Bouřlivé výšiny

Když pominu své rozhořčení nad výběrem hlavní hrdinky (Juliette Binoche mám ráda, ale při čtení této knihy jsem si Katku představovala úplně jinak), které mě na začátku tohoto filmu provázelo, tak musím uznat, že se jedná o velmi pěkný filmeček. Nádherná krajina, skvělý Raplh Fiennes a dobrá muzika dělají z Větrné hůrky velmi pěkný film. Verzi z roku 1939 se to sice nevyrovná, ale i tak můžu vřele doporučit. (13.01.2009)

Během jednoho víkendu jsem si dal dvě pomalé romance z 19. století: v sobotu Piano a v neděli Bouřlivé výšiny. Zatímco u prvního filmu jsem slintal blahem (emoce, příběh, napětí, hudba!), to druhé (tohle) jsem málem nevydržel do konce (prázdnota, nelogičnost, nuda, "hudba"). Milá Brontë Emily, my jsme spolu skončili. (15.09.2011)

Tak tohle fakt ne... Prostě se omlouvám všem, kterým se to líbilo, a hvězdičkovali o sto šest (a že jich tady je pěkná řádka) ale mně se to nezamlouvalo vůbec. Poprve jsem to viděla už před dvaceti lety a k dnešku si pamatovala jen to, jak strašlivě se mi to (už tenkrát) nelíbilo a že v tom hrál můj tehdejší oblíbenec Jonathan Firth (v tv totiž ve stejné době běžel Covington Cross a mimochodem i dnes konstatuju, že vcelku slušně, teda na těch pár minut, co v tom byl). Pocit, bohužel, přetrval, je stejný i ze zhlédnutí dnešního, znovu se mi to nelíbilo, mám ráda věci hezké a romantické, nikoli ponuré a plné děsů, zloby a nočních můr a sebelásky (protože lásky v tom nebylo ani, co by se za nehet vešlo), toho si člověk v životě užije dost a dost, tak proč bych na to, do Prčic(e) měla koukat ve filmech a číst o tom v knihách? A když už bych o to stála tak, ať už je to aspoň ze života a ne výplod něčí (choré) fantazie, nevidím na tom nic ani pěkného ani zajímavého, snad jen herecké obsazení a že děj započal v určitém okamžiku autorkou vyprávěného příběhu a na konci se do téhož zase vrátil, aby byl příběh dokončen uplně. A nikdo mi nevymluví, že autorka předlohy Emily Brontë byla, s prominutím, divná (i když náměty pro své romány prý čerpala ze života) a doufám, že už mě nikdy nenapadne se podívat na nějakou jinou adaptaci, či si od ní dokonce něco přečíst, protože by se z mé strany zřejmě jednalo o duševní masochismus... (09.10.2013)

Som odľud a netvor ! Manželka mi po celý čas vytýkala, že čo sa mi na tom nepáči a prečo som vlastne taký "citový impotent" .... Hanbím sa do morku kostí . Ale ja nemôžem za to, že z duše neznášam romantické slaďáky z XIX. storočia ! A keď som zbadal Juliette v "dvojúlohe" tak som odhodil všetky zábrany a nič iné ako 2 * som nemohol dať ! Ešte raz prepáčte ! (10.06.2004)

„Bodaj by už bol koniec,“ hovorí v istej scéne postava. A hovorím to veru aj ja. Čítal som knihu a videl som túto verziu a môžem s čistým svedomím skonštatovať jedno. Príšerný príbeh. Proste príšrený. Ale ozaj. Nesympatické postavy, ulepené, patetické dialógy, nepochopiteľné, nelogické správanie postáv, smiešny, nedôveryhodný dej o láske a v tomto prípade i hororové herecké výkony. Neviem, či bola otrasnejšia Juliette Binoche alebo Ralph Fiennes (ich neskoršie stretnutie v ANGLICKOM PACIENTOVI bolo neporovnateľne lepšie). Obaja boli takí hrozní, že som takmer plakal od bezmocnosti. Snímke jemne pomohla pôsobivá výprava (to prostredie je ozaj fenomenálne, to treba uznať aj knihe), ale rozhodne som čakal stokrát viac hmlistých ponurých interiérov a burácajúcich horských bystrín. (28.05.2011)