Jako zabít ptáčka

Mulligan to asi zamýšlel tím způsobem, že zážitek z tohoto filmu si divák musí zasloužit, a aby si ho zasloužil, musí protrpět první hodinu, která je pro mě pravým opakem toho, co jsem očekával. Jinak si ten hodinový úsek plný povrchních dětinských aférek nedovedu vysvětlit. Předpokládám, že chtěl diváky seznámit se všedním životem harantů, ale snad to nemusel provádět tak dlouho. Druhá polovina však přichází s tím, co jsem od filmu požadoval. Vyšetřování znásilnění, soudní obhajoba a rasové předsudky vůči černé komunitě kombinované s životními hodnotami a následnou skrytou citací o naději, která umírá poslední. Gregory Peck byl jako stvořený pro role kravaťáků podobně jako Míša Douglas a jeho Oscar je zasloužený. Nevím, o jak významný příspěvek do kategorie advokátských filmů, se jedná. Nicméně jeho zoufale fádní úvod ho dost potápí a řadí mezi zcela průměrné filmy. (13.04.2013)

G. Peck mal v kariére šťastie na výborné role a tento ľudský advokát je jednou z nich. To nenápadné rozdelenie filmu ma však trochu sklamalo. V prvej polovici filmu sa toho moc nedeje, prišlo mi to zbytočne rozvláčne a chvíľu mi trvalo, kým som sa naladil. Celá scéna v súdnej sieni, výpovede svedkov i obžalovaného ma už poriadne chytila a výrazne ovplyvnila moje pôvodne zamýšľané tri priemerné hviezdy. Navyše sa tu mihol i sympatický R. Duvall, takže sa prikláňam k slabším štyrom. 70%. (22.01.2014)

To kill a mockingbird je klasický príbeh zo súdnej siene, ako napríklad Anatómia vraždy. Pridáva ale k nemu silný sociálny aspekt, predovšetkým rasovú neznášanlivosť. K tejto téme sa najlepšie hodí dusná letná južanská vidiecka atmosféra, kde máte pocit, že sa každú chvíľu musí stať nejaké nešťastie a kde pri scénach zo súdnej siene odkvapkáva z diváka pot rovnako, ako z hypersympatického Gregoryho Pecka. Podobný film z poslednej doby: Time to kill. (04.08.2012)

Rád by som dal plný počet, lebo druhá polovica filmu si ho bezpochyby zaslúži, ale tá prvá sa mi zdala až príliš rozťahaná, takže sa uskromním na tie slušné 4*. Herecké výkony boli skvelé, Gregory Peck exceluje (ale Oscar je i tak imho nezaslúžený - vzhľadom na to, že nominovaný bol aj Peter O'Toole za svoj geniálny výkon v Lawrencovi z Arábie), detskí herci nezaostávajú a poteší aj minirola mladučkého Roberta Duvalla. 8-9/10 (14.09.2005)

"Chceš-li pochopit druhého člověka, projdi se v jeho kůži..." Citát z filmu coby promluv otce Atticuse Fincha (G. Peck) k dceři, snažící se přijít na kloub onomu podivnému světu dospělých, by mohl být mottem k pochopení celé této skvěle zpracované filmové adaptace novely "To Kill a Mockingbird" Nelle Harper Leeové (za kterou dostala Pulitzerovu cenu za rok 1961), ve které vzpomíná na příběhy svého dětství, kdy žila jako dcera >advokáta chudých< na malém městě v Alabamě. V období tvrdých třicátých let, v prostředí chudoby, nevzdělanosti, předsudků a rasizmu, neřestí ducha, podpořených navíc hospodářskou krizí, která tvrdě postihla právě zemědělské oblasti >starého< Jihu. Dětský pohled na svět dospělých a zejména na práci otce dostává nový rozměr ve chvíli, kdy otec se ujímá obhajoby "negra", nespravedlivě obviněného z napadení a znásilnění bílé dívky, typické představitelky jižanské spodiny, která svůj pocit viny ze svádění černého muže řeší právě jeho obviněním. Přestože advokát soudní při (v porotě sedí samozřejmě oněch 12 >rozhněvaných< BÍLÝCH mužů) prohraje, v očích svých dětí (a nakonec i celé černé komunity, která zde je prezentovaná tak trošku tendenčně také téměř jako děti) potvrzuje svou roli vzoru lidství, moudrosti a cti. Film, natočený téměř v duchu ateliérových filmů čtyřicátých let, vyniká již od výtvarně velmi působivých úvodních titulků zvláštní estetikou tajemna, podpořenou černobílým obrazem a výbornými, velmi uměřenými hereckými (obzvláště v dětských rolích) výkony. Jeho příběh a nazírání na problém rasizmu je dosti ovlivněn dobou vzniku, kdy v USA začínaly vrcholit snahy o skutečnou rasovou i občanskou rovnoprávnost, zejména je však nádherným a (chvílemi i drsně) poetickým pohledem na život v komunitě, na dětský svět ve vztahu k realitě a v neposlední řadě i o lidských vztazích vůbec, o rodině, důvěře, přátelství - a nakonec i o jakési Boží vůli, která ve svých mlýnech rozdrtí nespravedlivého a spravedlivým dá rozřešení... (31.01.2007)