V sobotu večer, v neděli ráno

Italský neorealismus nebyl jen směrem, který ovládl světový hraný film své doby; byl něčím víc; byl především všeobecně sdíleným pocitem prvních poválečných let. Doby, která po znániku nacismu začínala z ničeho. Pocitu, který se poměrně rychle se stoupajícím hmotným standardem životní úrovně měnil v dozrávající a vyhraňující se konzumismus. Mladý hrdina anglického průmyslového města konce padesátých let minulého století v sobě dokonale ztělesňuje tyto tendence. Bouří se odnikud nikam proti své nezadržitelně nastupující dospělosti. Skutečnost, že vydělává, ho nabíjí falešným sebevědomím. Bludný kruh týdne za týdnem, od vystřízlivělého pondělka do promrhané neděle, se náhle zasekne. Konfrontován s možným otcovstvím a náznakem skutečného hlubokého citu k dívce, která odmítá být ve vztahu onucí a pro niž svedením vše ne končí, ale začíná i za cenu, že o nově získaného partnera přijde, ho osudově vede do pasti, kterou si připravil sám svou vlastní lehkovážností. Na rozdíl od felliniovských darmošlapů se zdá, že vlastním svobodným rozhodnutím procitá do dospělosti, slušnosti a zodpovědnosti. Výborná kamera, chápavý autorský pohled, který se zdařile nevyhýbá dobovým konvenčním tabu, výborné herecké výkony, to jsou vklady českoanglického režiséra Reisze, které toto pozoruhodné dílo činí i dnes inspirativním a podnětným a otazníku, jímž SOBOTA končí, propůjčují ojedinělou pádnou přesvědčivost. (04.06.2011)

Zdá se, že ne každý v tom vidí vrchol britského realismu 60-tých let, je fakt, že hrdina v podání (skutečně výborného !!) Alberta Finneyho je svým způsobem nesympatický, ale já mám právě tento kousek nejraději. Navíc je poučné vidět, jak se nakonec všichni ti rozhněvaní mladí muži ohlédnou, vychládnou a rezignovaně přijmou maloměstký život, kterým tak hlasitě pohrdali. (18.11.2008)

V rámci víkendového JitkaFestu konaného pro mé nejbližší u příležitosti mých narozenin jsme si po sobě kromě dalších snímků pustili dva rané filmy velkých režisérů, Kes (1969) Kena Loache a tenhle časný snímek Karla Reisze. Oba zachycují stejnou rozervanost některých a rezignovanost mnohých v ubíjející pracovně-ekonomické mašinerii, a bezvýchodnost, s níž v něm lidé rozvrhují své životy. Jen každý to pojímá z jiného úhlu pohledu a výborně se tak doplňují. Zatímco Kes je pomalé, klidně a zblízka snímané drama pracující odvážně s civilností a autenticitou (více v mém komentáři zde), tenhle film postihuje základní beznaděj v minimalistické, až etudní zkratce s jemně cizelovaným humorem. *** (JitkaFest, rezidence B12). (23.01.2022)

Český režisér Karel Reisz zdomácněl ve Velké Británii svými filmy ve stylu realistického, společenskokritického ,,Free Cinema". Film V sobotu večer, v neděli ráno, natočený podle úspěšného románu autora scénáře Alana Silitoea, je přijat nadšeně především v zemi svého vzniku. Děj filmu se odehrává v bezútěšném dělnickém prostředí průmyslového Nottinghamu: Arthur (vynikající a dvorní herec Reisze, Albert Finney) vždy o víkendech prchá před všední realitou. Jen tak se potuluje, poflakuje se po hospodách, opijí se, přivede do jiného stavu ženu svého spolupracovníka, jehož přátelé ho za to zmlátí. Tento rozhněvaný mladý muž" není už schopen dát svému životu pevný cíl. Děvče, které si po čase najde, je rozhodnuto vybudovat si s ním svůj maloměšťácký šťastný domov a Arthurovi začíná podobně rezignovaný život, jaký vedl jeho otec. Nevím co mám k tomu už více dodat, každopádně se jedná o celkem zajímavý spíše sociálně zaměřený snímek, hodný ale určitě ke shlédnutí. (22.10.2006)

CITÁT - Jsem tu kvůli zábavě, všechno ostatní je propaganda........... Soutěž o pití piva na úvod mi připomněla, že mám žížeň. CITÁT - Pivo, prosím.......... Od pondělka do pátku makaj, v sobotu a neděli je jen zábava. To mi už neznáme, makáme i o sobotách a nedělích. Na zábavu není moc času. Tenkrát se prostě uměli bavit. CITÁT - Starý dobrý časy.......... Hlavní hrdina je sice šprýmař, lže a je tak trochu na holky, ale dokáže poznat, co je dobré a co špatné. Samozřejmě, že se svým chováním dostane do maléru, ale snaží se ho řešit. Nějak jsem naopak nechápal jeho počínání na pouti okolo 65 minuty, ale je to starší snímek a jako zápletka to prostě fungovalo. CITÁT - Do prdele, já jsem takovej, jakej jsem, nic o mě nevědí. Jen Bůh ví, kdo jsem........... Konec byl zajímavej a ..... CITÁT - Pojď jdeme domů, lásko............ (27.05.2012)