Agent beze jména

Z nových filmů o Bournovi s Mattem Damonem jsem neviděl ani ťuk (do kina se mi kvůli tomu nechtělo a v televizi jsem to zatím nechytl, ale až to půjde, asi kouknu), takže nemůžu srovnávat. Každopádně tento film s mým celkem oblíbeným Richardem Chamberlainem mě dost bavil. Celé to má takovou ponurou atmosféru, která se mi vybaví hned, i když už je to pár let, co jsem film viděl. (31.03.2008)

Na Agentu beze jména mě ze všeho nejvíc překvapila informace o datu jeho vzniku - celou dobu jsem při jeho sledování měl pocit, že se dívám na film z 1. poloviny 70. let...Nemůžu se zbavit dojmu jakési omšelosti a zastaralosti a to nejen v porovnání s vysokorozpočtovou akční podívanou v nové verzi. To už o pár let starší Profesionálové na mě působí mnohem moderněji a dynamičtěji. Nejde tu o množství a kvalitu akce, spíš o celkové pojetí, kdy např. špionážní centrála CIA ve filmu vypadá jako čajový dýchánek strýčků a tetiček z obce baráčníků, terorista převlečený za žebráka na schodech kostela jako by vypadl z parodie pana Lipského a šéf teroristů si sjednává schůzky - no kde jinde než ve zpovědnici kostela pod mnišskou sutanou. Nechybí těžce raněný přítel, který disciplinovaně zemře až poté, co se s Bournem rozloučí a sdělí mu vše o jeho minulosti a vlasteneckých povinnostech. Přinejmenším některé dialogy Bourna s jeho kanadskou přítelkyní silně zavání patetismem a ve výhradách by se dalo pokračovat... Původní Bourne není žádný průšvih, jen ryze průměrný špionážní thriller své doby. Celkový dojem 55 %. (16.10.2007)

Naprosto nesmyslné srovnávat dnešního Bournea (Matt Damon) s Bournem, kterého představuje miláček mnoha žen ( a mé maminky) Richard Chamberlain. Jeho Bourne je civilnější, hloupější, méně vražedný a celkově méně nebezpečný muž, který si nemůže vzpomenout kým je a proč. Jistá podobnost, scény, příběhová linie do určité části a postavy, jsou stejně jako v Agentu bez minulosti, ale přesto jde o úplně jiný film, s postavou, která vám bude cizí a budete jí chvílemi nazývat hloupým agentem, co neumí pořádně zabíjet. Je to smutné, protože podvědomí diváka se již ztotožnilo buď s chladným strojem na mrtvoly Bournem, kterého nezastaví nic, nebo s anglickým Jamesem Bondem, který využije vše od laseru až po neviditelné auto, aby dostal své Martini (protřepat nemíchat...). Tento Bourne dnes již nemá šanci a to podtrhuje i jeho slabá akční stránka, kdy je akce málo a ani není kvalitně zvládnutá. Při délce 185 minut tak dostáváte předem známý snímek, který má nejen pomalý rozjezd, ale celkově pomalé tempo, při kterém budete doufat, že se ukáže Matt Damon a zlomí tomu panákovy na obrazovce vaz... (03.03.2008)

Není vhodné srovnávat původní film s remakem, remake vítězí hlavně díky propracovenému scénaři, trikům. Prostě by to nebylo jaksi fér, když nový Jason Bourne se hlavně díky technologiím akce a střihu více líbí. Tohle zas nabízí ve 3 hodinách psychologické drama a pátrání po vlastní minulosti a i když není tak akční jako remake, tak jsem se nenudil. (26.06.2010)

Jako nenasytný divák [především starosvětského prvního dílu] Damonovy verze jsem si od televizní mini-série s ptákem v trní Richardem Chamberlainem leccos sliboval. Dostalo se mi očekávaného - jaksi měkčí, méně hi-tech verze s citem pro sedmdesátkovou [rok výroby 1988!] atmošku ulic evropských velkoměst zamořených agenty v balóňácích, mnišských sutanách, ukrývajících se v malebných horských městech, klášterech a utrácejících milióny popíjením kvalitních nápojů všude možně, hlavně tedy v místech z výhledem na Eiffelovku. Zápletka, údajně bližší Ludlumově předloze, je sice členitější a uvěřitelnější než přímočará kino-verze s robotem v hlavní roli, ale postrádá hodně z jejího podvratného, paranoidního podtextu, naznačujícího cynismus politických hrátek, lidského inženýrství a prohnilost až nejvyšších pater toho baráku v Langley. Z titulu roku výroby a angažmá profláklých vetchých herců nevynikne nejzajímavější vklad nového zpracování, téma dokonalé disciplíny těla, dalece přesahující vědomé akce. Místo vražedného baletu servíruje Young trochu komické rvačky postarších divadelníků a když hodíte Chamberlaina ze stráně, jakoby se kutálel po trávníku pytel navoňavkovaných hoven. Realističnost jako osvěžující vedlejší produkt televizní produkce. Až na útěšné rozuzlení přinejmenším stejně dobré jako testosteronová mašina z dílny Liman / Greengrass / Gilroy. (01.09.2013)