Rivalové

Keby to natočil niekto iný, jednalo by sa o priemernú melodrámu s klasicky výbornou Zendayou, kde šport je neviem-koľkatá koľaj. Luca Guadagnino však dokázal dostáť réžijnej úrovne Social Network. Je to dusné, je to sexi, napätie z toho srší každým okamžikom, prestupuje všetkými scénami ako osudový zápas a divák naozaj verí, že ide o všetko. Chcem z toho bluray, chcem z toho soundtrack,  plagát tiež. 85% (29.04.2024)

9/10. Drama z tenisového prostředí jak má být. Pro mě osobně jeden z nejlepších filmů roku 2024. Ten způsob vyprávění mi neskutečně sedl a finální scénu si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Celou dobu jsem seděl na zadku jak přibitej a čekal co bude dál (respektive co bylo). Zendaya je kost a paní herečka, a kdo se snaží říkat opak, lže si sám sobě. Ústřední trojice naprosto bravurní výkon. Soundtrack byl do scén skvěle zasazený a hned po projekci šel do mého playlistu. Pokud nad tímto filmem váháte, na nic nečekejte a dejte si ho. Minimálně mě velice mile překvapil. Kéž by takových originálních a působivých filmů bylo co nejvíce. (30.04.2024)

Sportovní drama, které ale není tolik o sportu jako o milostném trojúhelníku, jehož vývoj sledujeme zábavnou retrospektivou, zatímco se v současnosti odehrává strhující finále tenisového turnaje. Celý film neskutečně táhnou jak skvěle napsané, tak i skvěle zahrané postavy. Zendaya je bezpochyby jednou z největších mladých hvězd současnosti, a ne jen díky svému stylu oblékání. Film nenese žádné velké poselství, jako to bývá v těchto sportovních dramatech zvykem, což ale ve výsledku ničemu nevadí, protože vztahový progres ústředního trojúhelníku funguje perfektně od začátku až do konce. Stejně tak časté střídání sympatií a antipatií k daným postavám je obdivuhodně dynamické. Jako divák prožíváte co chvíli nějakou změnu emocí, a po téhle stránce to funguje velmi dobře. Scény podkreslené výrazným elektronickým soundtrackem jsou pak highlightem filmu, a podtrhují fakt, že vztahy jsou také vlastně jedna velká hra. Luca Gaudagnino snad ještě neudělal film, který by nepůsobil osobitě, sebevědomě a kreativně, a Challengers jsou pro mě zatím jeho vrchol. (28.04.2024)

Rivalové ve sportu, rivalové ve vztazích. I když o ten tenis tady jde až v druhém, a možná až ve třetím plánu. Tohle je o přátelství, zradě, ztracených ambicích a touze vyhrávat. Od Luca Guadagnina jsem před tím viděla jen “Dej mi své jméno“ a kdybych předem nevěděla, že se jedná o stejného režiséra, vůbec by mě to ani nenapadlo. Tam, kde v DMSJ převládá idylické prostředí prázdninové Itálie, v Rivalech se každou chvíli pohybujeme v hektickém koloběhu tenisových turnajů a nervní atmosféru ještě umocňuje dunivá elektronická muzika (ze začátku to působilo divně, ale fungovalo to), která se ovšem občas střídá s klasikou. Nevinnou a čistou první lásku z prvně jmenovaného snímku, tu střídá komplikovaný vztah tří vyhraněných osobností, kteří jsou ochotni hrát tvrdě, nejen na kurtu. Celým filmem se prolíná přítomnost, spolu z flashbacky z různého časového období, které postupně utvářejí obraz celého příběhu a motivace všech tří propagonistů. A tří herců myslím doslova, protože toto je komorní show, kde všichni ostatní slouží jen jako bezvýznamní statisté. To ovšem vůbec nevadí, protože celá trojka hraje suprově a Zendaya si tu „mrchu“ očividně užívá. Jen ke konci mi přišlo, že se tam některé ty tenisové nadhozy trochu  protahovaly, ale jinak v celku nemám připomínky. Netvrdím, že jsou Rivalové pro každého, ale rozhodně se Luca Guadagnino profiluje jako zajímavý režisér. (15.05.2024)

Jedna hvězda za válcující Zendayu, druhá hvězda za skvělou hudbu od Trenta Reznora, a třetí, protože jsem se dobře vyspal a ten námět není úplně blbej. Bohužel, to je vše, co je dobré na tomto filmu. Hlavní problém spočítá v nezvládnutem tempu a stopáži. Snímek dalece přesáhl svoje uvítání a to o dobrou půl hodinu. Chaotické časové skoky jsou jedna věc, ale zoufale nudný slow-motion zoomy jsou věc druhá. Těch bylo v poslední čtvrtině filmu zhruba tolik, jako v legendárním sketchi Dear Sister s Shia LaBeouf od The Lonely Island. Tenis mi nic neříká, ale jeho záběry mi nevadily, i když jich bylo víc, než je zdrávo. Záběry letícího tenisovýho míčku do kamery si ale fakt mohli odpustit. Cuknul jsem sebou nepříjemným pocitem tak pětkrát. Tohle mi stačí na TikToku, v kině je to docela trapas. (05.05.2024)