by od takového tématu čekal, že se vám bude zvedat žaludek vzhledem k takovému činu. Místo toho jsme svědky toho, jak Natalie Portman slídí u duševně labilní ženy v domě a snaží se jí poté zachytit ve filmu, který točí. Herecké výkony jsou jako vždy přesvědčivé a izraelská kráska zde ukazuje, že zraje jako víno. Její protipól - Julianne Moore tady hraje přesvědčivou predátorku, které v určitých chvílích Natalie Portman svým precizním herectví až děsivě podobá. I tak patří May December k filmům, který hrubě nenaplnil svůj potenciál a řadí se k těm slabším filmům o skutečných událostech. Přitom karty byly rozdány velice slibně. "I thought you actually liked me, and that we had a connection. - I like you. - Then what was this about? - This is just what grown-ups do." (01.05.2024)

Hviezdne obsadený film o dvoch ženách, ktoré sa snažia navzájom spoznať, a popri tom objavujeme taje zo škandalóznej minulosti. Námetovo to bolo skvelé, akurát ten scenár pôsobil miestami dosť neprehľadne a ja osobne som dlho tápal, kým som pochopil viaceré okolnosti. To je inak celkom škoda, lebo práve toto mi bránilo v tom, aby som si film komplexnejšie užil. Nie som fanúšikom priamočiarosti, ale v tomto prípade by tomuto celkom pomohla. Pomohla by aj obsiahlejšia retrospektíva. 3* (17.01.2024)

Stylizací a náladou mi to připomíná a jeví se mi jako dělané pro De Palmovy thrillery (ten suspense soundtrack / piano motiv), zejména ty, které natáčel v osmdesátkách. Todd Haynes je spíše biografický režisér, nicméně, 'May December' je volně inspirováno případem Mary Kay Letourneau, která pár let zpátky zemřela a jejíž "pozůstavší druhá polovička příběhu" aktuálně vnímá tenhle snímek jako urážku (což dokážu pochopit, trochu jako pokusná krysa, se kterou si ženský dělají, co chtějí, ale taky krysa, se kterou by řada mužů vděčně a ráda měnila místo). Elizabeth (Natalie Portman) se ocitá v rodinném kruhu, kde žije starší žena Gracie (Julianne Moore) v poklidné komunitě s mnohem mladším mužem (Charles Melton) a jedou si svoje. Elizabeth se snaží pochytit, studovat Gracie v přípravě na indie film, kde ji má ztvárnit. Gracie žije v post-části svého života, kdy už má skandál s mladíkem za sebou a teď můžou oficiálně žít spolu, i navzdory všemu. Žít s tím, s kým chcete žít (no není to krása? láska nezná věkových hranic... někomu to vyjde, navzdory všemu)... děti ne o tolik mladší, než jejich otec, rozpadlé manželství, grooming, je tu hodně zvláštního mezi řádky, a člověk musí uznat, že Mary Kay Letourneau byla ve věku, kdy otěhotněla s dvanáctiletým Vilim Fualaauou krásná ženská a který z kluků kdy nesnil, že by si to dal se svojí krásnou učitelkou a kdyby na to došlo, nešel by do toho? A fakt, že společnost, se na věci týkající se žen / mužů, holek / kluků dívá vždy velmi odlišně, v tomto případě Letorneau tiskem prezentovaná skoro jako oběť, kdežto převrátit role, jsme jinde, že? Zaujala mě i narážka ve filmu, že sama Letorneau mohla být zneužívána a neměla do poslední chvíle pochybnosti o tom, že v jejím pojetí neudělala nic špatně, dokonce i její interviews s Fualaaou a tiskem, kde se snaží, nevím o co, ale "Who was in charge? Who was the boss?" bylo bizární sledovat. Zpátky k filmu, Elizabeth ale začne ta příprava trochu lézt přes hlavu - a o tom je pak celá druhá půlka filmu, herečka se začne identifikovat a trochu příliš šmejdit a vtírat se Gracie do života, buď jako geniální method acting, nebo jako to, že tomu taky přišla na chuť, což vyvrcholí tím, že si "taky pochutná". Myslím si ale, že film jen tak cmrndá po povrchu a má opravdu pomalé tempo a celkem nudí, snaží se tu pomalost přihrát na dramatičnost námětu, ale chybí tomu spád, chybí tomu, ano, právě ta ona thrillerová suspense část, je to taková plochá studie, která má zajímavé téma, ale zůstává na půli cesty a spíše než dělá dobré drama se snaží o dobré drama. Překvapivě přeceněná záležitost, která byla jako dobrej vtip nominovaná na glóbech jako muzikál/komedie, ale já od ní očekával mnohem víc. 6/10 (10.03.2024)

Ze začátku musím říct, že nerozumím tomu z jakého důvodu byl film nominovaný v kategorii nejlepší komedie nebo muzikál. Je to drama jak poleno. Je to navíc vyloženě ten typ "nepříjemného" filmu, který ve vás vyvolá stavy úzkosti a nepříjemných pocitů, protože vidíte cringe postavy, které se přetvařují jak jsou ve skutečnosti dobrými osobami. Julianne byla skvělá. Od Natalie jsem čekala možná trochu víc, ale jak četla ten dopis, byla úžasná. Nicméně si myslím, že se u toho dalo vytřískat daleko víc a něco tomu chybělo. (01.02.2024)