Přízraky v Benátkách

Rozhodně nejlepší film z dosavadních tří, co Branagh s Poirotem natočil. A skvělý přesah do gotického hororu - tajemný starý dům, mlha válící se po hladině, když přijíždí médium na gondole, bouře, liják a blesky křižující oblohu a o tajemství u základů domu nemluvě. Naprosto skvělá kamera, na níž si Branagh potrpí, a já mu za ni tleskám, páč na rozdíl od leckterých jsem stále přesvědčen, že film je médium především obrazové. Všechny ty deformace obrazu, žabí a ptačí perspektiva, rybí oko, rozličné úhly záběrů a smysl pro detail mě bavily. Tedy ona i verze s D. Suchetem je pěkně strašidelná, což bude asi i tím časem v období Halloweenu. Atmosféra solidní, strašení fajn a vraha jsem samozřejmě neodhalil. Jediný, kdo mě nebavil, byla Ariadne Oliverová. Poirotova přítelkyně, co se s ním ráda špičkuje a občas má nabroušený jazýček, je ale skutečnou přítelkyní. Tady je to vypočítavá cynická čúza, co Poirota jen využívá a nakonec mu řekne, že už se neuvidí. Oč milejší je závěr se Suchetem, kdy jdou spolu zapálit svíčku. Ale jinak za mě spokojenost. Benátky miluji, i když se většina filmu odehrává v obřím rozpadajícím se baráku....ty ale miluji rovněž. (04.11.2023)

Představuju si, že za Branaghem přišli producenti a řekli mu "Můžeš natočit dalšího Poirota, ale rozpočet bude poloviční. Zvládneš to?" A Branagh, protože je schopný, natočil tohle. Nápad s nadpřirozenem, které se na plátně možjná vyskytuje a možná ne, je nejzajímavější aspekt filmu, který i při střídmých 105 minutách občas nebezpečně připomíná nudu. (13.09.2023)

Přiznám se, že Orient expres mě příliš nepřesvědčil, ale Smrt na Nilu jsem Branaghovi sežral i s navijákem. Chytrou práci s příběhem a návratnými motivy nezastínila ani spousta pastelového digitálního bordelu. U Přízraků v Benátkách byl Branagh uměřenější a spolehl se na tradičnější obrazové prostředky, které samy o sobě mohou chytřejšímu divákovi neznalému předlohy sloužit jako vodítko k vyřešení případu a které zároveň osvědčily svou účinnost na starších duchařských příbězích: podhledy, nadhledy, close upy, vychýlení rámu a rybí oka. Zkrátka všechny ty věci, které deformují prostor a budují tak strach, nejistotu, pocit vykloubenosti reality. A všechno to se do Christiina mixu gotického románu a detektivky perfektně hodí. Tu pátou hvězdu nedám snad jen proto, že je tohle drama příliš komorní, abych se k němu měl chuť vracet, a taky proto, že v samotném finále už to režisérovi s nadpřirozenem až příliš ujelo. Je jedno, zda jde o svět Sherlocka Holmese v Psovi baskervillském nebo o svět slavného kníratého Frantíka, ale existuje nezpochybnitelná jistota, které by se všichni adaptátoři měli v těchto fikčních světech držet: je v pořádku znejistit nejslavnější vyznavače racionality v samotném jádru jejich přesvědčení, ale na konci příběhu musí následovat obnovení racionálního řádu; nezpochybnitelné poznání, že svět je postavený na zákonitostech, které lze logicky dokázat. Přesto všechno: klobouk dolů, monsignore Poirot. (03.11.2023)

Branagh je špičkový Herkules a môže ho hrať do konca života, alebo až kým na sklade nedojdú umelé poltvárové fúzy. Z tých troch filmov najlepší a asi aj menej známa detektívka, takže nie je všetko jasné od začiatku do konca. Čítam tu znepokojenie z politickej nekorektnosti, áno skutočne to pohlo aj mnou. Tak málo nebinárnej a tvrdo pracujúcej černošskej komunity? Chceme ich snáď vymazať z histórie? Potom mi to ale došlo. Pri tomto deji bolo lepšie nezaradiť postavy tohto najhodnotnejšieho ducha do deja. Prípadné úmrtie by totiž mohol znamenať útok na tých najzraniteľnejších, zraniteľných hlavne v oblasti hrubého čreva, no a keby sme to riskli a vrahom by nebol beloch/beloška a iné (pfuj!) svetlé odtiene, tak to by bol len poprask! Minimálne 3/4 amerických väzňov by vyhlásilo vzburu, že prečo zase paušalizujeme. Takže takto Kenneth z toho vyviazol z gráciou, pre mňa to síce nebudú nikdy tie pravé Christiovky, ale aj táto snaha sa cení a hoci netrpím syndrómom dokrmovania, kľudne nech točí tieto veci ďalej. Pozorne ale budem sledovať, či nejakú precitlivelú pospolitosť nemakačenkov neurazí, lebo len to je to, na čom vo filmoch dnes v skutočnosti záleží! 🧐 (01.11.2023)

Vkusně natočené a vizuálně opojné dílo, které je diametrálně odlišné od předchozích dvou snímků. Snímek A Haunting in Venice režiséra Kennetha Branagha Vás na první dobrou zaujme svou kamerou a zejména uzavřeným prostorem starého domu v Benátkách, což skýtá zajímavé psychologické, takřka hororové hrátky. Do tohoto je pak naroubován vtahující detektivní příběh, jehož rozuzlení je, stejně jako v předešlých počinech, sice jasné poměrně záhy, nicméně i tak jsem si pátrání věhlasného detektiva královsky užíval. Tvůrci zde totiž se všemi postavami rozehrávají promyšlenou hru na pověstnou kočku a myš, pročež možná právě proto jsem měl z celého projektu velmi dobrý výsledný dojem. Samostatnou kapitolou je pak plejáda známých hereckých jmen, která sice nejsou tak zvučná jako v předchozích dvou snímcích, avšak i tak si jejich uvěřitelné herecké polohy jaksepatří užijete. Co tedy dodat na závěr? A Haunting in Venice je vydařenou demonstrací toho, že Kenneth Branagh má stále ještě hodně neprobádaných uliček, kam lze tuto ikonickou postavou posouvat. Doufám tedy, že se slovutný detektiv pod jeho režisérskou, potažmo i hereckou taktovkou ještě alespoň jednou vrátí. Skvělá práce! (Disney+) „Scary stories make real life a little less scary.“ (31.10.2023)